Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
V ranném mládí, jsem se připravoval utéct z domova a skrývat se po lesích... Ve své nasranosti na celý svět, toho tam nahoře nevyjímaje, za to, co mi provedl, jsem si pohrával i s myšlenkou živit se rozličnými nekalými způsoby. Teď si nedělám prdel. A byl jsem sakra přesvědčenej, že na to mám... Dva osudově silné zážitky mě přiměly změnit názor. Kniha George Simenona „Muž, který pozoroval noční vlaky“ a snímek Stín kapradiny. Z tohoto filmu přímo sálá nicota, až fyzicky nesnesitelná bezvýchodnost cesty, na které se oba mladíci ocitli. Celá ta bezedná hrůza definitivnosti toho, že jsou na konci slepé uličky a cesta zpět není. Tento film je pro mě naprostý majstrštyk. Prostě Vláčil... ()
Vezměte bratra Čapka (toho víc upatlaného od barev), přidejte Démanty noci (dva utíkající kluci), U konce s dechem (dementní hlavní hrdina, co střílí na potkání) a Vláčila, co se snaží o to samé jako v šedesátých letech, ale kvůli absenci černobílého materiálu a hudby Zdeňka Lišky se mu to bohužel nedaří. ()
Silný, promyšlený a velmi podařený film. Především je naprosto precizně a bezchybně natočený, ale fungují zde i všechny ostatní prvky, které Vláčil ve svých filmech má - kromě toho, co jsem už zmiňoval, je to i poetické a dost psychologické. Navíc to skoro ani nenudí a svojí depresivní atmosférou to člověka chytne a nepustí. Je tady taky dost silných scén, včetně té závěrečné. Vadilo mi snad jenom to, že to nemá pořádný úvod a že všechno začne vlastně okamžitě, aniž by nám bylo ukázáno, co vše je vedlo k tomu, že hajného zabili. Tak jako tak, Vláčilovi se tenhle film povedl a těch 69% tu úplně nechápu, zasáhlo mě to mnohem víc, než utahaná Markéta Lazarová (ale nechápejte mě špatně, ten film se mi líbil a mám ho docela rád, jen ta délka mu ubližuje). 4* ()
Cesta do pekla nemusí být provázena dobrými úmysly. 1) Film nabízí mnoho různých poetických obrazů lesa a krajiny._____ 2) Oceňuji krásný básnický jazyk Josefa Čapka, který chvílemi pronikl i do filmu. ... protože jsme blbci a krávové. 3) Nelíbí se mi postsynchrony ve velmi uměle působícím zvukovém prostoru._____ 4) Hvězdičku přidávám za fešné u nás neokoukané polské herce 25letého Marka Probosze (vrah Ruda Aksamit) a 23letého Zbigniewa Suszyńskego (Vašek Kala), kteří po celou dobu nesešli z obrazovky a drželi film na příjemné koukatelné úrovni._____ 5) Bohužel však neměli moc co hrát, jejich postavy jsou nevýrazně profilované a takové nijaké. Jejich motivace je za vlasy přitažená a jejich chování chvílemi nepříliš pochopitelné. Scénář Vladimíra Körnera a Františka Vláčila mě prostě nezaujal._____ 6) Ale nechci být příliš kategorický. Možná po opakovaném zhlédnutí změním názor a přijdu vláčilovské poetice více na chuť, jak se mi to už s jeho filmy dříve stalo. ()
Inu, nelehký je život desperáta. Některé filmy zločince a jejich činy romantizují, Stín kapradiny je ale prost jakéhokoli pozlátka a ukazuje syrovou bezvýchodnou cestu do zatracení, kdy počáteční zkrat a vzpoura proti morálce nevede k větší svobodě a bezstarostnému životu, nýbrž k vysilujícímu útěku před zodpovědností a lidskou spravedlností. Stres a strach (výčitky svědomí?) vedou k obnažování charakterů a krizi osobnosti. Patrně nejtemnější Vláčilův film, beze stopy naděje. Vláčil ho natáčel v období svých alkoholických excesů a i když se režisérovo okolí snažilo Vláčila podržet a zastoupit, na snímku se to přece jen trochu podepsalo. Celkový dojem: 85 %. ()
Galerie (7)
Photo © Bonton
Zajímavosti (4)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama