Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Audrey Tautou, Gaspard Ulliel, Dominique Pinon, Chantal Neuwirth, André Dussollier, Ticky Holgado, Marion Cotillard, Dominique Bettenfeld, Jodie Foster (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Píše se rok 1919. Mathildě je devatenáct let. Před dvěma lety odešel její snoubenec Manech na frontu v Somme a jako mnoho jiných byl zabit "na poli cti". Alespoň tak to stojí v oficiálním oznámení. Ale Mathilda odmítá uvěřit. Je si jistá, že kdyby Manech zemřel, ona by to cítila. Vedena svou intuicí se drží poslední jiskřičky naděje, která ji spojuje s jejím milencem. Marné jsou pokusy bývalého seržanta přesvědčit ji, že Manech zemřel v zákopech na "území nikoho" společně s dalšími čtyřmi muži. Mathildina cesta je plná úskalí a překážek, ale ona se jich neleká. Všechno je možné pro toho, kdo má odvahu postavit se osudu. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (319)
Vizuálne pestrofarebná love story. Pre mňa rozhodne veľmi chutný dezert od pána, ktorý stvoril geniálnu Améliu. Zásnuby sú obrazový masaker, ktoré si, samozrejme, plnohodnotne vychutnáte len na veľkom plátne, kde sa budete môcť unášať nádhernými obrazmi francúzskeho vidieka, ktoré sa striedajú s depresívnou krutosťou prvej svetovej vojny a to všetko za doprovodu úžasného soundtracku (Badalamenti i tentokrát ukázal svoje kvality). Príbeh, možno pre niekoho až príliš zložitý a obsahujúci nadmerné množstvo postáv, bol pre mňa úžasnou prehliadkou Jeunetovej fantázie, rôznorodosti charakterov a jemného striedania komických scén s emotívnymi - dostalo ma hlavne nádherne vyobrazené detstvo a následné zoznamovanie Mathildy s Manechom. Príliš dlhé zásnuby sú určené pre divákov, ktorý milujú túlanie sa po vlastnej fantázie a majú radi príbehy, i keď sú akokoľvek netradičné. Jeunet je majster originality, svojský génius, ktorého režijný štýl určite nemusí sedieť každému, no ja som si tento jeho počin neskutočne zamiloval, i keď chápem, že jeho čaro spočíva hlavne v obraze. ()
„Neztrácí naději. Navíc má šťastnou povahu. Když ji drát nedovede k milenci, vždycky se na něm může oběsit.“ Příliš dlouhé zásnuby dostanou asi každého velmi zdařilou technickou a nádhernou vizuální stránkou. To ovšem k plnému divákově uspokojení nestačí, že. A proto je tu příběh o velké lásce a naději, plný svérázných postaviček a typicky „Jeunetovského“ humoru (na který bych se však asi dokázal naladit podstatně rychleji, kdyby tyto vtipné momentky nebyly střídány záběry na válečnou vřavu, díky čemuž jsem se občas cítil poněkud rozpačitě). Ale ani to by leckomu nestačilo, a proto režisér už od počátku hraje s divákem (ne úplně fér) mystifikační hru, díky které je na tom publikum úplně stejně jako hlavní hrdinka, tedy neví v podstatě nic, neustále objevuje nová fakta a opravuje si ta předešlá, a tím mu, stejně jako Mathildě, na střídačku pohasíná nebo se naopak rozsvěcuje naděje (i když závěr je snad jasný každému). Problém však vidím jednoznačně v přepálené délce stopáže a rozvleklému tempu vyprávění, díky kterému mnohý divák začne polevovat v ostražitosti a režisérovu hru si tak plně nevychutná (pokud ji rovnou po nějaké době nevzdá), někdo se možná začne i nepěkně nudit. Což je škoda i vzhledem k působivým válečným výjevům či několika nápaditým scénám (sirky, brýle, propíchnutí atd.). Konec je pak podle mého natočený vcelku vkusně a tak akorát dojemně, aby to nebyl přehnaný emoční útok na diváka. Celkově to vidím na silné 4*. „Jestli nemůžeš brečet, mluv. Jestli nemůžeš mluvit, mlč. Někdy člověk mluví a rozbrečí se. Při breku poví, co by jinak neřekl. Chápeš, co tím myslím?“ ()
