• gouryella
    *****

    Naprosto dokonala komedie, ve ktere zari Zdenek Stepanek je neskutecne vtipnou kritikou malomestacke povrchni spolecnosti.(3.8.2002)

  • flanker.27
    ****

    Humor, dobrodružství, vtipné postřehy, trocha toho krocení divého muže počestnou ženou a silný vlastenecký zápal. Pročpak mít něco proti, když je to kouzelné a vtipné i po více než 70 letech.(4.4.2013)

  • Karlas
    *****

    Češi vždy vyznávali tré ... ženy, víno a Boha. Vlastenecky humorný film o boji české šlechty proti cizácké aristokracii, vlastnící zemské úřady, bohémstvím a žárem čestných srdcí rozpustilého rošťáctví. A opět jsou to krásné a vzácné ženy, které pomohou Mikuláši Dačickému z Heslova na cestě za spravedlností.(8.7.2016)

  • Stanislaus
    ****

    I přes velké stáří této Vávrovy historické komedie jsem se dokázal bavit, což je klíčem k úspěchu filmu, který je i v dnešní době divácky atraktivní. Líbilo se mi jak nastínění epochy z minulosti tak příběh, který měl hlavu i patu a napůsobil nějak příliš potrhle a bláznivě v tom negativním slova smyslu. Zkrátka velice milé překvapení v podobě veselohry, která splnila moje divácká očekávání téměř na výbornou.(29.6.2015)

  • Marthos
    *****

    Přípravy na velkolepou dekoraci pro třetí celovečerní film režiséra Otakara Vávry byly zahájeny stavbou monumentálních dřevěných staveb, připomínajících středověký život kutnohorských havířů. V barrandovských ateliérech potom vznikaly pod dohledem architekta Štěpána Kopeckého honosné interiéry včetně radnice a vězení. Základem scénáře se staly dvě z divadelních her Ladislava Stroupežnického, populární jak u diváků, tak u herců řady českých profesionálních i ochotnických divadel. Titulní roli hýřivého milovníka života, vína a žen Mikuláše Dačického z Heslova si její představitel Zdeněk Štěpánek napsal sám. Svým Dačickým odevzdal české kinematografii snad nejlepší filmovou postavu, jaká se tehdy na stříbrném plátně objevila. Jeho bouřlivák a frejíř renesanční doby ztělesňoval nejen kus sympatické bezstarostné volnosti, ale i zcela vědomou a přesně cílenou vlasteneckou odpovědnost. Jeho vyznání, vtělené do slov: "Já budu vichrem, který vyfouká všechen neřád, hlavně cizáky z tohoto města", bylo jakýmsi programovým symbolem, nadšeně kvitovaným diváky v kinech. Ti chápali jinotaj, skrývaný v těchto slovech, stejně jako rozuměli odporu vůči alchymistům z Německa a s nefalšovaným nadšením přijímali rozhodnost a odvahu při záchraně na smrt odsouzeného havíře Jakuba. Vávra si do dalších rolí prosadil nejvýznamnější členy činohry Národního divadla i vinohradské scény a k umělecké spolupráci přizval i dvě nejzářivější české filmové hvězdy Adinu Mandlovou a Hanu Vítovou. Premiéra, uskutečněná nedlouho před mobilizací a tragickými událostmi Mnichova, reagovala na tehdejší atmosféru ve společnosti a v Benátkách si film vysloužil dokonce jedno z prestižních ocenění, Zlatý pohár. Bilance Vávrova režijního profilu potom naznačuje, že Cech náleží zcela jistě k tomu nejlepšímu, čeho tento kontroverzní umělec vůbec kdy dosáhl.(3.10.2008)

  • - Po příchodu nacistů byl film zakázán. (M.B)

  • - 1939 - odměna ministra průmyslu, obchodu a živností. (NFA.cz)

  • - Cech panen kutnohorských byl ve své době nejdražším českým filmem. Otakar Vávra ho i s exteriéry natočil za šestnáct dní a rozpočet se vyšplhal na neuvěřitelných 1 600 000 československých korun. (topr harley)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace