Keetje Tippel

V důsledku rozpočtových omezení Verhoeven neměl možnost zpracovat film dle svých představ, tedy jako zobrazení okolností a nástupu společenských změn v důsledku rozpuku socialistických hnutí v Holandsku a musel se více zaměřit na intimnější, osobní rovinu příběhu. Naštěstí to ničemu příliš nevadí, protože i přesto jde poznat, že se stále jednalo o tehdy nejdražší nizozemskou filmovou produkci. Film se tak zaměřuje čistě na to, jak široce rozevřené třídní nůžky v konečném důsledku lidi redukuje na pouhé kurvy a kunčofty. Což k Verhoevenovi docela sedí. Samozřejmě se dočkáme i mnoha naturalistických detailů, které mají mnohdy až takový tinto-brassovský esprit. Veterány předchozího režisérova opusu potěší, že se zase sejde frackovitá dvojka Monique s Rutgerem a začnou dělat prasárny. Mimochodem zjistil jsem, že jednou z věcí, co mě hodně mrzí, je, že jsem v životě propásl být mladým Rutgerem Hauerem. (31.03.2021)

Nevinná, krásná a chudá dívka s příchodem do velkoměsta na konci 19. století poznává o co ve společnosti opravdu jde. Prachy a sex. Verhoeven se s tím opět nemazlí, jeho cynická upřímnost a otevřenost je mi sympatická a zároveň dokáže být velmi zábavný. pro Moniku van de Ven mám od předchozího režisérova majstrštyku Turks Fruit slabost a i tady je neodolatelně přirozená a spontánní, jako by ani nehrála. A Jan De Bont to s přehledem jistí za kamerou. Škoda že na raná neznámá díla slavných režisérů se tolik kašle... (24.03.2007)

Keetje pochádza z mnohopočetnej chudobnej rodiny a všemožne sa snaží vymaniť z tohto prostredia. Paul Verhoeven sa z jej osudom nemazná, ponúka divákovi skutočný príbeh a odvážnu exkurziu amsterdamskej spoločnosti konca 19. storočia. A to doslova. Zatial som sa nestretol z jeho holandskou tvorbou a je načase to zmeniť. (05.07.2014)

Oranžský voják je nacionalistické, pochvalné dílo, Keetje Tippel je taktéž film, jenž bude mít větší hodnotu pro Holanďany, než ostatní, ovšem už o něm určitě nejde říct, že by něco "chválil". Snímek s jistou dávkou cynismu a naturalismu, Paulu Verhoevenovi vlastní, popisuje konec 19. století a patriarchální svět v němž všemu vládnou peníze a muži, kteří je mají. Keetje, jakožto chudá žena, má v životě jen jediné a to svou krásu, bez ní by neměla větší cenu než mezek, do úmoru pracující na poli. Ač je tento snímek pevně zakořeněn v reálných událostech, nezdál se mi dramaticky výrazně nadprůměrný, pár slušných momentů a kvalitní herectví Monique van de Ven u mě skóruje tentokrát "jen" na 6/10 (08.09.2012)

Po obsahovej a dramatickej stránke troška slabšie ako predchádzajúci snímok tandemu Monique van de Ven - Rutger Hauer (Turks fruit), ale stále dosť dobré na to, aby som bol nadšený a nútený nad snímkom dlho premýšľať. Tým skôr, že námet čerpá zo skutočnej udalosti. Úžasné koľko zaujímavých ľudských príbehov, ktorými aktérmi sú obyčajní ľudia, sa ukrýva v prachu večnosti... Film okrem iného veľmi surovo a natvrdo poukáže na odvrátenú tvár človečenstva a čo je hlavným ťahúňom ľudskej podstaty už od jej vzniku - sex, moc, peniaze, sex... Inak chúďa Keetje, s takými rodičmi a sestrou akých mala, to veru nemala ľahké. O to hrejivejšie je, že sa jej z tej hnusoby a špiny podarilo vymaniť. 85/100 (25.08.2016)