Reklama

Reklama

Konečně neděle!

  • Francie Vivement dimanche ! (více)
Trailer

Obsahy(1)

Majitel realitní agentury Julien Vercel je podezřelý z vraždy své manželky Marie-Christine a jejího milence Clauda Massouliera. Všechny důkazy svědčí proti němu a náhle přichází ještě obvinění z další vraždy. Julien si neví rady, a tak se pokusí před policií uprchnout. Jen Julienova sekretářka věří v nevinu svého šéfa. A jelikož je nejen sekretářkou, ale zároveň i amatérským detektivem, rozhodne se na vlastní pěst vypátrat skutečněho vraha. (Festival francouzského filmu)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (82)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Na sklonku života se Truffaut našel ve svém vzoru. Tato pocta jeho dílu je v mnoha ohledech "hitchcockovější" než-li většina děl samotného Mistra napětí. Nebýt poněkud předvídatelného závěru, tak ani není moc co vytýkat, jelikož vše od technické stránky, přes herce až po dialogy je zde skvělé. Více než důstojné rozloučení francouzského velikána s filmovou režií. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Na začátku jsem tápal, pročpak Truffaut rozdal karty s pohotovostí zkušeného krupiéra a připravil nás o požitek ze spolu-pátrání, ale postupně vyšlo najevo, že nic není tak jednoznačné. Nejeden hráč s výrazem „mám samá esa“ ve skutečnosti blufoval. Konečně neděle! je další a bohužel též poslední perfektně (nikoliv rušivě dokonalým způsobem) vybroušenou záležitostí, v níž se prolíná vícero žánrů. Černobílý formát nás tak nevrací jenom do dob filmů-noir, ale také starých amerických komedií s inteligentní, ale lehce nevypočitatelnou ženskou hrdinkou (taky vám Fanny Ardant připomínala Katharine Hepburn?). Stejně jako všechny předchozí, lze rovněž tento Truffautův film vnímat jako komentář k vybraným žánrům i široké škále jiných skutečností. Čtení mezi řádky – a sledování Fanny Ardant, jež není perspektivou žádného jiného režiséra tak okouzlující – mne tentokrát dokonce bavilo více než samotný příběh, což bylo možná dáno tím, že jsem v něm po syrovém úvodu vůbec nehledal komediální prvky. Truffaut svůj poslední film prošpikoval indiciemi, jež různě souvisejí s francouzskou národní povahou. V kině se tentokrát hrají ve Francii do roku 1975 zakázané Stezky slávy (zbabělé odsouzení válečných hrdinů), o vietnamské restauraci se hovoří jako o „prodané“ Vietnamcům (paralela s Indočínou), právník nahlíží shovívavěji na typicky francouzské zločiny z vášně, na divadle je zkoušena hra Victora Huga, který údajně neměl nic proti incestu a jako efektivní zbraň poslouží v krizovém okamžiku i maketa Eiffelovky. V tomto směru velmi vtipné a ve všech ostatních směrech výsostně kultivované rozloučení jednoho z nepočetné řady režisérů, kteří mi budou skutečně chybět. A nejenom kvůli filmům, které již nenatočí. 80% Zajímavé komentáře: Radko, mortak ()

Reklama

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Až někoho zabiju (což se vzhledem k tomu, že Troška pořád točí, asi někdy stane), budu doufat, že narazím na někoho jako Fanny. Jinak je zajímavé, že Truffaut natočil v skoro polovině osmdesátých let film, který vypadá jako nějaký raný Hitchcock... ta preciznost je jistě obdivuhodná. Dějově mě to ale neskutečně nudilo a ke konci iritovalo, takže veškeré moje potěšení z filmu tkví v samotné režii, ale ani trochu ději, přes což se tentokrát nedokážu přenést. Naštěstí už vím, že Truffaut mě umí zaujmout, takže nemám problém s tím mu dát tentokrát málo a těšit se na nějaký další silný zážitek, jakým byl třeba Jules a Jim. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Konečně neděle je poslední snímek význačného francouzského režiséra Francoise Truffauta a jako takový může dobře sloužit k identifikaci specifického režijního stylu. Jako detektivka pro mě tak silně nefunguje, vraha jsem uhodl už po půl hodině a literární předloha, kterou jsem nečetl, je údajně dost slabá. Film je ale odlehčený, všudypřítomnou lehkou parodickou nadsázkou, byť označení snímku jako komedie nebo čistá parodie je zavádějící, protože pod tím si divák může představit gejzír gagů ve stylu Růžového pantera, a to v tomhle případě prostě neplatí. Truffaut si ale s divákem hraje a překvapuje drobnými nálady, jako jsou nohy tří postav během rvačky, které se pohybují v tanečním rytmu, nebo když se z předpokládaného pachatele vyklube katolický kněz. Film je silný zejména v dialozích, kdy to mezi Ardant a Trintignantem jiskří ve stylu starých amerických konverzačních filmů. Zatímco Trintignant hovoří o pachateli vraždy, Fanny Ardant se zasněně dívá do dálky a vzdychá, jak je dneska krásně po dešti. Tahounem filmu je právě Fanny Ardant, Truffaut jí věnoval tento snímek jako hold jejímu půvabu a hereckým schopnostem. Byla právě na vrcholu, pokud jde o fyzickou přitažlivost i herectví. Celkový dojem: 85 %. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Na rozdíl od všech zdejších bystrých cinefilů, a znalců Truffautova díla, jsem nepochopil žádný náznak, citaci ani odkaz. Přesto bych taky chtěl k této celkem průměrné detektivce napsat něco chytrého, takže tady to je - černá nebyla dostatečně černá, bílá byla potlačena nejedním našedlým tónem a nejméně dva odstíny šedé mi tam úplně chyběly. Přesto se mi na Fanny Ardant dost příjemně dívalo. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (1)

  • V 35. minutě, kdy zdravotníci vynášejí mrtvou ženu, lze ve chvíli, kdy kamera najíždí ženě na obličej, vidět, že herečka "pokukuje" po kameře, než nasadí strnulý výraz mrtvé. (Amper01)

Reklama

Reklama