Romance for Bugle
Režie:
Otakar VávraKamera:
Andrej BarlaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jaromír Hanzlík, Július Vašek, Zuzana Cigánová, Štefan Kvietik, Miriam Kantorková, Janusz Strachocki, Jaroslav Rozsíval, Jiří Štancl, Věra Crháková (více)Obsahy(1)
Věčné téma lásky, života a smrti v českém filmu podle Františka Hrubína... Příběh, který básník František Hrubín vyprávěl na prázdninové cestě do Florencie dvěma svým přátelům, prožíval jako chlapec v lešanském ráji svého dětství. Příběh, v němž Láska a Smrt hrály jednu z nekonečné řady svých partií o lidské osudy. V sázce byly životy studenta Vojty a mladého děvčete od kolotoče Teriny, k němuž chlapec zahořel láskou. Náhlá smrt dědečka, o kterého se Vojta stará, zamíchá karty zcela jinak právě ten večer, kdy jsou s Terinou smluveni na společném útěku „někam“. O pointu zdánlivě prostého příběhu se však postará setkání někdejších soků v lásce. Studenta, z něhož se stal ředitel školy, a kolotočáře Viktora, který měl Terinu slíbenou od jejího otce… Přátelé Františka Hrubína byli nadšeni hloubkou a jímavostí tohoto zážitku a přesvědčovali Hrubína, aby stejně potěšil i čtenáře. Čtyři roky poté, co se "Romance pro křídlovku" stala jedním z nejúspěšnějších svazků Klubu přátel poezie 1962, oslovil příběh i statisíce filmových diváků. Nelehkého úkolu převést verše a naznačené dějové linie do filmové řeči se chopil stejně jako u předchozích filmových adaptací Františka Hrubína režisér Otakar Vávra. Hlavní role romantického příběhu o lásce, životě a smrtí mistrovsky ztvárnili Jaromír Hanzlík, Zuzana Cigánová a Štefan Kvietik. Snímek reprezentoval naši kinematografii na mnoha filmových festivalech (Bergamo, Sorrento, San Francisco, Moskva) a všude sklízel pozornost diváků i kritiky. (Česká televize)
(více)Recenze (160)
Já tak nemám ráda starý český filmy... :D Knižní předloha se mi taky moc nezamlouvala, takže jsem ani nečekala moc od filmu., navíc když k tomu scénář napsal Hrubín. Romance jako žánr by narozdíl od balady neměla mít pochmurný děj, tohle mi ale přišlo pochmurné až až, zvlášť pro Terinu, na kterou se vykašle její láska jen proto, aby se postaral o svého mrtvého dědu, pak si Terina musí vzít staršího Viktora, kterého ani nemá ráda a nakonec stejně umře. Prostě romantické. ()
Pointa příběhu je samozřejmě tragická a silná, ale to nemění nic na tom, že jsem se téměř celý film, vyjma konce, dost nudil. ()
Moc hezký, poetický český snímek z 60. let. Ačkoli jsem nečetl stejnojmennou báseň od Františka Hrubína, která se stala námětem pro tento film, určitě se jedná o kvalitně natočený filmový přepis zmiňované knihy. V prostém příběhu se mladý student Vojta, zamiluje do o tři roky mladší dívky Terky, dcery kolotočáře, i přesto, že je neustále sváděn vyzrálou ženou Tonkou. Do jejich letní lásky vstupuje rovněž Viktor, majitel střelnice, který si chce rovnou vzít Terku za svou manželku. Mimo tuto ústřední milostnou linku, sledujeme také Vojtu, jak se láskyplně a trpělivě stará o svého dědečka, jež utrpěl mrtvičku, a který nyní neustále vidí své mrtvé nebožtíky ve svých představách. Právě tyto pasáže, mezi vnukem a dědečkem, jsou ty nejúsměvnější, jinak je celý snímek laděn do pochmurné atmosféry, a to už od úvodu filmu, kdy víme, jak dopadla Terka. Mezi velkou přednost snímku jistě patří skvělá hudba od Jiřího Srnky, která rovněž od začátku sehrává klíčovou roli. A bez hlavního hereckého dua, by taktéž film nebyl tak dobrý, především Jaromír Hanzlík je vynikající. Režisérský počin Otakara Vávry, který mu jednoduše vyšel velmi zdařile. ()
Jeden z nejlepších Vávrových filmů, zřejmě i proto, že se do něj opravdu nepodařilo vrazit ani za mák politického balastu. Nedá se srovnávat s předlohou, jde o zcela jiný a svébytný útvar, přesto mně tam něco maličko chybělo. 85% dám. ()
