Režie:
Jacques TourneurScénář:
DeWitt BodeenKamera:
Nicholas MusuracaHudba:
Roy WebbHrají:
Simone Simon, Kent Smith, Tom Conway, Jane Randolph, Jack Holt, Alec Craig, Alan Napier, Donald Kerr, Eddie Dew, Charles Jordan, Theresa Harris, Mary Halsey (více)Obsahy(1)
Mladý pohledný muž se v newyorské zoologické zahradě seznámí s krásnou ženou, kreslící před klecí s velkým černým panterem. Jmenuje se Irene Dubrovna a je módní návrhářkou. Začnou se častěji vídat, přestože Irena zůstává uzavřená a dějí se kolem ní divné věci. Když se jednou schovají před deštěm v krámku se zvířaty, začnou ptáci v klecích zděšeně poletovat. Kanárek, kterého dostane darem, uhyne, a když se krátce na to Irena za svého přítele provdá, je svatební veselka přerušena neznámou ženou s výrazem kočky. (Benjamin-L)
(více)Recenze (67)
Ústřední melodie je nádherná, pár další "lekacích" scén ujde. ()
Podle mého skromného názoru je to ztráta času. Nerad cupuju něčí práci na kousky, ale tahle si to zaslouží. Je to totiž přímo ukázkový příklad toho, když se režisér upne na formální stránku a zbytek mu uteče. Ano, i mně se líbila Simone Simon. I ty stíny na zdech. A mělo to napětí i romantiku. Ale k čemu to, když se všechno upíná k závěru, a ten je pro kočku? (Dnešní mladí by řekli "na hovno".) ()
Veľmi zaujímavá hororová vzťahovka. Dá sa vnímať ako klasická žánrovka, alebo ako čistá metafora na žiarlivosť. Prenasledovanie medzi lampami patrí medzi to najlepšie čo som v hororoch 30.-40. rokov videl. Tá atmosféra, kamera, svietenie, strihová skladba, gradácia. Má na tom veľkú zásluhu Tourneur, toto je presne ten typ scenáru, ktorý by v iných, menej schopných rukách mohol dopadnúť veľmi zle. ()
Ako horor trochu naivné, či už príbehom alebo hlavnou zápletkou. Avšak atmosféra bola luxusná. Skvelá práca s tieňmi a zvukom. Malo to síce hluché miesta, ale také to mrazenie z nevideného, z čoho vidíme len náznaky fungovalo skvele. 70% ()
Horor to moc neni, je tam par peknejch obrazku, a Simone neni tahoun na hlavni roli. To je muj nazor... 3- ()
Z dnešního pohledu by se snad ani film hororem označit nedal, ale přesto je svým způsobem krásně tajemný s několika vynikajícími scénami. Oproti tehdejším hororům vyniká zejména tím, že vlastně téměř po celou dobu filmu není "zlo" vidět. Např. scéna u bazénu je skvělá a nechává divákovu představivost pracovat na plné obrátky. ()
Krásná kamera, úžasné záběry, skvělá titulní představitelka, která je opravdu nádherná, solidní herecké výkony. To všechno jsou bezesporu klady, nicméně všechno je to k ničemu, protože film je prostě příšerná nuda. 95% filmu je melodrama o nefungujícím vztahu a později o vznikajícícm milostném trojúhelníku. A když se něco ve finále děje, je to ve formě stínohry. Zkrátka přesně ten typ hororu s pomalým, až nulovým tempem, který nevydýchávám. BTW Remake z roku 1982 je podle toho co si pamatuju podobná nudařina. ()
"I beg you to believe me. I have no secret." Klasický horor zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý síce má peknú kameru a pár výborných momentov (pôsobivá scéna v bazéne vedie), ale ktorý ma vyslovene dráždi svojou nekonečnou naivitou, degradujúcou celý film. Naivita tu doslova prekvitá vo všetkých oblastiach - v plytkom scenári (tá romantická linka je niečo hrozné), v prihlúplych dialógoch, v komickom jednaní postáv a v až trápne strojených hereckých prejavoch. Tu by mi ani tak nevadilo, ako ten film strašne zostarol, nad tým dokážem privrieť oči (veď hororový žáner je stárnutím extrémne postihnutý), jednu vec ale pochopiť nedokážem - prečo s hororovým žánrom musí ísť skoro vždy ruka v ruke až do oči bijúca tuposť. A ja by som si tak strašne rád pozrel nejaký inteligentný horor! "You know it's a funny thing. I've never been unhappy before." ()
Vynikající snímek, který má sice do hororu daleko, ale i tak má tento zajímavý příběh svou atmosféru ()
