Černá kočka

S povídkou E. A. Poa nemá film, kromě černého kocoura, společného vůbec nic, což nakonec nevadí. Doktor Werdegast jede za starým přítelem (tedy přítel to moc není) architektem Poelzigem, s nímž má temné úmysly. Do dramatu dvou mužů se připlete dvojice amerických novomanželů. Bouře, autonehoda a dům postavený na bývalém hřbitově a věznici. Joan Alisonová je natolik půvabná, že okouzlí každého. Film je chtíčem doslova prosáklý. Je tedy logické, že se nabízí jako vhodná oběť pro Lucifera, i když pochybuji, že v té době byla ještě pannou, jak si žádá rituál. Ten připomene svojí výpravou staré německé expresionistické filmy. Nejtragičtější postavou je Peter Alison. Pokud se zrovna neválí po zemi, jelikož ho někdo sejmul, nepozná ani toho, kdo jim chce pomoci. Solidní atmosférický horor s šerosvitnou kamerou zaujme především žánrové fanoušky. Jedna z nejsmyslnějších scén je ta, kdy se novomanželé líbají a ruka Poelziga v popředí hladí nahou sošku ženy. (24.09.2021)

"Majstrovský kúsok konštrukcie postavený na ruinách majstrovského kúska deštrukcie." Stejně jako dům Poelzige by se dal popsat i celý film. Jelikož mám doma černého kocoura, byl tento snímek pro mě takřka povinností. A nezklamal. Sice v dnešní době děj působí klasicky, ale z pohledu diváka 40tých let to tak podle mě nebylo. Nadprirodzené veci, možno. Nezmysly, možno ani nie. Přítomnost satanismu a nadpřirozena musela tenkrát vzbuzovat strach, jelikož ďábel byl, je a bude církví vždy připomínán (a např. německá okultní společnost Thule již byla 16let na světě) a lidé jsou peklem a zatracením strašeni dodnes. Samotná The Satanic Bible vyšla sice v roce 1969, ale filozofičtější moderní Satanismus je víceméně o něčem jiném. Nehledě na čarodějnické procesy, které jsou dodnes známé a děsivé, natož v roce 1934. K tomu přičteme charismatického a až děsivého Borise Karloffa, kterého se lidé báli jakožto Frankenstein (ten vzbuzuje respekt i dnes), temnější atmosféru, dobrý hudební podkres (skladba začínající v čase 48:21 je toho příkladem) a vyjde nám velmi dobrý krimi horor, který se právem řadí mezi nejvýznamnější hororové filmy historie. (07.04.2013)

Jako horror už tenhle film poněkud kouzlo ztratil, ale stále tu zůstává skvělý design domu, ve kterém se příběh odehrává a především elektrizující duo Karloff-Lugosi v roli skrytých nepřátel. Jak už napsal caligari, inspirace německým expresionismem je více než zjevná a půvab snímku i po mnoha letech přetrval... (29.01.2004)

Skvelá atmosféra vily s expresionistickými a modernistickými (na svoju dobu) dekoráciami a interiérom. Navyše postavená na troskách pevnosti s 1.svetovej vojny, kde zahynuli desiatky tisíc mužov. Majiteľ vily (Boris Karloff) bol vtedy rakúskym velitelom pevnosti a "zradil" ju Rusom, a tak bol priamo zodpovedný za ich smrť. Vila skrýva viacero desivých tajomstiev, vrátane mŕtvych žien vystavených v sklenených vitrínach. Tieto fakty len zvýraznujú vskutku netradičnú a originálnu atmosféru toho miesta. A tak aj pomerne malá plocha, málo hercov a malá minutáž filmu bohato stačí na rozohranie skvelého starého hororu. Navyše s dvoma slávnymi hercami, ktorý ani nemusia hrať, iba im stačí "sa nejako tváriť"..:) a preto filmu v pohode odpustím aj určitú dávku predvídateľnosti. (05.12.2010)

Lahôdkvé obsadenie v zlatých časoch hororovej tvorby štúdia Universal. A aj tak to na mňa nefungovalo ako iné časom preverené klasiky. Scenár mi pripadal aj na dobu svojho vzniku príliš preplácaný a nechcene smiešny. Satanské rituály so smiešnymi pseudolatinskými frázami na mňa akosi nefungujú (cum granulo salis!). Čakal som iné, menej okázalé vyústenie príbehu. (27.05.2012)