Spíše než milostným filmem jsou Příliš dlouhé zásnuby komplikovanou detektivkou. I když pochopení jednotlivých podrobností celé zápletky ohledně hledání možná mrtvého Chrpy není právě důležité, dokáže to divákovi pěkně zamotat hlavu. Na druhou stranu Jeunet servíruje velice chutné obrázky a jeho kontrastní scény z válečných zákopů a klidného domova jsou samy zárukou kvalitní podívané. ()
Mathilda nepatří mezi ty hrdinky, které se snaží mstít. Je to malá osůbka, kterou v životě potkalo mnoho zlého, ale přes všechny strasti se snaží být na svět milá a hlavně pořád věří. Věří, že se její milý vrátí a i když jí přátelé vymlouvají její naivitu, ona se nenechává zvyklat. Kdybychom totiž něvěřili, stál by náš život za velký kulový......Jean-Pierre Jeunet dostal opravdu velký dar. Dar tak velký, že by ostatní režiséři měli pokleknou. On dokáže tak poeticky, krásně, lidsky, barevně odvyprávět příběh prostinký a na první pohled jednoduchý až oči přecházejí. Od komediální Amélie přesedlal na dramatickou vlnu, kterou proměnil jediným záběrem na tsunami a vás strhne rychlostí kosmického větru. Scény z války jsou opravdu reálné a připadáte si jakoby vedle vás měl přiletět granát, pořád jste ve střehu a mrazení nepřestává vaše tělo opouštět ani po dvou hodinách. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Právě proto mám filmový svět tak rád, dokáže vás alespoň na chvíli vytáhnout z otupělé všednosti světa a já jsem mu za to moc vděčný. 100% ()
Příliš dlouhé zásnuby se v mnoha ohledech podobají Amelii z Montmartru. Nejen všepřítomným vypravečem a "jeunetovským" stylem, ale také příběhem. Ústřední hrdinka lišící se od všech ostatních (zde navíc zdůrazněno její nemocí) se během filmu vydává na cestu znovunalezení (v Amelii pouze nalezení) svého milého. Přesto se PDZ od Amelie v jednom ohledu podstatně liší - zatímco svět Amelie byl prezentován jako místo her, malých zázraků a pohádek, v PDZ přichází závažné téma války. Ta je zobrazena velmi naturalistickým a brutálním způsobem, barevným tónováním do šeda jednoznaně odlišena od teplých žlutohnědých barev světa kde žije hlavní hrdinka Mathilda. PDZ se tak dají vnímat jao pokračování Amelie - ve smyslu vývoje hlavní hrdinky, která je válkou a ztrátou svého snoubence nucena dospět. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (43)
- Jean-Pierre Jeunet a Audrey Tautou se už potkali při hyperúspěšné Amélii z Montmartru (2001). Po dvou týdnech promítání měli ve Francii Příliš dlouhé zásnuby o pětinu lepší výsledky než Amélie. (imro)
- Jean-Pierre Jeunet pôvodne plánoval obsadiť Dominique Pinona do role súkromného detektíva Germaina Pirea a Ticky Holgada do role strýka Sylvaina. Avšak Holgado mal diagnózu rakoviny a štúdio odmietlo ho poistiť. Preto sa Jeunet rozhodol vymeniť hercov a po rozhodnutí to neľutoval. Keďže Holgado bol čoraz viac chorý, začínal mať problémy s koncentráciou a pamätaním si textu. Jeunet pripravil hrubý záber filmu pre Holgada, aby si ho mohol pozrieť, ale Ticky zomrel ešte než sa tak stalo. (Pat.Ko)
- Díky tomu, že se na produkci podílelo i studio Warner Bros., rozhodli pařížské soudy, že film je příliš americký na to, aby soutěžil na francouzských filmových festivalech. Podobná smůla ho potkala i na Filmovém festivalu v Cannes, odkud byl vyloučen proto, že už byl promítán mimo zemi svého původu. (imro)
Reklama