When Worlds Collide

Opravdu je to takový předchůdce 2012 - archy, romantika, ničení. Musím říct, že jsem byl s efekty spokojený, zaplavující se města jsou super. Děj se mi taky líbil. Prostě čistokrevné padesátkové sci-fíčko, ale co mě na konci naprosto uzemnilo a zklamalo - SPOILER - je ta kreslená omalovánka, co měla představovat krajinu nové planety. To si snad dělali srandu. Celý film byl fakt slušný, když o tom člověk moc nepřemýšlí (samozřejmě, že na imdb je v zajímavostech vypsaných plno logických chyb), a na konci to takhle pokazí. Když přehlídnu ten fail na konci, tak řadím WWC mezi povedenější kousky a těším se na o 60 let novější remake. 70% (17.10.2010)

To tedy bylo dílko:) Z pohledu dnešního diváka možná již působí zastarale a značně naivně, ale co. Je to historie a dávný výlet do časů, kdy sci-fi filmy zažívaly boom. Závěrečný let na cizí planetu mi přišel až úsměvný. Ta plechovka, co v ní letěli a ty "obleky", co vypadaly jako pytle od brambor, to bylo vážně k pousmání:) Stejně jako to, že se vesmírná raketa snad ani jednou během letu nepohnula, nezakodrcala, nebyly znatelné žádné turbulence. A "happy end" na konec, kde se očividně neznámý talentovaný malíř vyřádil:) (01.03.2015)

Je tu určitě spousta pozitiv a musím obdivovat odvahu tvůrců, kteří se do takhle objemné látky pustili už na počátku padesátých let. První dvě třetiny jsem si přitom dokonce říkal, že sleduji jedno z vůbec nejlepších sci-fi své doby, kde se napětí netěží z laciných trikových atrakcí, nýbrž ze samotného námětu vyvolávajícího silné empatie. To zaměření na komplikovaný lidský faktor v bezprecedentní situaci je celkově chvályhodné a plynou z něj silné motivy, ale ty jsou v součtu v krátké stopáži rozesety po trsech a chybí jim soudržné uchopení. Tuhle látku by dnes perfektně zvládl Emmerich, který zkrátka umí postavičky na osudové šachovnici dirigovat jako málokdo - pokud by mu tedy scénáristé utnuli teatrální snahu o humor a pohlídali si fyzikální nesmysly, jakých se dopouští Matého snímek (k Zemi se blíží obří hvězda a lidé unikají v raketě na poslední chvíli, nezasaženi žárem ani gravitací - a je tam toho samozřejmě více). Není to opravdu špatné a něco to o lidech jistě vypovídá, ale i s ohledem na dobu vzniku čpí z kvapně pojaté struktury nevyužitý potenciál. A já už se po tomhle solidním předkrmu vážně těším, až Roland konečně pošle vstříc matičce Zemi její zlobivý satelit Měsíc. 65% (01.11.2020)

Naivní pohled na zkázu lidského pokolení, prostřednictvím neúprosně se blížících a smrtících vesmírných těles, osciluje někde mezi lacinou psychologickou analýzou z doby kamenné a velkomožnou sci-fi s rozmáchlou trikovou stránkou a ucházející výpravou. Spojení miniatur a rádoby hlubokých myšlenek nedělá dobrotu a slabí herečtí představitelé svými podprůměrnými výkony jen tupě a umělě prodlužují už tak krátkou stopáž. Celé je to naštěstí tak primitivně podané, že divákovi nezbude nic jiného než rezignovat, a užít si tento předobraz katastrofických vědeckofantastických filmů z konce devadesátých let s naprosto minimálními nároky. Sympatické triky čas stále neodvál, stejně tak jako kýčovitý a narychlo vsazený obraz ráje ze samotného závěru snímku. Taková malba s puncem kultovnosti se hned tak nevidí... (06.07.2005)

Film ¨Srážka Světů¨ získal v roce 1951 Oskara za speciální efekty. V tomto donkichotském melodramatu je zřetelný vliv Ženy na Měsíci (1929), apokalyptické destrukce z Konce světa (1930) a Potopy (1933). Libuje si v utopistické naději, že věda jako nová spasitelka dovede lidstvo k idealistickým světům tolik nepodobným materialismu umírající země. Jinýmy slovy, věda si přisvojuje roli Stvořitele. Raketoplán navrhl specialista na kosmické umění Chesley Bonestell s důrazem na realismus. (09.03.2014)