Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80% (01.01.2012)

Další skvělá československá komedie, která potěší i po letech, i když některé scény jsou zde zbytečně natahované (především s prof. Ikebanou, ale taky než bytovému referentovi dojde, s kým má tu čest). Vlastně je to smutná komedie, když ji vezmeme jako podobenství o tom, jak se vytrácí fantazie z našich životů a její místo zaujímají všední a obyčejné věci, nejlépe znormované a oštemplované. Líbí se mi trio sloužících vodníků, líbí se mi ta letní pohoda, ta touha žít naplno. Ano, je to pohádka, ale i pohádky mají svůj význam. (01.07.2019)

Jedinečná a dokonalá práce dalšího geniálního spojení československé kinematografie Macourek-Vorlíček. Triky používané v tomto snímku, by se mohly pouštět jako názorná školní pomůcka v Holywoodu. Tohle byli a jsou mistři svého oboru. Vše co dokázali vymyslet, zamotat a zase dějově rozplést, dokázali i natočit. Pomocí zrcadel, kamery, trpělivost a optického klamu dokázali vše, co je napadlo. "Copak se stalo, Karlíčku, ále Lojzik mu usek nohu, ale neni to nic vážnýho" (13.09.2011)

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)

Po velmi dlouhé době jsem se zase podíval na čacký boj českých vodníků za právo žít v domě s hodně vlhkým sklepem. Teprve dnes mi došlo, že šlo vlastně o odbojovou skupinu řízenou imperialistickým Západem, která neváhala sáhnout na život nejednomu soudruhovi. Tvůrci to sice dovedně maskovali rádoby uvědomělými ideologickými odkazy, ale dnes jsem je konečně odhalil. Ale teď vážně- nebyla to ani zdaleka jedna z nejvtipnějších československých komedií, ale pořád mě baví a rozhodně jsem se nenudil. (25.12.2019)