Vojna a mír IV: Pierre Bezuchov

Tak nám konečně zvítězil kýč nad zlobou a nenávistí. Úvodní půlhodinová destrukce Moskvy bere dech a nemám k ní výhrad, mám na mysli druhou polovinu, kdy si režisér bohužel neodpustí prolnuté záběry typu "letecký pohled na krajinu orámovaný výřezem z vlnícího se obilí na poli"... v dost nestřídmém rozsahu. Tenhle díl už podepírá Bondarčukovo herecké ego na plné pecky, akorát režisér Bondarčuk ho moc nekrotí... Zase jsou zde dost pěkné subjektivní pohledy, nejlepší je asi onen do krajnosti, očima popraveného až po zahrabání hlínou... Patetické, kýčovité, mohutné, megalomanské bez sebekontroly, obstojné. Jen kdo nečetl knihu, bude mu chybět nějaký závěr. (03.11.2012)

Mně k těm megalomanským bitvám a destrukci to melodrama sedí. Závěrečný díl Vojny a míru nešetří ani jedním. Přesto platí, že Bondarčuk ukočíroval jak formu, tak i obsah. Poprvé tu dochází k jistému přesycení - ale není divu, po megalomanském roce 1812 už skutečně není kam pokračovat ve spektáklu, kterým je tahle produkce především. Ačkoliv jsou skvěle zvládnuté i osobnější scény - třeba působivá poprava. Za pochvalu stojí, jak málo je to nasáklé propagandou (i když tu samozřejmě je, ale vyčítat by to bylo mimo realistické uvažování). (12.02.2013)

Gigantická séria je u konca a to poriadne majestátne. Výprava opäť ako takmer nikde, atmosféra je jedna veľká poézia, kamera dosahuje vrchol, hudba všetko skvelo podporuje, herecky na vrchole, veľké myšlienky sa opäť nestratili a Rusko, Slovania a svet víťazí. toto sa už ťažko popisuje slovami, je to genialita a film najvyššej úrovne. Po jednej z najväčších filmových bitiek tu máme asi najväčšie filmové spracovanie požiaru mesta aj so všetkými zverstvami naokolo. Strategický šach mat v čase, keď sa vojna z druhej strany zdala byť vyhraná. Od diela k dielu stále lepšie, za toto si tvorcovia na čele s Bondarčukom zaslúžia absolutórium, lebo je to skvost svetových dejín kinematografie. Nech žije celý svet! (09.06.2013)

Tentokrát se na nic nečeká a hned úvodní kvapné vylidňování Moskvy, následná okupace, požár i válečná zvěrstva jsou vůbec nejsilnější pasáží celé Vojny a míru. O technické kvalitě, přelidněných scénách či čarukrásných kamerových kompozicích se netřeba rozepisovat, to vše je při starém a tedy nedostižně kvalitní. Bondarčuk exceluje jak na režisérském postu, tak (konečně, chtělo by se dodat) i před kamerou. Problém tkví v poslední půlhodině. Nechápu proč po sedmi letech monstrózní práce a šesti a půl hodinách děje vše zahodit a nechat odeznít bez jakéhokoli dopadu. Paradoxně tak celá sága končí jak začala. Nezáživnou pasáží o ničem. A to je ohromná škoda, která zbytečně kazí dojem nejen této části, ale celé tetralogii. (29.09.2008)

Člověk si při vší úctě a úžasu z celé série musí poctivě přiznat i pocit: tak jsem to zvládl, mám to za sebou. Je to opravdu těžká a velká dávka. Ale když se otočí, je mu jasné, že v něm zůstala řádná porce filmového zážitku nesrovnatelného s žádným jiným. Závěr v samotném konci malinko jako by ztrácel dech, ale možná je to jenom tím, že Bondarčuk netočil pro nás, ale pro své Rusy, kteří věci vidí asi trošku jinak. Nám je jejich patos přece jen méně srozumitelný, a i když se mu usmívám, nemůžu říct, že by byl k smíchu. (28.06.2009)