Gérard Depardieu, Catherine Deneuveová a malé pařížské divadlo za okupace. Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit. Scénář je schválen úřadem propagandy a začíná kolo zkoušek. Lucas poslouchá ze sklepa herce a připravuje pro Marion režijní poznámky. Ta se mezitím snaží získat kontakty na převaděče, aby se Lucas dostal přes demarkační linii do svobodné zóny a poté do Španělska. Divadlo navštěvuje divadelní kritik Daxiat, který kolaboruje s nacisty, ale on divadlu nepomůže. Vše se komplikuje, když Němci ovládnou Svobodnou zónu.(Česká televize)
Paříž, září 1942. Lucas Steiner, ředitel divadla v Montmartre, musí uprchnout kvůli svému židovskému původu. Divadlo řídí jeho žena Marion, která najímá Bernarda Grangera, herce z divadla Grand Guignol. Společně budou vystupovat ve hře „Zmizelá" v režii Jean-Louise Cottinse. Až do generálky musí soubor čelit výhrůžkám agresivního kritika Daxiata z „Je suis partout", který se hodlá stát ředitelem Comédie-Française. A co když Lucas, z lásky ke své ženě, útěk z Francie jen předstíral a celou dobu se skrývá v divadelním sklepení?(Festival francouzského filmu)
Retrofilm z divadelného prostredia sa odohráva počas nemeckej okupácie Francúzska za 2. svetovej vojny. Majiteľ parížskeho divadla Montmartre, Lucas Steiner, musí kvôli židovskému pôvodu zmiznúť. Vedenie divadla po ňom preberie jeho manželka a prvá dáma scény Marion. V neľahkých časoch okupácie, vojny a antisemitských nálad pripravuje novú hru podľa manželových režijných poznámok. Hra má názov Stratená a Marion v hlavnej úlohe sekunduje nenapraviteľný sukničkár Bernard Granger. V kritickom období sa divadlo viac ako kedykoľvek predtým stáva obrazom života: každý niečo predstiera, hrá svoju úlohu a nikto nemôže nikomu veriť. Napriek všeobecnému ovzdušiu ohrozenia a nedôvery sa však počas skúšok začne medzi Bernardom a Marion vyvíjať vzťah. Film získal 10 Cézarov - francúzskych národných filmových cien. V hlavných úlohách účinkujú ikony francúzskeho filmu Catherine Denevueová a Gérard Depardieu.(oficiální text distributora)
První setkání s Truffautem a nic moc. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, ale tak nějak mě nebavil. Zachraňovala to Catharine s Gérardem, ke kterým opět role nádherně sedly. Nicméně já si nemohl zvyknout na scény v divadle, které se pořád dokola, jakoby opakovaly, protože se točily stále kolem jedné hry.(22.1.2012)
Tentokrát jsem zkusil pozdějšího Truffauta a překvapilo mě, jak "klasickým" režisérem se "ke stáru" stal. Ne že bych proti tomu něco měl, ale při jeho návratu do druhé světové bych čekal něco jiného než nekonfliktní retro. Zkrátka pěkný kousek, i když mi přijde, že něco takového mohl natočit kdekdo, tak nevím, proč zrovna Truffaut.(10.10.2012)
Přesvědčivé komorní drama o divadle, nasnímané a zrežírované nenápadnou divadelní formou. Kamera se soustředí na interiéry (kulisy) a herecký přednes opravdu svědomitě vybraných herců. Svět, který tušíme za hranicemi divadla a ponurých ulic je charakterizován pouze distribucí subtilních náznaků a dobových reportáží, díky čemuž se povedlo dokonale navodit stísněnou atmosféru okupace. Truffaut taktéž těží z velmi kvalitního scénáře, který dokáže vykouzlit rozličnou paletu nálad, a přesto nikde příliš netlačí na pilu. Finální fígl se splynutím dvou světů je výtečný! Holdujete-li kvalitním filmovým zážitkům, nenechte si Poslední metro za žádnou cenu ujet...(18.6.2008)
„Divadlo je jako hajzlík a hřbitov. Když musíš, tak musíš.“ Až přehnaně vybalancovaná tragikomedie, která není nikdy příliš komická, nikdy příliš tragická, zato věčně rozkročena mezi světem na jevišti a světem okolo. První by nemohl být bez druhého, mohl by být druhý bez prvního? Hledání odpovědi komplikuje zdejší postavení režiséra. Musí se stále skrývat, přitom symbolicky nemůže od „svého“ díla utéct. Příznačně je to opět (stále?) on, kdo v poslední, sjednocující scéně režíruje osudy dvou hlavních postav. Korunu prazvláštnímu milostnému trojúhelníku nasazuje Marioninu pomyslné přijetí obou svých milenců – toho spíše fiktivního i toho spíše reálného. Život jako jedno velké divadlo (umělost exteriérů je úmyslně zjevná), lidé jako herci (velká gesta také mimo jeviště). Koneckonců, vždycky hrajeme podle něčích pokynů. 80% Zajímavé komentáře: liborek_, sportovec(23.12.2008)
V Němci okupované Paříži se v divadle Montmartre zkouší nová hra. Ředitel Lucas Steiner se musí kvůli židovskému původu schovávat, a tak ho zastupuje jeho žena Marion. Malá i velká dramata se odehrávají v zákulisí divadla i mimo něj. Herecky zcela dominují Catherine Deneuve a Gérard Depardieu. Je to dvojice, která patří snad k nejvyváženějším ve francouzké kinematografii a nejen ve francouzské. Je to opravdu velký divácký zážitek sledovat tyto dvě veké osobnosti. A když je ještě režíruje François Truffaut, pak snad ani nemohlo vzniknout nic jiného než opravdový filmový skvost.(11.5.2005)
-
Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů.
