Kytice

F. A. Brabec navštěvoval stejnej gympl jako já, ale v hodinách literatury asi nedával moc pozor. Kytice je jedno z mála básnických děl, které jsem přečetl (dokonce několikrát), a obrazy v mojí mysli ani na deset mil nepřipomínaly to, čeho jsem byl svědkem. Jednotlivé záběry sice vypadají dobře, některé dokonce krásně, ale smysl pro dramatičnost příběhu, atmosféru, gradaci, se ztratil někde mezi stránkami a režisérovým mozkem. Např. Vodník má naprosto zprzněnej konec, to není interpretace, ale naprosté popření celého vyznění básně. Svatební košile zase nepřipomínají temný horor s postupným odhalováním nebezpečí, Roden se od začátku houpe na laně s tak bledým obličejem a tak nemožnou intonací, že by neoklamal ani Mařku z Veselokravic. Pán co jede z lesa sám a sám pro změnu vypadá spíš jako loupežník. Nemluvě o Polednici Polívkové, jejíž "dej sem dítě" mi přivodilo málem smrt uřehtáním se. Tohle zkrátka není ten Erben, který klade otázky viny a trestu, který jednou větou nechá dopadnout strašnou skutečnost na čtenáře. Tohle jsou roztahané obrázky bez vnitřního náboje, kde herci přehrávají o sto šest. (10.09.2008)

"Kytice" je skvelá, silne atmosferická filmová zbierka horrorových básní. Absolutne bezchybná práca s kamerou, výrazné a netradičné hudobné doprovody, výborní českí herci... I celá stavba snímku je riešená veľmi dobre, vrátane záverečného monsters march. Česká kinematografia sa môže pochváliť viacerými silnými dielami a "Kytice" je jedným z nich. **** (31.03.2008)

Prvý a posledný dobrý film F.A.Brabce. Je to skôr náhoda, ako ukázal čas. Nie z každého kameramana sa stane automaticky aj dobrý režisér. V Kyticiach sa vzácne spojili dva prvky, ktoré z nich robia dobrý film. Výrazná osobitá výtvarná štylizácia a kvalitná predloha. V Brabcovom prípade sa to už ťažko mohlo niekedy opakovať. O nejaké ťažko umelecké dielo sa ale nejedná. Treba ale uznať tvorcom odvahu. (02.06.2012)

Vcelku zajímavá záležitost, co nedopadla tak špatně, jak se mohlo jevit. Některý balady nejsou nic moc (Štědrý večer), pak jsou tu průměrný (moc natahovanej Vodník, nezajímavá Dceřina kletba), ty divný (žebrácká polednice s Lolkem snad ani nemohla být myšlenka vážně. Vždyť jí hraje Polívka!) a ty dobrý (Svatební košile s povlávajícím zombie Rodenem za oknem). Zlatý kolovrat mi bohužel kazil senilní dědek a jeho mimika, jinak fajn i přes Aňu, kterou nemusím. No, srovnám-li to s Májem, může být Erben ještě rád, jak dopadlo jeho dílo. Mácha na tom je podstatně hůř. (28.08.2011)

Když jsem o záměru natočit film podle Erbenovy sbírky slyšela poprvé, měla jsem to za povedený vtip. Když jsem pochopila, že je to myšleno vážně, skončilo mé obočí někde na temeni hlavy. A už jsem jen s napětím čekala, co z toho vyleze. A jen jsem žasla. Nad křehkou poetikou úvodní básně, vizuálně, hudebně i herecky strhujícím Vodníkem, děsivě politováníhodnou Polednicí, trpělivě čekající nevěstou, která se svého ženicha bohužel dočká... Až do Zlatého kolovratu, který jsem svého času uměla odrecitovat zpaměti, a mám k něm vztah nezakrytě sentimentální. Pohled na vznešeného krále připomínajícího pouličního zloděje a harcujícího na strakatém valachovi, v kterého se z neznámých důvodů změnil vraný, bujný kůň, mě však zchladil více než Aňu Geislerovou voda z lesní bystřiny. Stejně tak nepochopitelně inovovaná verze básně ("Tvůj konec přišel, to mi věř!"). Ale podzimně barevná atmosféra a podzimně krásná Aňa to přece jen poněkud napravily a přechod do času zimy, Vánoc a konce roku i životní pouti se s Dceřinou kletbou a Štědrým dnem vydařil bez klopýtnutí. Celkově to byl zážitek strhující ve své jedinečnosti. A už se moc těším na Máj. (03.08.2007)