Gallipoli

Před sto lety pomalu končila první světová válka, tenkrát známá pod komerčním označením Velká válka. Asi by se slušel tento komentář napsat před třemi roky v roce 2015, když vycházelo sté jubileum nepříliš šťastné bitvy u Gallipoli. Dojemný příběh o několika mladých Australanech v uniformách (slangově diggerů) jsem viděl velmi mlad a tehdy i dnes ve mě některé scény nechávají hluboký dojem, třeba závěrečné finále s bodákovymi útoky. Když jsem hledal něco o bitvě natrefil jsem na slovo larrikinsmus, což označuje osobu neotesance (postava Archieho méně), ale s dobrý srdcem a přátelskou. Představitelé hlavních rolí Mark Lee a Měl Gibson jsou tu za za velké sympaťaky a o něco menší Larrikinisty. Film vřele doporučuji. Zajímavosti na závěr je, že za část neúspěchu u Gallipoli byl odpovědný Winston Churchill. (15.10.2018)

Na film jsme doma koukali nadvakrát a neb jde dnes již o film pro pamětníky, nebylo v prvních třech čtvrtinách zřejmé, jak dramatické finále nás čeká. K poslední čtvrtině jsem pro diváckou pohodu koupila brambůrky. Dostalo se mi napomenutí, že Gallipoli není popcornový film. Rozhodně není, ale jak říkám, já koupila brambůrky. (16.10.2018)

Sám pan učitel dějepisu ve škole nám o hodině jednou vyprávěl o tom, jak je tento film skvělý a jak přesně popisuje tehdejší válečnou dálkovou komunikaci. A já mu mohu dát za pravdu, ne sice kvůli historické přesnosti, ale že je to skvělý film. Ba přímo nádherný. - komentář z roku 2006, přičemž film viděn tak někdy 1998. 2013 - viděno znovu a zjištěno, že ten komentář je úplně dementní. Tady je vidět, jak si pamět dělá co chce. Ale film je to pořád super. (05.02.2006)

Bohužel můj velký oblíbenec Peter Weir mě tentokrát zklamal na plné čáře. Ze všech jeho filmů je pro mě Gallipoli nejhorší. Last Wave byla sice zmatená, ale bylo v ní kouzlo a nenapodobitelná mystika, svědek bezkrevně nevzrušivý, ale byl v něm Harrison Ford a zvláštní atmosféra, jenže v Gallipoli není nic, co dělá Petera Weira Peterem Weirem. Žádná magie, kouzlo, atmosféra, mystika, nic zvláštního, nic neobvyklého, nic originálního nebo objevného, a dokonce ani nic moc zajímavého. Dvě hvězdičky za to, že jsem se dozvěděl něco málo o australské roli v 1. světové válce a za Jarrovu hudbu. Jinak hořké zklamání. (18.09.2005)

Je to možná zvláštní pocit, zjistit u válečného filmu, že vás nejvíce zaujal v těch částech, kdy válka explicitně neprobíhala. Ale já na ty filmy plné bojů a střel z fronty příliš nikdy nebyl a ke cti přičítám Peteru Weirovi, že v tomto duchu nepojal rovnou celý film, protože jako dobrodružný příběh dvou kamarádů, o trpkém vystřízlivění z ideálů a současně nezlomném přátelství, mě film Gallipoli oslovil určitě víc. Už jen ta osobitá atmosféra první poloviny plné napínavých scén, např. během pořádání běžeckého závodu či putování dlouhou pouští, přidává na zážitku z filmu, který nás přivádí do exotické země, ale současně tak činí ve společnosti sympatických postav, k nímž si lze snadno najít cestu. Druhá, válečná polovina se mi místy v občasné monotónnosti válečných bitev začala táhnout, ačkoliv poslední minuty můj dojem určitě zesílily a v rámci filmařské stránky oceňuji až popisné snímání dobových a místních reálií. [75%] (20.08.2022)