Muž bez stínu

Muž bez stínu si na nic nehraje a to se mi líbí. Ačkoli k látce Verhoeven nepřistupuje s nijak zvláštní inovací, dokáže i z tohoto tisíckrát omletého tématu vytřískat dobrý biják. Nejde o to, že recykluje už zajeté schémata a klišé, ty mimochodem používá velmi dobře a umí je používat a dávkovat je, ale spíš o to, že výsledné dílo si nijak neodporuje a dokáže odsejpat. A na tom to stojí. Film má neustále spád, někam utíká a to je jen dobře, protože zde o nic jiného neběží. Opět skvělá Verhoevenova práce s gradováním scén a mimo jiné také pěkné počítačové efekty. Paul to koncipoval jako akční film, nikoli jako psychologické drama s prokreslenými charaktery - a tak to musíme brát. A užít si to tak. (25.02.2008)

Triky a Goldsmithova hudba v kvalitě A, herecké výkony a klišoidní závěr filmové kategorie B a vnadné vědkyně, co mají průměrnou velikost prsou C - to je ten starý známý filmový zlozvyk, že vědečtí pracovníci musejí být mladí, oduševnělí a o svou fyzickou krásu pečující lidé namísto roztržitých profesorů a profesorek minimálně nad padesát a se zanedbaným vzhledem tři dny nemytého váguse.. Kvantum nelogičností a tupý závěr s nezničitelným Baconem musel při zkušební projekci zatlačit Verhoevena takovým způsobem do sedačky, že v okamžiku, kdy naběhly closing credits, se z něj stal jediný opravdu neviditelný muž v sále.. (19.02.2010)

„Je úžasný, co dokážeš, když už se na sebe nemusíš dívat do zrcadla!“ I po letech mocně přitažlivý, trikově vymazlený, myšlenkově lákavý a verhoevenovsky zvrácený kousek, který využívá ďábelského potenciálu nejprve neviditelného a pak šíleného Kevina Bacona, který moc dobře ví, jak má pro diváka odkrýt peřinu s polonahou Elizabeth Shue. Drsnější variace na téma „neviditelný muž“ naplno využívá trikových možností své doby, i když není ústřední hrdina vidět, divák pomocí solidních nápadů vidí, co právě dělá. Nějaké mudrcování jde stranou, tvůrci se soustředili na triky a tempo, aby se diváci ani trochu nenudili. A nenudí. Občas to samozřejmě zaskřípe (producenti si zřejmě nejednou dupli) a nepomůžou ani slušně dávkované vtípky, přesto to do sebe všechno umně zapadá. Verhoevenovy postupy mně jsou dlouhodobě sympatické – lehká nejednoznačnost, herecká přitažlivost, trocha kontroverze, žádné vyšší ambice, řemeslná dokonalost. (24.10.2012)

Expozice, zbytečně natažená takřka do poloviny snímku, udržuje diváka v napětí, v jakou podívanou vlastně nakonec příběh o jednom vědeckém experimentu vykrystalizuje. No a pak se ukáže, že to všechno vykrystalizovalo v úplně normální a dosti obehranou horovou naháněčku, která už poté v divákovi udržuje napětí leda nad tím, jeslti hlavní hrdinka stihne zavčas utéct, jestli zemře první ta utrhovačná veterinářka nebo ten počítačový mág, či jestli Matta rozmáčkne výtah nebo ne. Na Verhoevena prostě nečekaně prázdný, ovšem očekávaně dobře natočený film. Že v něm hraje i ten Josh Brolin, přikláním se ke čtyřhvězdí... P.S: To je pro Američany vážně tak těžké dorazit své pronásledovatele, kteří jsou mnohokrát z různých důvodů paralyzování? (27.04.2008)

Scifko slaboučké jak rachitická stařenka, co už se ani nedokáže prošermovat k volnému sedadlu v tramvaji a zůstává odkázána na milost spratků a jejich líných, rozmazlených řití. Šablonovité postavy pronudí zívajícího diváka klišovitým dějem až k trpkému konci (div se mi sanice nevykloubí, jenom o tom s odstupem let píšu). Pamatuju, že to mělo slušné vizuální efekty a celkem ucházející soundtrack. Chtělo by se mi prdnout hvězdičku za Kevina Slaninu, neb mám pro tohoto herce slabost, ale když ho většinu filmu ani není vidět, nebude vidět ani tu hvězdičku! Já vím, Paule, scénář tak dobrý na utření snoplu, zmuchlání a vhození do nejbližšího odpadkového koše, přesto se zeptám: Vážně s tím nešlo udělat něco víc? 44% (19.07.2011)