Beze strachu

Velice zajímavý snímek, který ale může někomu přijít zdlouhavý, protože nestojí ani tak na ději, jako spíš na hloubkovém zachycení pocitů přeživších letecké katastrofy. Posttraumatická porucha může mít totiž na základě charakterů postav nejrůznější podoby a podle toho je také je nutné volit metody k jejímu překonání. A jako všechno i traumata vyžadují čas, který zaceluje rány. Ještě bych chtěla zmínit geniální hudbu a závěr, který byl opravdu silný a skvěle zpracovaný. 80 % (12.03.2015)

Po havárii letadla povstane novodobý Ježíš Bridges, co vyvede ovečky z útrob pekla na světlo boží. Trošku mu z toho ovšem hrábne ve velíně a začne svůj život "jemně" kořenit adrenalinem: pro začátek sežere potravinu, na kterou má alergii, silnice začne přecházet způsobem, jaký odkoukal od českých chodců (já JDU a vy všichni za volantem se třeba poserte, hlavně na mě dávejte pozor, já ho totiž dávat NEHODLÁM!), sem-tam si zatancuje na okraji střechy vysoko nad ulicemi, v autě musí mít cihlu na plynu a občas v rámci terapie jiných psychoušů napálí plnou rychlostí do zdi. Tenhle život na hraně však kupodivu zneklidňuje a děsí jeho okolí. Zajímavý film, zvláštní, přemýšlivý, ale kratší stopáž nebo dynamičtější tah na bránu by mu vůbec neuškodily. Udělených 70% v tomto případě není úspěch, "Fearless" měl totiž našlápnuto do vyšších pater a k těm 4 cípatým ho dotáhl v první řadě perfektní Jeffův výkon. (11.11.2011)

Přežít leteckou katastrofu(i jakoukoliv jinou) je rozhodně štěstí ale i nápor na psychiku. Každej se s tím vyrovnává po svým. Někdo hůř někdo líp. Někdo se toho strachu nedokáže zbavit třeba až dokonce života. Druhej to může brát zase jako druhou šanci. Architekt Max(Jeff Bridges)po přežití katastrofy přestal mít strach ze smrti a přestal mít pud sebezáchovy. Svým chováním si odcizí rodinu zároveň ale možná může pomoci jedné nešťastné, která taky katastrofu přežila. Víc asi příběh rozmazávat nebudu. Faktem je že mi ale nepřipadlo, že by byl film k divákovi nějak přívětivej a šel mu naproti. Prostě a jednodušeji řečeno(napsáno)nemůžu říct, že by svým pojetím/zpracováním by to byl vyloženě líbivej film. Alespoň mě to teda moc nechytlo a celkem jsem s tím bojoval. Možná i díky zbytečně dlouhé stopáži. Na druhou stranu si ale říkám, že je to asi můj problém, protože zdejší hodnocení(71%) hovoří jinak. Každopádně kdo neviděl tak film za podívání nejspíš stojí. Něco do sebe určitě má ikdyž já jsem si k němu cestičku nedokázal najít. 2hvězdy. (18.08.2023)

Naprostá bejkárna o chlapovi, kterýmu hráblo, a filmařích, kterým hráblo tuplem. Nebudu zkoumat, jak by pád letadla dopadl ve skutečnosti, ale Jeff Bridges se v tomhle filmu chová jako jantar a ostatní nejsou o moc lepší. Zaujme mladičký Benicio a Jan Vágner, jehož hlas visí někde mezi Vladimírem Rážem, Jiřím Štěpničkou a Jiřím Plachým. (06.03.2016)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)