• Subjektiv
    **

    Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **.(23.2.2009)

  • slunicko2
    **

    Naivní pseudohistorická hra o zlých pánech a poctivém havíři. Rok vzniku předznamenává lehce národovecký patos díla, patos, který díky humornému obalu a zajímavým hereckým výkonům kupodivu zaujal i na fašistickém filmovém festivalu v Benátkách. Jméno režiséra budoucích epopejí rovněž naznačuje, kudy se film ubíral. Ale dnes nám obsazení Němci nehrozí a svěžest filmových vtípků dávno odnesl čas.(15.9.2009)

  • Morholt
    *****

    Tahle role Zdeňka Štěpánka patří k těm nejlepším. Sice podal řadu lepších a dramatičtějších výkonů, ale marná sláva, renesanční bohém Mikuláš Dačický z Heslova k němu v mých očích neodmyslitelně patří. Kousky, které se svým věrným sluhou v podání Ladislava Peška vyvádějí šosáckým pánům radním mě dokážou vždy dokonale pobavit a občas si při podroušených stavech s chutí zapěju Víno, víno, víno mé......., ačkoliv mi to samozřejmě tolik nezní. Potěší i prvorepublíkové krásky Adina Mandlová s Hanou Vítovou, či tradiční dvojice Theodor Pištěk-Antonie Nedošínská. Mám tenhle film prostě rád. 90%(24.3.2014)

  • IvonaK
    ***

    Počestné paní pardubické bylo určitě lepší. Tady tohle je až moc nereálné. Štěpánek miluje Vítovou, ale ona mu ze začátku nedůvěřuje když má špatnou pověst. A naráz když ho zachrání od popravy, tak on ji naslibuje že už bude hodný a přestane kouřit. A to že Pešek vlezl do okna nějáké dívky a hned ji dal pusu a ona se do něj okamžitě zamilovala a už byli svoji bylo úplně postavené na hlavu. Ale hvězdičky dávám samozdřejmě za herecké obsazení a pak jak se dělal povyk kolem toho límce.(17.6.2018)

  • Anderton
    ***

    Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70%(23.9.2016)

  • - Režisér Otakar Vávra se na natáčení pečlivě připravoval studiem v archívech. Také vše konzultoval s historiky a odborníky na renesanční architekturu. (Olík)

  • - Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)

  • - Premiéra snímku trvala ve dvou pražských kinech bez tří dnů celý měsíc, a když byl znovu promítán v roce 1952, přišlo se podívat dva milióny diváků. (Olík)