Dvě Angličanky a kontinent

Přepsáno v dubnu 2018. Dvě Angličanky a kontinent je uvolňující deflorace puritánství. Dlouhodobé systematické tabuizování lidského těla křesťanským podkladem se pevně usadilo do standardů morálního pokrytectví a přísné bigotnosti. Dvě Angličanky a kontinent je bolestivé překonávání zatuchlosti daného stavu. Konfrontace s uvolněnější společenskou morálkou přináší rozhořčení, pokušení i tvrdohlavou nenávist. Chemické procesy umlčovaného lidského těla zamotává hlavu, poznání sebe samotného nemůže být úplné, zmatek se vrývá do psychické nevyrovnanosti. Touha je spalující, puritánské požadavky v ostražitosti zkracují délku vycházkového řetězu, cesta sebepoznání se neobejde bez nedorozumění. Dvě Angličanky a kontinent je snahou o uvědomění si a následného pochopení vlastní tělesné schránky. Vše pečlivě orámované Truffautovou poetickou estetikou, která vyhledává nejintimnější okamžiky tělesného zmatení mysli. Hlavní postavou opatrné deflorace puritánství je Claude Roc (zajímavý Jean-Pierre Léaud), francouzský mladík z prominentnějších kruhů. Uvolněnější prostředí nabízí velkolepost umění i bezprostřednost rozkoše. Upřímnost nachází stoupence i nespokojené. Bolest z předsudků je rozkladná pro širší okolí, než by se na první pohled mohlo zdát. Okouzlení bezelstně důvěřuje, ale nemá puritánskou disciplínu. Otevřenost, drobné ústupky, do poslední chvíle se zuby nehty drží idealistická víra. A lásky touha opět podmanivě povyskočí. Hlavní ženskou postavou je Ann Brown (šarmantní Kika Markham), zvídavá a skromná dívka dobrých poměrů a přísné puritánské výchovy. Cesta umění se stává cestou probuzení. Obětavá věrnost, objevená zvědavost, překonání předsudků, ohleduplnost, otevřenost. Zdravá resuscitace překonávajícího mládí. Třetím vrcholem je Muriel Brown (pozoruhodná Stacey Tendeter, jako malá Anne Levaslot), Annina citlivější sestra. Hysterie zmatku se přenáší do vystrašené uzavřenosti. Puritánské pokrytectví se bojí vykročit ze svého vlastního stínu. Vnitřní boj vyčerpává a zpřevrací domněnky a dosavadní jistoty. Opatrná deflorace se stává nutností a osvobozujícím vykoupením. Z dalších rolí: Claudova pragmaticky ochraňující matka (zajímavá Marie Mansart), Annin slovansky oddaný milenec Diurka (sympatický Philippe Léotard), vystrašená matka sester (dobrá Sylvia Marriott), spolehlivý přítel Brownů pan Flint (Mark Peterson), Claudeova domovnice paní Jeanne (Jeanne Lobre), či doprovodný hlas vypravěče (režisér François Truffaut). Po stránce filmové estetiky jde o vynikající dílo, protěžované okamžiky přidávají působivost chaotickému zmatku duší i nesmělému tělesnému probouzení. Mezilidské vztahy s psychologickou hlubinou jsou páteří Truffautovy tvorby. (20.04.2009)

Lepší než Jules a Jim. (27.12.2010)

Film s výborným začátkem, kterému škodí přílišná délka... (16.12.2006)

Truffaut se pokusil dokázat, že kniha a film mohou být rovnocenné ve vyjádření příběhu. A opravdu se mu to povedlo, protože vytvořil přepis románu aniž by ztratil jedinou myšlenku či jediný odstín. Herci zhmotnili románové postavy do nejmenší podrobnosti. A nejen to - Truffaut našel odpovídající filmové umělecké prostředky, takže přes kopírování románu se jedná o plnokrevný film nikoliv o statické čtení. A myšlenka filmu - kdo tvrdí, že svět je morálně v krizi, ať se dívá - toto je podle církve ideální stav??? Bordel jako instituce, kam všichni chodí - od studenta po starostu. Maminky ovládající všechna citová hnutí dítěte atd atd - není to dnešní citové tápaní s přešlapy o hodně lepší??? (25.10.2008)

"The crown of love, is not upon me." (06.05.2009)

Moc dlouhé, chvílemi nudné, herci dobří, ale ne skvělí, scénář průměrný, ani slušná hudba film nezachrání. Pro mě zatím nejhotší Truffautův film. (01.11.2008)

Vynikající námět, sprasený panem Truffautem a hloupým scénáristou. Leaud vypadající jako gymnazista poučuje 2 krásně angličanky(je to možné?) o bordelu u jejich pluku(jak to stihl?Je na prázdninách). Vypravěč vypráví při záběru jak všichni jedou na kole, že všichni se vydali na výlet na kolech. Střih je řešený jak v 30cátých letech, že hlavy mizí v černém kolečku, někdy se to i zasekne. Není to retro umění, buďte klidní. Muriel intenzivně onanuje, napřed to napíše Clodovi, který by to chtěl někdy začátkem 19tého století vydat knižně (cha cha) ale dá mu až ve svých 30ceti letech, krve jak z prasete. O odloučení milenců rozhoduje senilní idiot pan Flint, který navíc ještě evidentně smrdí šilinkem. Ovdovělé matky jak v Anglii tak Francii jsou ve vatě a nemají existenční potíže... a další a další závratě! (21.11.2009)