Obsahová stránka filmu sice značně zastarala, naivní psychologie je spíše k smíchu, ale vizuální stránka filmu je naprosto úžasná. Práce se světlem a stíny a kompozice obrazu povyšuje tento snímek o stupínek výše. Fascinující je také ambivalentnost děje, která vydrží skoro až do konce. Bohužel jen skoro. ()
Pro mě jednoznačně spíše romantické drama s Freudovským podtextem, jako horror hodně naivní, skvělá kamera a hra se stíny, díky délce film příjemně ubíhá. ()
Tak, když se tento "horor" rozhodne jednička dávat ve všední den dopoledne, jak to asi může dopadnou, že? Atmosféru to sice trochu mělo, ale když je za oknem světla, jak prase, tak to moc strašidelně nepůsobí. Ale aspoň sem zjistila, že to se mnou nebude tak špatný! ;-) Kočky se mě nebojí, dokonce se ten můj kocour (řeč je o zvířeti ;-D) někdy ke mě přitulí...když má hlad - tak ve mě toho zla snad tolik nebude! :-) Ale jaksi sem nepochopila jednu věc! Jak to, když nesmí nikoho políbit, jak mohla proběhnout svatba? Bez novomanželské pusiny? To zas je (bylo) v USA jinak nebo co? A taky nechápu, jak si může někdo někoho vzít bez předmanželskýho sexu!!! To je jako kupovat zajíce v pytli! A pak mu ještě nedá ani ve svatební noc! Chudák chlap! Si pak nemá najít nějakou jinou... Je to prostě ideální "horor" na slunečné dopoledne! :-) "Co se říká manželovi? Neříká se mu nic!" Rada nad zlato! :-) Ale musím uznat, že S. Simon je fakt "kočičí žena"! Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete i Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Tenhle pravěký horor vyhlíží překvapivě životaschopně. Obsahuje množství typických žánrových postupů, ale ve své klasické, nezprofanované formě. A například scéna v bazénu je i dnes docela působivá. Není to nezapomenutelné dílo, ale ani pouhé suché listování v historii. ()
Béčkový horor společnosti RKO si sice po celou dobu udržuje tajemnou atmosféru, ale toporně navržené postavy (jejichž jednání je ještě více tlumeno produkčním kodexem) a poměrně neuspokojivé závěrečné vyvrcholení mě nutí zařadit film mezi průměr. Přesto na uhrančivý pohled francouzské herečky Simone Simon a bazénovou scénu jen tak nezapomenu. ()
Mám rád, když film mnohem víc pracuje s psychologickým strachem a napětím než s pompézními efekty. Nakonec není strach z toho, že něco může přejít z možnosti do uskutečnění to nejreálnější nebezpečí? Myšlenka toho, že největší nebezpečí a zrůdy se ukrývají v nás samých je stará a pravdivá jak lidstvo samo. Ve finále se dá řící, že Vetřelece, kultovní hororové monstrum, by bez člověka nebyl ničím. Vetřelec doslova pochází z nás. ()
Opravdu zajímavý film, celou dobu jsem trnula, kdo má nakonec pravdu, kdo je blázen. Bohužel konec se mi zrovna moc nelíbil. Takže tři silnější. ()
Scény v bazénu nebo na ulici, která je sice liduprázdná, ale už ne tolik kočkoprázdná, jsou stále děsivé. To je pravda. Na konci první dekády jednadvacátého století však větší hrůzu než starobylá srbská legenda nahání pohled na neutěšené klece zoologické zahrady. Kovové mříže a beton - tomu říkám zvířecí horor ze čtyřicátých let... ()
Moje osobní vášeň. Miluji, jak film ubíhá, jak skáče z jedné zapamatovatelné scény na druhou, jak se stupňuje napětí. Pro mě tisíckrát lepší než různé Hostely a Saw (ač jsem to neviděla, ale dokážu si představit), protože kočičí lidé MAJÍ CO ŘÍCT. Závěr trochu smutný, nicméně geniální. 68. ze 1001 ()
Moc hezký film, který by asi nevynikl, kdyby nebyl černobílý. Úžasná hra se stíny (hlavně při pronásledování a scéně v bazénu), nevinná a křehká Simone Simon a a hlavně skvělá zápletka, která sice dnes působí trochu tuctově, ale alespoň z tohoto "hororu" (nemůžu si pomoct, ale do škatulk hororu mi to prostě nesedí) dělá i nadčasový romantický příběh nešťastné ženy. ()
Tieto čierno-biele snímky majú čosi do seba. A ak ide o "horor" nemajú väčšieho fandu ako mňa. ()
Reklama