Černá kočka

Černobílý snímek vzhledem k době svého vzniku sice nenabízí nějak velkou porci hrůzy, ale ono hodně záleží, jak se na to člověk dívá. Skvělé herecké umění obou pánů (Karloff, Lugosi) je již samo osobě pastvou pro oči. Především pak Boris díky svému vzhledu a uhrančivému pohledu dokázal pošimrat na zádech nejednoho fanouška a to i bez masky. Tady ho stačilo navléct do černého hábitu, nebylo potřeba nějakých zdlouhavých dialogů a i přesto dokázal navodit docela slušnou porci mrazivé atmosféry. Bela mu však zdatně konkuroval, přestože mi místy přišlo, že hrál až „druhé housle“. To však bylo zapříčiněno charakteristikou jeho postavy. Co mně však dostalo na snímku nejvíce, byl samotný ateliér architektova domu. Propracované kulisy, tajemství ukryté ve sklepení a vhodně zvolený hudební doprovod dokázali v této kombinaci vytvořit slušnou dávku napínavé atmosféry. (13.06.2012)

Tak tohle je prostě bomba - Bela Lugosi a Boris Karloff pohromadě v jednom filmu, na místě tak temném a přitom tak "krásném", holt bauhaus měl něco do sebe... Příběh je sice typicky naivní, ale vzhledem k tomu jaké kousky se točily předtím i potom, ještě není zas tak hrozný. Patří to k filmovému vzdělání, podobně jako třeba Metropolis.... (26.01.2003)

Bela Lugosi v netradičně kladné roli. Film má nádhernou temnou atmosféru. Celý děj se odehrává v úžasném domě stylizovaném v duchu školy Bauhaus ("Masterpiece of construction built upon the masterpiece of destruction"). Z Poeovy povídky moc nezůstalo, kromě motivu strachu z černé kočky a vraždy manželky vlastně vůbec nic. Nejkrásnější je zvrhlá scéna Borise Karloffa procházejícího chodbou plnou mrtvých vystavených manželek. Trošku mě mrzí, že nebyla více rozpracována ta pasáž s Belovou dcerou, která se tam jen tak lehce mihne. No ale jinak velmi slušný horor, jeden z nejlepších, co ve třicátých letech vznikly (23.07.2008)

Jako horror už tenhle film poněkud kouzlo ztratil, ale stále tu zůstává skvělý design domu, ve kterém se příběh odehrává a především elektrizující duo Karloff-Lugosi v roli skrytých nepřátel. Jak už napsal caligari, inspirace německým expresionismem je více než zjevná a půvab snímku i po mnoha letech přetrval... (29.01.2004)

Nejpozitivnější a nejpříjemnější stránkou filmu je, že kromě názvu a záměrného čistě ekonomického odkazu na autorovo jméno (obojí, jak sám režisér přiznává, využili jen proto, aby přitáhli do kina lidi) nemá tenhle film se stejnojmennou povídkou E. A. Poea nic společného. Místo adaptace zřejmě nejfilmovanější Poeovské povídky, se tak dočkáme silně atmosférického napínavého snímku s hodně silným historickým ukotvením a pozadím. Atmosféra snímku, obzvláště ke konci, se dá skoro ždímat. Paradoxně se o ni zrovna dvakrát nezasluhují hned dvě herecká žárnová jména. Pravda, Karloffův ksicht a výraz v tomto filmu je tak démonický, že by se z něj opotila prdel i Pinheadovi, kazí si to ale zbytečným pomrkáváním a odkazováním na své slavné Frankensteinovo monstrum (ať už jde o pohyby nebo přímo ukázkovou citaci hned v prvním záběru s ním). Lugosi je prostě strašný herec. Pokud je zabírán z boku a není středem zabíraného obrazu, jsště to jde, ale jakmile je zabírán zepředu a je v záběru jen on, člověk by si až ucvrnkl smíchy do kalhot. Naštěstí se o kvality filmu přičiní výborné interiéry domu, v němž se valná část filmu odehrává, zajímavé herecké obsazení (Lucille Lund je snová) a temnětemná pointa. (23.03.2016)