Takhle si představuji filmový přepis knižní předlohy. Obávám se, že obdobně laděné Ivoryho přepisy mi odteď budou připadat méně vydařené. (08.11.2010)

fantasticka variacia na julesa a jima, s takmer totoznym rozpravacskym stylom a celkovym vyznenim. muriel je asi najlepsia postava aku som kedy vo filme videl. (02.01.2007)

Krása! (20.06.2008)

Poutavé vyprávění, ze kterého mi vyplynulo tradiční: "ženskou nepochopíš". (07.09.2010)

"How can I choose between virtue and vice? I only  know virtue!"     Poeticky ladená dráma z prostredia strednej triedy, striedavo sa odohrávajúca v Anglicku a vo Francúzsku, pričom dochádza k zaujímavej konfrontácii francúzskych a anglických postáv. Strojenosť a mravné zásady tejto spoločnosti sú v kontraste so silným erotickým nábojom filmu, ktorý je daný odvážnymi sexuálnymi postojmi hlavných hrdinov - mladého Francúza Claudea (Jean-Pierre Léaud) a dvoch pôvabných anglických sestier Ann (Kika Markham) a Muriel (Stacey Tendeter). Príbeh ľúbostného trojuholníku (ktorý sa občas zmení aj na viacuholník) je rozprávaný podmanivo poetickým spôsobom, pre Truffauta typickým a mne veľmi blízkym, ktorému pridáva na pôvabe sladkobôľna hudba výborného Georgesa Deleruea. Veľmi zaujímavo sú vykreslené jednotlivé postavy a vzťahy medzi nimi, a to predovšetkým ženské postavy, ktoré tu sú hlavnými hýbateľkami deja.     "I'm too happy. I should love others, I'll let you do the same. Love me while you can." (21.11.2022)

od po všech stránkách tak dokonalého filmu jsem ale čekal podstatně víc... (21.08.2006)

Anička se líbí Honzíkovi, která jej ale přemlouvá, aby se zamiloval do Janičky, proto to Honzík zpracovává. Janička se mezitím zamiluje do Honzíka, který souhlasí, ale zatím jim to rozmluví maminky. Honzík se vyspí s Janičkou, Janička se vyspí s Lukášem, Ondřejem a taky s Martinem. Janička umírá. Honzík se vyspí s Aničkou. Z Aničky se stává Osamělec. Z Honzíka se stává Osamělec. Konec - trochu moc slabej děj na dvě hodiny (nehledě na tu tiskovou chybu na přebalu, kde se píše jen 97 minut) (30.08.2009)

Skvěle vykreslené postavy, dobře zahrané, krásné prostředí a atmosféra. První Truffautův film, který mě velmi zaujal, jsem rád, že jsem nevěděl, že je to od něj :) *** Ve zkratce: Miluje je obě. Měl mnoho žen. A mezi anglickými školačkami hledá Muriel. (26.06.2013)

Nabízí se srovnání s jiným Truffautovým filmem Jules a Jim, také jde o milostný trojúhelník, avšak tenhle film se mě dotkl více. Truffaut nám nabízí vynikající příběh, kamera je působivá, nádherné scenerie. Výjimečný filmový zážitek. (21.08.2007)

O kolik skvělých filmů bychom my, kteří jsme nežili a nežijeme v Praze, ale na jižní Moravě, byli přišli, nebýt možnosti sledovat v 60., 70. a 80. letech pořady rakouské televize ORF 1 a ORF 2! (já "teprve" od roku 1971). Tenhle byl jedním z nich. A nutno dodat, že doba, kdy jsem film viděl, byla pro jeho vnímání v kontextu doby, kdy byl natočen, hodně důležitá, protože dnes by už zdaleka tak neupoutal... (30.08.2022)

Tak nevím, je to film nebo kniha. Žánrové scény z britského venkova střídá Truffautův přednes, který neosobním a monotónním hlasem čte celé knižní odstavce a s úspěchem zabíjí jakoukoliv atmosféru. A když se v jeho většině filmů navíc nelze moc spoléhat na hereckou přesvědčivost, tak... Není to ani film ani kniha. Já bych bral raději tu knihu. Truffautovi lépe svědčí současnost. V rámci žánru za 3. (05.09.2020)

Pečlivou, vážnou a koncentrovanou filmařskou stylizací Truffaut demonstruje fyzickou vzdálenost spojenou s rozmanitostí pocitů a příčin, jenž způsobují vnitřní neschopnost trvalého vztahu a nemožnosti úplné lásky, která je v obecné rovině prezentovaná jako lákavá, avšak přesto destruktivní utopie. (26.01.2022)

Dilema s hodnocením - a nejsem sám. Červená knihovna, kterou ale Truffaut v pravý čas ozvláštní něčím, co do ní nepatří (nekompromisní intimní zpověď Muriel do kamery s detailem tváře, krev atd.). Jako by tím kompenzoval momenty, kdy film a dialogy jeho postav působí už hodně naivně a zažloutle. A po celou dobu neodbytný pocit, že do toho pan režisér vložil hodně ze sebe a svých zkušeností ze vztahů k něžnému pohlaví. Takže nakonec jsou ty čtyři * pro mě přece jen spravedlivější než tři *. (11.09.2012)