Slunce, seno, erotika

Troška točil hodnejm srdíčkatejm lidičkám svou typickou buranskou řachandu pro nevinné zasmání, a nějak mu z toho nechtěně vylezla generační výpověď o všeurčujícím českém komplexu méněcennosti, která éru svého vzniku zachycuje s podobnou kousavou přesností jako Chytilové Dědictví. Omylem geniální. Se děsím, jakou neplánovanou satiru za deset let vykoukám z Babovřesků. (30.12.2021)

Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

Helena Růžičková - (Škopková) +++ Stanislav Tříska - (Škopek) +++ Oldřich Kaiser - (Vincenzo) +++ Martin Dejdar - (Bernardo) +++ Jaroslava Kretschmerová - (Evík) +++ Veronika Kánská - (Blažena) +++ Petra Pyšová - (Miluna) +++ Marie Švecová - (Keliška) +++ Valerie Kaplanová - (Babička) +++ Martin Šotola - (Jirka) +++ Miroslav Zounar - (Předseda) +++ Jiří Lábus - (Béďa) +++ Pavel Vondruška - (Tajemník) +++ Luděk Kopřiva - (Farář Otík) +++ Jiřina Jirásková - (Hubičková) +++ Jiří Růžička - (Josef) +++ (19.10.2013)

S odstupem času musím jednoznačně říct, že 3. díl by si zasloužil mnohem lepší hodnocení než zde má. Několik kultovních hlášek a spousta ukázaných pincků, kočičáků a koziček. Prostě erotika v tom nejlepším slova smyslu. Kelišová navíc neskutečně perlí a její hláška "Jdu blejt" zlidověla. Stejně jako 5 samyc. Tenhle díl je možná nejslabší, ale co bychom dneska za to dali, kdyby nebyl dílem posledním. 70% (26.02.2011)

Zdenda Troška skoro v plné polní ladí na své budoucí mistrovské opusy. Pokud něco, pak tenhle film aspoň vytváří iluzi, že je opravdu filmem. Hodně mizerným, ale přesto filmem. Sémantika slova "košilatá" v podání Z. Trošky: jezeďácká debilita s několika odhalenými ňadry a pinďoury. Dobré jako antikoncepce... Sémantika slova "komedie" v podání Z. Trošky: humor pro mentálně méně zdatný skot. Dobré zejména jako lék proti zácpě. (15.04.2004)