Já, robot

"Já, robot" je bohužel prototyp a vzorová ukázka toho, jak se v současné době točí sci-fi. Dialogy na úrovni mateřské školky, všude samé počítačové digitriky, žádná atmosféra, pointa... prostě nic. Willa Smitha rád nemám, ale tady mi připadá, že je jeden z mála kladů. Alex Proyas již v minulosti ukázal a dokázal, že má na mnohem víc. 35%. (30.06.2008)

Je parné léto a k tomu neodmyslitelně patří pořádný popcornový nářez. A protože rudoch Hellboy se zatím pozdržel kdesi za oceánem, pozornost si zatím jednoznačně zaslouží testosteronový bijec Will Smith, o němž producenti i režiséři moc dobře ví, že zpomalený a naštvaný chutná úplně nejlépe. Jeho drsná frackovitá image se zúročila i zde - těžko si na pozici rozporuplného vyšetřovatele záhadné (sebe)vraždy v přetechnizovaném roce 2035 představit někoho stylovějšího. Hláška střídá hlášku, pátrání se příjemně rozvíjí a iluze fungujícího světa se neustále prohlubuje. Scénář po delší době přichází s poměrně originálním námětem, i když to občas malinko zaskřípe a zavane moderním popem pro celou rodinu - zlí roboti jsou červení, hodný robot všechny zachrání atd. V globálu je však atmosféra příjemně temná a lehce odkazuje na Blade Runnera, i když jeho kultovního statutu snímek určitě nedosáhne. Triky mají naprosto oslnivou kvalitu (roste tu velká konkurence ostatním trikovým gigantům), roboti působí zcela přirozeným dojmem a když přijde na akci, dostávají všechny vaše smysly pořádně zabrat - rotace kolem osy, bullet-time a ostatní trademarky současného „postmatrixovského standardu“ přicházejí v jednom úhledném balíčku. Alex Proyas pobral to nejlepší z Vrány, Bad Boys a Minority Report, celek mírně přisladil Asimovem (prostě si od něj vzal roboty ;) a pod nálepkou akční sci-fi prodal na velice líbivém podnose. Co na tom, že má jeho film mnohem blíže k čiré komerci, než k artfilmu, který by stál za delší přemýšlení - je přece to léto. Vyrážejte do kin! (02.08.2004)

Stálo to hodně úsilí zapomenout, že kdy existoval nějaký Isaac Asimov a přestat s úvahami, proč sakra, když už to s předlohou nemá vůbec nic společného, se to musí jmenovat zrovna takhle. Výsledek té snahy byl ve spojení s překvapivě povedeným akčním snímkem docela uspokojivý, na to že narozdíl od Asimova se ve scénáři nějaká ta díra najde a místo filozofických příběhů o třech zákonech a úloze a možnostech strojů je tu jen další umělá inteligence se syndromem Shodan a týpek "já vám to od začátku říkal" stojící proti ní, pochopitelně s fešnou intelektuálkou po boku. Proyasově filmu o robotech nelze upřít nabušený vizuál ani atmosféru, na které má svůj podíl i práce skladatele Marca Beltramiho. Nejde nepřiznat ani to, že některé scény pohltí i dost skeptického diváka (to jsem jako že já). Stejně tak ale nejde nepromluvit o překombinovanosti zběsilého otáčení celými záběry, obzvlášť patrného v závěru filmu a největší pecce do vazu, kterou je neskutečně trapný product placement (tím nemyslím Audi!!!) napasovaný do filmu stylem "hlavní hrdina je čistě náhodou zažraný do přelomu 20. a 21. století". To je nedůstojné i pořádného tak trochu temného akčního nářezu s jakousi myšlenkou, který se Alexu Proyasovi povedlo vytvořit. Ode mě 70% a poznámka, že ASIMOV NAVŽDY ZŮSTANE JEN JEDEN. (02.04.2007)

Možná nastal čas na opětovné zhlédnutí, nicméně spojení solidně natočené sci-fi s drobným přesahem mi v tomhle případě úplně nesedlo. Will Smith nikterak nesdílí nadšení z robotů, kteří se starají o blahobyt lidí, a zdá se, že kují nepěkné pikle. Tvůrci se snaží, leč občas zapínají autopilota a hlavně mohli být mnohem drsnější a temnější (přitom za kamerou stál specialista na temné vize Alex Proyas, nicméně Minority Report je v tomhle srovnání někde úplně jinde) než volit cestu letního limonádového blockbusteru. Přitom několik velmi slušných náběhů tam bylo, jen těch vyloženě drsných pomrknutí mělo být víc. Navíc se osvědčí příliš nepřemýšlet, mohlo by to blbě dopadnout. Rozpohybovaní roboti každopádně příjemně potěší, tak trochu umělá atmosféra nikoliv. Nicméně s ohledem na drsnější ražení v druhé polovině čtvrtou hvězdu přihodím. (02.02.2017)

Hemží se to tu pochvalnými slovy, ale já v tom nic extra nevidím. A není to proto, že bych měla něco proti žánru jako takovému, ale nestačí mi sympatický polda, sympatický robot, sympatická vědátorka a trik na triku. Potřebuju být v napětí, mít strach, někomu fandit, v někoho věřit, potřebuju přemýšlet a hlavně potřebuju být překvapovaná. V tomhle filmu bylo na co se dívat, nebyla to nuda, byla to zábava, to bezesporu, ale když já holt chci, alespoň pokud jde o lidstvo na Zemi, nějakou tu hlubší myšlenku, ne revoluci v prášku. (23.03.2005)