Saturnin

Zástupy fanoušků Saturnina se musely rekrutovat ze čtenářů předlohy. Jiné vysvětlení pro oslavné chorály u průměrného televizního snímku nemám. Humor prokládaný příslovími je až moc prkenný. S odstupem času se však obsazení ortodoxního fanouška první republiky Havelky jeví jako geniální tah. Hodně pomáhá i účast jedné z prvních porevolučních štěrbin, jejíž kvality ocenili nejen všichni členové skupiny Lucie. (06.03.2022)

Byl jsem na tom v kině, s máti a ségrou... To už je let... To kino je dávno, dávno zavřený. Knížku jsem kdysi poprvé četl na dětským táboře, kde jsem měl celou dobu jeho trvání nohu v gybsu... Půjčila mi jí jedna krásná, velice luxusně přírodou obdařená kamarádka. Jsou věci (=rozuměj prsa), které člověk prostě nikdy nezapomene :) (21.01.2011)

Některé dialogy tesat do kamene, protože to byla ukázka dokonalého vtipu, který mně absolutně sedne. Postupem času, mně přišlo, že ty dialogy ztrácely na údernosti, ale Saturnin bavil. Nejsem si trošku jist hereckým obsazením až na tetičku a její hlas ten by mně dokázal nasrat i kdyby říkal "tady máš milion eur" . (22.02.2018)

S odstupem let je to pořád skvělý film, stejně jako je s odstupem let pořád skvělá kniha Zdeňka Jirotky. Zde se postavy zcela konkrétně etablují do svých knižních předloh a vzniká tak dokonalý humorný filmový román, kde dáte několik protikladných rolí dohromady, do krizové situace, a zkusíte z nich vykřesat maximum. To se povedlo, neboť role byly svěřeny vynikajícím hercům. Za nejlepší volbu považuji dosadit Petra Vacka za Milouše a Janu Synkovou do role tety Kateřiny. Film působí dosti lacině, skoro až seriálově, ale nakonec lze říct, že je to tak dobře. Atmosféru Jirotkovy knihy to zachycuje zcela brilantně. Těžko si film představit s jinými herci a jinou, bohatší, produkcí. Jestli někdo v budoucnu natočí Saturnina znovu, dopadne to podobně jako s Černými barony. Nový bohatší háv, větší konkrétnost s předlohou, ale laťku nastavenou původním zpracováním nikdy nedosáhne. (01.01.2012)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)