Úžasná báseň, skvělé zpracování. Na tomto příběhu se dá leccos zkazit, nabízí se spousta filmových klišé, ale Vávra nezklamal. Snad je to i tím, že se sám Hrubín podílel na scénáři.. Dokonale vystihli tajemno-romantickou letní atmosféru, vůni kopru a svit hvězd. Jako bych tam byla. Za neustálého cvrkotu hmyzu jsem spolu s Vojtou (jen nechápu, proč se nejmenoval František?) prožívala každičký okamžik. A mladičký Hanzlík si hned získal mé srdce (stejně jako srdce Teriny :-)) Černobílé zpracování tu překrásnou atmosféru ještě podtrhlo. Jediný problém jsem měla, jak už je u mě zvykem, se slovenskou herečkou a českým textem. Je to prostě strašně poznat a divák (nevím jestli každý divák, ale já jo) se pak soustředí na hereččin přízvuk a ne na samotný herecký výkon. Možná to byl záměr, co já vím.. Jinak jsem si film na 100% užila. A věřím, že ne naposled! ()
Krásné dílo, v kterém rozhodně nechybí špetka té poetiky, kterou ve svých verších použil kdysi František Hrubín. Těžce jsem se rozhodovala mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami. Film se všude pyšní tím, že je "podle básně Františka Hrubína". Jelikož báseň Romance pro křídlovku je krásná a film mě zdaleka tak neuspokojil, jak bych si představovala, jednu hvězdičku mu strhnu. To ale nic nemění na tom, že já si ve filmu trochu poetiky a něžnosti stejně našla a líbil se mi. ()
Zřejmě klasicky nejpoetičtější film šedesátých let . A jeden z nejlepších Vávrových snímků. ()
Dlouho sem si říkal, že pokud námět napsal František Hrubín, bude to něco na způsob nějaké trapárny z čítanky! Jsem rád, že sem se zmýlil!!!!! ()
Tohle byl v mém dětství jeden z nejsilnějších filmů. Ono v té komunistické televizi toho moc nešlo, tak není čemu se divit. Ale vím, že mi z toho bylo hrozně těžko,a to je dobře. ()
Celý film provází motiv konce a odcházení. A snad nejkrásnější scéna filmu je pieta u postele mrtvého dědečka a ten začátek, kdy jdou hledat Terinu... ()
Ještě nejsem v tom věku, ale možná až se do něj dostanu, také se vrátím na nějaká místa z minulosti, abych si připomněl... František Hrubín zavzpomínal na své mládí, na prožitky z něj a na svou lásku. Ve výsledku na mě místy snímek poeticky působil, místy ne. Ale Jaromír Hanzlík jasně naznačil, jaký talent se v něm skrývá. V mém hodnocení se skrývá i to, že to byl hlavně on, kdo film herecky táhl a ostatní role se mi tak nějak nepozdávaly. On taky Otakar Vávra, při vší úctě k němu a filmům, které má za sebou z nichž je řada výborných, nebyl zrovna bůhví jaký poeta. ()
Klasika, která mne však příliš neoslovila, možná to prostředí a nudnější děj, literární dílo na mne působí lépe než zfilmované, ale nesporné kvality má i toto dílo. Hodnocení: 65 % ()
Nebylo pozdě! I když už měla Terina zlomené srdce a byla kolotočářským primitivem připravena o pannenství, ještě nebylo pozdě! Měl jsi na ni, Vojto, zakřičet důvod, kvůli němuž jsi za ní nepřišel po půlnoci k řece! Ona by to pochopila! Všechno lze překonat, když člověk zná smysluplný důvod! ... Tak, a nyní konec hysterie. 60. léta byla zkrátka zlatá. Socialismus s lidskou tváří umění, zdá se, svědčí. Jenom herecký výkon Júlia Vaška mi přišel nesnesitelně křečovitý. A když vidím, že i uprostřed československých dějin byly slovenské herečky nuceny hovořit po našem, mám k tomuto tuzemskému nešvaru ještě větší odpor. Slovenština je krásná, slyšíme ji v ČR denně, tak proč nutíme Slovenky lámat tvrdou češtinu, když stejně podle přízvuku poznáme jejich sympatickou národnost. ()
Podivná romance, ale Pane "Berka domů" to bere za srdce!!! ()
Na Hrubina to nema a ani mit nemuze, presto jde o docela povedenou adaptaci, kde neco z te puvodni poezie rezonuje. ()
Velice zajímavý a smutný příběh, ovšem tempo zbytečně vázne. ()
Krásný před okupační snímek, který mi naprosto učaroval svou atmosférou a hereckými výkony. ()
Kombinaci Hrubína s Vávrou jsem se nijak nebránil, ale z výsledku sem lehce zklamán. Hanzlík se snaží, ale předloha se mě zdála dosti jednoduchá pro zfilmování a tak film působil občas trochu prázdně. Za normálních okolností bych dal tři hvězdy, ale že má Otakar Vávra sté narozeniny, dám jednu hvězdu navíc. Soudím ale, že panu režisérovi to bude nejspíše úplně jedno… :) ()
