• Mertax
    ***

    Tak nejen Paměti humanisty Mikuláše Dačického z Heslova cenné jsou, jak pravila profesorka při hodině literatury zemí českých. Jest to postava zajímavá, ánžto to není žádný nudný patron, anóbrž velký frejíř, který šlechtice jiného v souboji zabil a v šatlavě mnohokráte pobýval! Stačí několik smyšlených historek přidati (obvinění z čarodějnictví, propouštěcí glejt), dobré herce najmouti a hned humorný film tu jest! Pane Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás advokátů.(12.3.2009)

  • Karlos80
    ****

    Sympatická a velice úsměvná historická kostýmní komedie o renesančním šlechticovi, frejířovi, a velkém šprýmařovi panu Mikuláši Dačickému s Heslova, který musel být zajisté opravdu moc sympatickou osobou. K jeho celkem veliké oblibě notně přispěl i smysl pro spravedlnost a netajené vlastenecké cítění. Na scénáři k filmu panu Vávrovi pomohl i sám Z. Štěpánek který se nikdy netajil tím že po této roli toužil dlouhá léta. On sám měl určitě jak filmové tak autorské kvality o tom jsme se už mohli vícekrát přesvědčit. Film dal velikou příležitost i jiným tehdejším hvězdám třeba L. Peškovi který tam opravdu bravurně zahrál Dačického sluhu Očka který ho kolikrát velice úspěšně napodoboval a to nejen při jeho výletech do dívčích ložnic. Dále se mi třeba líbila i, cudná a povětrná holka Rozina v podání A. Mandlové které mě opravdu bylo tak moc líto když ji měli zmrskat. No nic film je to více jak dobrý a pro některé docela i naučný a určitě patří k tomu lepšímu co zde bylo ke konci třicátých letech natočeno. Za vkusně vytvořenou repliku Kutné Hory v roce 1590, a za opravdu jedinečný Štěpánkův herecký koncert dávám přeci jenom za 4*.(9.10.2006)

  • slunicko2
    **

    Naivní pseudohistorická hra o zlých pánech a poctivém havíři. Rok vzniku předznamenává lehce národovecký patos díla, patos, který díky humornému obalu a zajímavým hereckým výkonům kupodivu zaujal i na fašistickém filmovém festivalu v Benátkách. Jméno režiséra budoucích epopejí rovněž naznačuje, kudy se film ubíral. Ale dnes nám obsazení Němci nehrozí a svěžest filmových vtípků dávno odnesl čas.(15.9.2009)

  • Marthos
    *****

    Přípravy na velkolepou dekoraci pro třetí celovečerní film režiséra Otakara Vávry byly zahájeny stavbou monumentálních dřevěných staveb, připomínajících středověký život kutnohorských havířů. V barrandovských ateliérech potom vznikaly pod dohledem architekta Štěpána Kopeckého honosné interiéry včetně radnice a vězení. Základem scénáře se staly dvě z divadelních her Ladislava Stroupežnického, populární jak u diváků, tak u herců řady českých profesionálních i ochotnických divadel. Titulní roli hýřivého milovníka života, vína a žen Mikuláše Dačického z Heslova si její představitel Zdeněk Štěpánek napsal sám. Svým Dačickým odevzdal české kinematografii snad nejlepší filmovou postavu, jaká se tehdy na stříbrném plátně objevila. Jeho bouřlivák a frejíř renesanční doby ztělesňoval nejen kus sympatické bezstarostné volnosti, ale i zcela vědomou a přesně cílenou vlasteneckou odpovědnost. Jeho vyznání, vtělené do slov: "Já budu vichrem, který vyfouká všechen neřád, hlavně cizáky z tohoto města", bylo jakýmsi programovým symbolem, nadšeně kvitovaným diváky v kinech. Ti chápali jinotaj, skrývaný v těchto slovech, stejně jako rozuměli odporu vůči alchymistům z Německa a s nefalšovaným nadšením přijímali rozhodnost a odvahu při záchraně na smrt odsouzeného havíře Jakuba. Vávra si do dalších rolí prosadil nejvýznamnější členy činohry Národního divadla i vinohradské scény a k umělecké spolupráci přizval i dvě nejzářivější české filmové hvězdy Adinu Mandlovou a Hanu Vítovou. Premiéra, uskutečněná nedlouho před mobilizací a tragickými událostmi Mnichova, reagovala na tehdejší atmosféru ve společnosti a v Benátkách si film vysloužil dokonce jedno z prestižních ocenění, Zlatý pohár. Bilance Vávrova režijního profilu potom naznačuje, že Cech náleží zcela jistě k tomu nejlepšímu, čeho tento kontroverzní umělec vůbec kdy dosáhl.(3.10.2008)

  • krijka
    ****

    Milý film s roztomilými herci (zvláště Zdeněk Štěpánek je opravdu okouzlující a velmi uvěřitelný), výbornou výpravou (na kostýmech ani na reáliích se opravdu nešetřilo) a ucházejícím scénářem (toho nacionalismu bych snesl o krapítek méně). Ale není moc co vytknout, protože toto se povedlo. Je škoda, že za první republiky nevznikalo podobných kostýmních taškařic povícero, zjevně na to měli tvůrci talent. A tak se ne Cech panen kutnohorských podívám kdykoliv znovu a rád. Na rebelantského a furiantského Mikuláše Dačického, decentně zpustlou Adinu Mandlovou, znuděného císaře Rudolfa, věrného slouhu Lálu Peška, dobrosrdečně rozhořčeného Theodora Pištěka, prostě na celý ten ansámbl.(11.11.2012)

  • - Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)

  • - „Cech panen kutnohorských“ byl v dobách Mikuláše Dačického z Heslova soupis dívek a žen ochotných být mu po vůli. (Olík)

  • - Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek si Mikuláše Dačického zahrál i na jevišti Národního divadla. (Teres)