(Matty)
-
Valentin by rád natočil příběh o jeptiškách nazvaný Andělé milosrdenství, což je zjevná narážka na drama Roberta BressonaAndělé hříchu (1943).
(Matty)
-
Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány.
(Matty)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Malarkey
První setkání s Truffautem a nic moc. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, ale tak nějak mě nebavil. Zachraňovala to Catharine s Gérardem, ke kterým opět role nádherně sedly. Nicméně já si nemohl zvyknout na scény v divadle, které se pořád dokola, jakoby opakovaly, protože se točily stále kolem jedné hry.(22.1.2012)
xxmartinxx
Tentokrát jsem zkusil pozdějšího Truffauta a překvapilo mě, jak "klasickým" režisérem se "ke stáru" stal. Ne že bych proti tomu něco měl, ale při jeho návratu do druhé světové bych čekal něco jiného než nekonfliktní retro. Zkrátka pěkný kousek, i když mi přijde, že něco takového mohl natočit kdekdo, tak nevím, proč zrovna Truffaut.(10.10.2012)
Lavran
Přesvědčivé komorní drama o divadle, nasnímané a zrežírované nenápadnou divadelní formou. Kamera se soustředí na interiéry (kulisy) a herecký přednes opravdu svědomitě vybraných herců. Svět, který tušíme za hranicemi divadla a ponurých ulic je charakterizován pouze distribucí subtilních náznaků a dobových reportáží, díky čemuž se povedlo dokonale navodit stísněnou atmosféru okupace. Truffaut taktéž těží z velmi kvalitního scénáře, který dokáže vykouzlit rozličnou paletu nálad, a přesto nikde příliš netlačí na pilu. Finální fígl se splynutím dvou světů je výtečný! Holdujete-li kvalitním filmovým zážitkům, nenechte si Poslední metro za žádnou cenu ujet...(18.6.2008)
Matty
„Divadlo je jako hajzlík a hřbitov. Když musíš, tak musíš.“ Až přehnaně vybalancovaná tragikomedie, která není nikdy příliš komická, nikdy příliš tragická, zato věčně rozkročena mezi světem na jevišti a světem okolo. První by nemohl být bez druhého, mohl by být druhý bez prvního? Hledání odpovědi komplikuje zdejší postavení režiséra. Musí se stále skrývat, přitom symbolicky nemůže od „svého“ díla utéct. Příznačně je to opět (stále?) on, kdo v poslední, sjednocující scéně režíruje osudy dvou hlavních postav. Korunu prazvláštnímu milostnému trojúhelníku nasazuje Marioninu pomyslné přijetí obou svých milenců – toho spíše fiktivního i toho spíše reálného. Život jako jedno velké divadlo (umělost exteriérů je úmyslně zjevná), lidé jako herci (velká gesta také mimo jeviště). Koneckonců, vždycky hrajeme podle něčích pokynů. 80% Zajímavé komentáře: liborek_, sportovec(23.12.2008)
Skip
V Němci okupované Paříži se v divadle Montmartre zkouší nová hra. Ředitel Lucas Steiner se musí kvůli židovskému původu schovávat, a tak ho zastupuje jeho žena Marion. Malá i velká dramata se odehrávají v zákulisí divadla i mimo něj. Herecky zcela dominují Catherine Deneuve a Gérard Depardieu. Je to dvojice, která patří snad k nejvyváženějším ve francouzké kinematografii a nejen ve francouzské. Je to opravdu velký divácký zážitek sledovat tyto dvě veké osobnosti. A když je ještě režíruje François Truffaut, pak snad ani nemohlo vzniknout nic jiného než opravdový filmový skvost.(11.5.2005)