Jarina Hajzlíka jsem nikdy nemusel a tento "film" mě v tom jen utvrdil. ()
Související novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (více)
Kterak vyrvat báseň i s kořínky ze slovního podloží a přesadit ji do audiovizuální hlíny. V tomto filmu se stalo něco prapodivně ojedinělého. Hrubínova báseň, která sebevědomně prokvítá džunglí české poesie, kategoriálně změnila svůj rod. Hrubín vynikal právě tím, že byl schopen říci slovy to, co se jinou formou uměleckého vyjádření říci nedá. Jenomže pak si sedl z guruem české nové vlny O.Vávrou a svoji báseň prostě přesadil do filmového ovzduší. Děj v básni Romance pro křídlovku je řetízkem, na němž visí všechny girlandy a ozdoby neskuktečných obrazů, s jejichž pomocí vyjadřoval autor to jinak prostě nepopsatelné. V jakém jiném zrcadle je možné tak dobře vidět vlastní nitro, že? Ve filmu se děj stal mnohem důležitějším a jednou z hlavních složek (ve srovnání s úplně narativními filmy samozřejmě pokulhává, ale na mysli mám srovnání s básní). Film působí tím, že vidíme herce, kteří prožívají a my stejně jako jindy podléháme iluzi stříbrného plátna, která způsobuje spoluprožívání. Herci s pomocí příběhu a situací, do kterých se dostávají, zračí Hrubínovy obrazy, které se jimi prohání. Jenomže zásah do původního díla je velký. Hrubín se svým spoluscénáristou Vávrou vyrvali z básně celý cévní systém. Srdce zůstalo a dostalo nový filmový oběhový systém. Například základní struktura původní básně, kde se prolínají různé časové roviny v různém pořadí, se stala nití, ze které byl ušit nový velmi lineární narativně-filmový kabátek. Další šok, který mi jako poeziožroutovi ze začátku působil nedostatek kyslíku, bylo okleštění textu, který se sype hercům z úst, na úplně obyčejné věty. Ve filmu není jediný závažnější a fantazijnější obraz z literární předlohy. Jak je nedostatečný záběr na Terinu, která se veze zezadu na Vojtově kolotočovém sedátku, když se film snaží ilustrovat tepot Vojtových křídel v jejích cévách! Ona je sice blízko jeho zádům, cítíme požitek ze zajímavé kolotočové kamery, ale imaginativní hody se prostě nekonají. Nebo když se ve filmu místo "obzoru zakrytého zaprášenými Tončinými kyčlemi" dočkáme pouze zakrytí našich uší Tončiným smíchem při tom, když ji Vojta zapře. Nižádnost těchto obrazů mi ze začátku neumožnila rozepnout moje peruťe v tepnách tohoto filmu, ale nakonec se to přece jen podařilo. Celý cévní systém byl sice vyměněn, ale srdce zůstalo, jenom tepalo do nového, nově organicky vyrostlého krevního oběhu. Na organičnosti růstu se nejspíše podílel hlavně Hrubín, který si nenechal uniknout to, co mělo v díle být. Film se prostě vyjadřuje jinými prostředky, které ve výsledku zpětně obohatili moje chápání básně. Síla příběhu, která se vyznačuje spoluprožíváním diváka perfektně fungovala. Dále vizuální představení kulis, ve kterých se vše odehrávalo, mělo lví podíl na vytvoření potřebné atmosféry. Vesnická pouť, láska bující za humny na trávě, ženská krása... "Pralesy kopřiv hvězdami bičované k oknu do kořán" je nádherný básnický obraz, ale srovnatelný s ním je požitek z plachých doteků lásky, která se odehrává v opravdické trávě vedle opravdické řeky na skutečně mladě krásné dívce a v doslechu té pouťové hudby._____ Požitky z obou zpracování té samé látky jsou nesrovnatelné, co do struktury, a přece jsou oba srovnatelné v intenzitě. Nakonec musím poznamenat, že oboje cesty vedly skutečně nakonec do jednoho zážitku, který je jakýmsi rodem pro ty dílčí - jednak pro zážitek z filmu, druhak pro zážitek z básně____ Vadila mi pouze postava Tonky, která byla učiněná vesnickou dojičkou krav jen tím, že se sem tam mihla s hráběmi, sem tam s nůší a nosila šátek. Sexy šaty k ní moc nesedly. Její vystoupení v řece bylo přehrávané a patetické až hrůza, takhle by si snad vysmála i zuby z huby. Další drobnůstka se týkala Viktora, který očividně na křídlovku hrát neuměl. Jako trumpetiostovi mi to vadilo. Naučit se dělat pohyby jako hrající trumpetista a správně si nasadit nátrubek by mu nezabralo moc času. () (méně) (více)