Nástup

Tak tohle je nářez, jak se na 50. léta sluší a patří. Dvě hodiny neustálého tlachání, budování a odsunu zlých sudetských Němců. To snad ani v Rudé záři jsem nezaslechl tolikrát slova soudruh, komunista a rudá armáda, která se tu vyskytují v pravidelných dvouminutových intervalech. Někdy to přejde až do nechtěné parodie, např při hlášce " Tak! A od teď už budu furt jenom rudej a nikdo mě už nikdy nepřebarví!" jsem vážně kroutil hlavou, jak tohle mohlo pány Řezáče a Vávru vůbec napadnout. Dobrých herců je tam jak máku, ale když z úst vypouštějí takové sračky, tak jim jejich herecké nadání může jít někam. Höger zde hraje majitele fabriky, čili opět po vzoru soc. realismu musí přehrávat, Ladislav Chudík hraje svůj standart, Průcha opět ve své soudružské roli, ovšem nejhorší ze všech je Smolík. Takovou snůšku pseudofilozofických komunistických keců, co při každém vystoupení pronáší, to jsem fakt ještě v životě neslyšel. Nakonec si nechám to nejhorší a to je Rudá armáda. Rudoarmějci jsou zde vykreslení jako bohové, velcí učitelé českých komunistů, neohrožení bojovníci, doktoři, pracovníci, prostě vše. Vrcholnou scénou (byť dobře natočenou) je scéna odjezdu RA, kdy všichni obyvatelé mávají rudými vlaječkami, vyvěšují obrázky Stalina a Lenina a líbají se ostošest s rudoarmějci. Zmýlil jsem se v tom, když jsem tvrdil, že Temné slunce je nejhorší film Otakara Vávry. Ano, tento film je lépe natočen a dává i větší smysl, ale je to neuvěřitelná snůška soudružských hoven. (15.07.2010)

Budovatelský film vešel oprávněně do dějin jako synonymum pro kýč a odpad. Křečovité napodobování všeho sovětskoruského bez ohledu na skutečnou kvalitu, děje, souvislosti bylo dominantní součástí ohlupující první poloviny padesátých let. Atentát na historickou paměť lze považovat za společného jmenovatele tohoto hrůzného kýče. Svou hřivnu musel přinést i tak vynikající režisér jako Otakar Vávra. Umělec, který se tehdy blížil vrcholu své umělecké tvorby, ale i tady zkusil alespoň místy prosadit svou tvůrčí individualitu. Mimořádně kvalitní herecké obsazení, tak příznačné pro Vávrovy filmy, se uplatňuje i v tomto případě (debutující Štěpánková, Štěpánek, slovenští klasici Borodáčová, Zachar, Bagár a Chudík, Bechyňová, Fabiánová, Vášová, Hegerlíková, Höger, Smolík, Záhorský) však nemají co hrát a z čeho tvořit. Přesto se tu a tam bleskne na časy: vynikající postava prvorepublikového národně socialistického vlastence ve Smolíkově podání, skvělá Štěpánkova studie tajemníka Tietzeho, rvavá fanatická nacistka Elsa Magerová. Jsou to však jen faty morgány v pustině kýče, jehož vrcholem jsou scény se vševědoucími a všudypřítomnými sovětskými důstojníky. Pouť k vrbičkám - strnulá frázistická plakátovitost podprůměrné literární předlohy ani nic jiného neumožňovala - zůstává i dnes dokladem doby, v níž nebylo možno nekřivit charaktery těm, kteří přesto všechno chtěli žít , jednat a tvořit ne podle funkcionářských šablon, ale v duchu toho, co sami skutečně cítí, ve smyslu potřeby nitra, kterou v případě zdaru sdílí i divácká veřejnost a s ní i soudobá společnost. (14.03.2011)

