Turbina

Na základě motivů stejnojmenného naturalistického románu Karla Matěje Čapka-Choda, poprvé vydaného v roce 1916, podal Otakar Vávra ve své Turbině obraz rozpadající se pražské měšťanské rodiny Ullikových v době, kdy nové výrobní a hospodářské poměry radikálně měnily dosavadní způsob života. Havárii nového stroje, první pražské turbíny, jíž se císařský rada Ullik (František Smolík) snažil zachránit mizející rodinný majetek, uvádí Vávra v paralelu se zmařením nadějné umělecké kariéry Ullikovy dcery Tyndy. Kdysi jedna z nejobdivovanějších pražských dam se v podání Lídy Baarové stává zosobněním dalšího směřování rodiny. Vávrův film překvapuje nejen velkorysou produkcí a na svou dobu (snímek vznikal v období nacistické okupace, tedy v nejtěžší fázi heydrichovské diktatury) monumentálními dekoracemi, dovedenými zvláště při finální scéně zkázy továrny rodiny Ulliků k milimetrové přesnosti, ale také skvělým hereckým obsazením (Smolík, Baarová, Glázrová, Plachta, Matulová, Höger, Vojta, Vejražka, mladičký Hrušínský). Velkého uznání zde dochází především Eduard Kohout, který Artuše Fabiána, duševně vyšinutého švagra titulního hrdiny, charakterizoval téměř jako postavu na pomezí reality a fantaskního snu. Oprávněná pozornost padá samozřejmě i na Lídu Baarovou, kontroverzemi stíhanou filmovou star, která po nedobrovolném útěku z nacistického Německa našla hledané útočiště v českých ateliérech, u českých tvůrců. Neklamný pocit umělecké sounáležitosti, vyjádřený jak Milošem Havlem, tak Otakarem Vávrou, ovšem nedokázal vzdorovat všemocným nařízením a zákazům, které nakonec dostihly pronásledovanou herečku i v Praze. I ona ale získala šanci rozloučit se ve velkém stylu a v roli, která zas a znova dokazuje nespravedlnost některých kritických soudů, vynášených na adresu jejího herectví. V rámci Vávrovy filmografie představuje Turbina jeden z jeho prvních výrazných úspěchů a zároveň je také dílem mimořádných scénáristických, hereckých i architektonických hodnot, nabývajících na významu právě dnes. (06.10.2008)

Technický pokrok jde kupředu mílovými kroky a rada Ullik (výborný František Smolík) vidí v turbině záchranu svého podniku, resp. rodinného majetku. Proti němu se staví jeho podivínský švagr (obdivuhodný Eduard Kohout), který bydlí ve věži, jejíž statika je narušována stavebními pracemi. A musím zmínit překrásný filmový pár Vlasta Matulová a Karel Höger, oba úžasní a ač to zavánělo červenou knihovnou, ta jejich příběhová linka, těm dvěma bych sedla na lep kdykoli a přála jim štěstí. Prolnutí romance, dramatu a závěrečné tragédie se v tomto případě povedlo a houstnoucí atmosféra byla dokonalá. (12.02.2019)

Spousta lidí se odmítá dívat na staré filmy. Přijdou jim nudné, herci v nich přehrávají, dialogy se zdají nevěrohodné a strojené. Přesně tak jako u tohoto filmu. Přitom existuje dost filmů z tehdejší doby, které si uchovaly svou kvalitu dodnes, nezestárly. Dokonce od stejného režiséra - viz Předtucha, Cech panen kutnohorských či Šťastnou cestu. (23.09.2010)

Pozerateľná dráma vzťahov a konfliktov na počiatku 40tych rokov. Český film to nie sú len komédie, ale i vážnejšie diela, hoc nemusia mať vždy majstrovský charakter. Táto dráma vo vnútri pojednáva o nedosiahnuteľnosti lásky, ktorú brzdia materiálne korene dostatkov a moci ako i problém neprajnosti rodičov v tomto smere. Veľa sa vyká, veľa sa potrpí na taký ten odstup panujúci práve v časoch minulých a o to ťažšie to majú kladnejšie (myslené obyčajnejšie) postavy. No a potom tu máme turbíny - samostatná kategória. Ďalší olej do ohňa. (08.12.2014)

Mnohostranný talent Otakara Vávry zřejmě ještě bude doceňován. Titánský devadesátník byl v době TURBÍNY stále neuvěřitelně mlád; pohyboval se na rozhraní své dvacátnické a třicátnické periody. Přeneseme-li tento jeho věk do současnosti, o to více oceníme až překvapivou zralost jeho tehdejších uměleckých výkonů (DÍVKA V MODRÉM, FILOSOFSKÁ HISTORIE, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, PANENSTVÍ) v kontextu první vrcholné doby naší kinematografie - tvořitelské a zakladatelské doby prvorepublikových osudových třicátých let minulého století. Je neuvěřitelné, že dobová komunistická charakteristika v zásadě přesně postihuje ráz filmu, jehož úroveň ve skutečnosti ještě pozitivně překonává prvoplánovou tendenčnost jejího autora. Panoramatický obraz přelomové doby zlomu XIX. a XX. století v nevšední šíři i hloubce zobrazuje skutečný obraz tehdejší pražské a vlastně i české společnosti, přesněji řečeno jejího nižšího "vnitropražského" patra. Ve filmu hraje hned celá plejáda vynikajících českých herců (Baarová, Höger, Smolík, mladičký Hrušínský, Matulová, Plachta, Kohout, také velmi mladý Vejražka, Vojta, Glázrová). Popisovat jejich výkony znamená opakovat již řečené v předcházejících komentářích; osobně bych upozornil na Smolíka, Matulovou, Högra a Kohouta, zaujaly mne i živočišné smyslné (v dobrém slova smyslu) výkony Baarové a Glázrové včetně odvážných scén (Baarová). Za základní přínos filmu pokládám jak postižení, tak současné překonání naturalistických limit Čapkovy literární předlohy a skvělé postižení v postavě prvotní české feministky Marie Ullikové; chápu je jako Vávrův neokázalý hold generaci prvních českých intelektuálek (fascinující milostná scéna v observatoři). TURBÍNA je a zůstává jedním z démantů velkolepé vávrovské filmografie. (02.12.2007)