Nezbedný bakalář

Zábavná satira na stav měšťanstva Rakovníka zasazená do doby Rudolfa II., ale vždy stále aktuální. Ozdobou jsou písně sakrálního charakteru. Ambice a okázalost, sliby a jejich neplnění, povýšenost, lakota, pokrytectví, kverulantství, závist a z ní pramenící zloba, intrikánské pokusy, zlomyslné činy umožněné silou moci, snahy o zlomení vznešené duše, očekávání slepé poslušnosti, podlézavost, třídní rozdíly. A naproti tomu hravé rebelství proti zlomyslnosti a povýšenosti, pokusy o duchaplná vytrestání a nastavení zrcadel zapšklých lakotných duší plných záští. Rovnost není a nebyla nikdy na pořadu dne, rovnost a vznešenost ducha je situací a stavem pro mocipány a jejich přisluhovače možná ještě nebezpečnější. Navíc závist, která ze všeho pramení vyniká svou záludností a snahou pokořit a ublížit, psychicky i tělesně. Bakalář Jan (skvělý Zdeněk Štěpánek) má pozvednout učenost a školství královského města Rakovník. Vznešené sliby plné hojnosti jsou ale vystřídány rozčarováním ze skutečných nedobrých poměrů k těm, které nepovažují za sobě rovné. A tak Jan nebojácně bojuje s pokrytectvím vztahovačných závistivých maloměšťáků. Z dalších rolí: hostinská U Střípků Anna (Vlasta Matulová), žena vyvolávající svým půvabem závist u ostatních "ctihodných" žen, které pak hýbou muži, řezník Mikuláš (Otomar Korbelář), romanticky prahnoucí po Anně, dobromyslný konšel Šmarďoch (František Smolík), povýšenečtí zástupci města primas Písecký (Jaroslav Marvan), písař Žlutický (dobrý František Kreuzmann), pekař a konšel Hruška (Saša Rašilov), konšel Slach (František Roland), krejčí a konšel Máma (Vladimír Řepa), a kovář a konšel Bezprstý (Antonín Jirsa), kteří tak chtějí zlomit neposlušného bakaláře, vojenský vysloužilec a Janův kumpán Matěj (Jaroslav Vojta), úlisný školní sukcentor Zachariáš (Josef Gruss), prohnaný ve své podlosti, Mikulášova lakotná manželka Alžběta (Marie Rýdlová), a mendík Martínek (Josef Vinklář) se sladkým hlasem. (08.05.2012)

moje zaujímavosti: Vlastimil Brodský vo svojej autobiografii uviedol, že v tejto snímke bola jeho prvá filmová úloha, hoci si už predtým zahral vo filmoch Svet patrí nám (1937) i Bohema (1944). (dyfur) Film mal súťažiť na festivale v Cannes, bol však júl a chýbali scény, ktoré bolo treba natočiť v snehu. Tvorcovia to vyriešili tak, že ich nakrútili za pomoci naftalínu, celá scéna ním bola posypaná. Tieto zábery sa natočili za tri dni a tri noci. (dyfur) (27.09.2014)

V porovnání s Rozinou jsem byl maličko zklamán. Zdeněk Štěpánek i zde hraje famózně, ale přeci jen mi více sedel v té důstojnější poloze, než zde v té poloze (minimálně částečně) komediální. Filmu podle mě trošku škodí právě ta jakási rozpolcenost. Na jednu stranu zde Vávra (podobně jako v Rozině) ukazuje složité sociální poměry (zde tedy především žactva a studenstva), na druhou stranu jsou zde některé dosti rozverné scény (včetně té závěrečné písničky žáků darebáků na odchodnou). Co mi taky trošku nesedlo, bylo příliš karikaturního pojetí pánů konšelů a jejich dam, kde mi to trošku připomínalo atmosféru Vávrovy husitské trilogie. Ty čtyři hvězdičky jsou dnes tak spíše tři a půl. Zaokrouhluji nahoru hlavně kvůli skvělé hudbě Jiřího Srnky (viz třeba ta vánoční koleda v podání studentů). (18.11.2023)

Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. (03.10.2008)

Obsadit do filmu s kvalitním scénářem ta nejzvučnější herecká esa té doby, vesměs z Národního divadla, to byla záruka úspěchu a Otakar Vávra to věděl. Vznikla tak velmi jemná komedie, u které se nebudete smát od začátku do konce. Chvílemi se budete usmívat, chvílemi budete dojati a rozhodně se budete cítit dobře. (02.03.2007)