Co je hlavní myšlenkou „Nástupu"? Není to odsun Němců, jak se zdá na první pohled. To by byl velmi povrchní výklad. Hlavní myšlenka „Nástupu" tkví hlouběji. Je to oslava průkopnické práce českého člověka, který takřka z ničeho, jež mu bylo zůstaveno, přetváří zemi, jež mu po historickém právu vždy náležela, ve svou opravdovou vlast. A to bylo umožněno — slavným bojem sovětského lidu proti fašismu, tím, že Sovětská armáda osvobodila naši vlast. — Vzpomeňme, kdo, jak a proč šel do pohraničí. Bylo tam třeba lidí morálně silných i obětavých i vytrvalých; a s nimi se svezl i lecjaký zlatokopecký koukol. A lidé slabší, pokud nebyli docela zbabělci a neutekli v prvních dnech, v pohraničí vyrostli, zesílili, uvědomili se. Tyto hlavní skutečnosti zachycuje „Nástup". Jak český člověk z lásky k vlasti a k lidu překonává všechny překážky, aby pro svou vlast a pro svůj lid zabezpečil klidný a bohatý zítřek — to je myšlenka „Nástupu". Vávrův film je přepisem úspěšného Řezáčova románu. Pominuv vše podružné v románu, zachoval zásadní jeho linii. Pravda, na některých místech je třeba znalosti románu, aby divák snáze pochopil, proč se vývoj postavy nebo i události bral právě tím a ne oním směrem. Ale je pochopitelné, že při takovém bohatství, jaké skýtá román, muselo být leccos oželeno, leccos jen naznačeno, měl-li být zachován smysl, mělo-li být řečeno to hlavní. — Připočtěme pozoruhodné herecké výkony jak kladných, tak záporných postav, které představují většinou přední naši herci, u Vávry obvyklou pečlivou a promyšlenou režii, krásný obraz V. Hanuše a máme zhruba hlavní kvality filmu, které z něho činí dílo, stojící čestně mezi předními projevy našeho filmového umění. Filmový přehled 23/1953 (15.10.2008)

Otakar Vávra, typický oportunista, si po kategorickém odmítnutí mistrovského Čapkova Krakatitu (1948) posypal popel na hlavu a stal se načas poslušným beránkem komunistického stáda. Velkolepá filmová adaptace Řezáčova ideologického románu je vlastně "jenom" tragickým mementem doby, která se ve své jalové obludnosti nezastavila před ničím a před nikým. Tenhle brak nezachrání ani plejáda skvělých českých herců.... Průcha (hledící na továrnu): Pěkná. Jestli je uvnitř taková jako navrch, povídám pěkná. Doufám, že jí znárodníme. Hegerlíková: Náš táta by znárodňoval od rána do večera. Průcha: No a? Je ti to snad líto? Hegerlíková: Ne! Vždyť jsem celá ty! Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zas nějak nezvrtlo. Průcha: Jen nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě a na Klému je spolehnutí. A když dnes říká A, řekne zítra B a odříká jim tu abecedu až do Z. Záleží konkrétně na nás, jak rychle to půjde. Hegerlíková: Už tu máte stranu? Chudík: Kde ji mám vzít? Hegerlíková: Jaktože ne?! Už jste tady přece dost dlouho! Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní vůbec chcete počít? (18.02.2013)

Ve sve dobe se urcite jednalo o velkofilm s velmi optimistickou predstavou o novem ziti v Ceskoslovensku. Nastup je natolik agitacnim dilem, ze bych ho bez vahani zaradil mezi povinnou osnovu pro stredni skoly. Bohuzel ci spise dikybohu nemohu z vlastni zkusenosti rici, jake byly skutecne nalady mezi nasim obyvatelstvem na konci valky. Jsem vsak presvedceny, ze tak nejak to skutecne vypadalo a pro jistou autenticitu zvysuji hodnoceni. Vyborne herecke obsazeni, jen herci v rolich soudruhu neuveritelne prehravali (polibky, podani rukou, mimika pri vyslovovani jistych hesel atd.). Po technicke strance je film temer dokonaly, to uz se vsak u Vavrovych filmu opakuji. Film ma co nabidnout a nenudi, to tedy v zadnem pripade! (20.04.2012)