Pobřeží moskytů

Myšlenka zajímavá, Ford jako sobecký fanatik jdoucí přes mrtvoly za svým pokřiveným snem a neohlížející se na své blízké, byl výborný a já jsem ve druhé části měl sto chutí vrazit mu kudlu do zad. Výborní byli i další členové rodinky, především River Phoenix a Helen Mirren. Jenže - zajímavá myšlenka je zajímavými herci inscenována chvílemi nudným způsobem. Film by potřeboval kratší stopáž a svižnější tempo. (06.10.2005)

O 36 rokov neskôr je tu zase jadrová hrozba, ale návrat k prírode si vieme predstaviť ešte menej. Ľudia ako Fordova postava by to mali v katastrofických podmienkach ľahšie vďaka ich zručnostiam, no podrážala by im nohy vlastná samoľúbosť a zaslepenosť. S aroganciou, akú mal on, sa rodia diktátori odsúdení k záhube. Fuck Putin and may the force be with you. (13.03.2022)

Můžeme uniknout civilizaci kolem nás, ale nikdy neunikneme civilizaci v sobě. Weir natočil podle Schraderova scénáře napínavé, vypravěčsky důmyslné podobenství, které spíš nastoluje určité otázky, než aby se snažilo vše logicky vysvětlit (např. ochotu, s jakou manželka přijme nápad odstěhovat se kamsi do džungle). Přestože od začátku vidíme, že Fordova bezohledná otcovská postava je spíš padouch než hrdina, jeho syn a zároveň vypravěč příběhu, si jej dlouho idealizuje, je podobně zaslepený jako otec. Postupně mu ale dochází, jak pokrytecky se jeho rodič chová, jak se stává zosobněním přesně těch hodnot, jimiž navenek pohrdá, a jeho mimoobrazový komentář se stává kritičtějším a osamostatňuje se. Proto lze Pobřeží moskytů sledovat jako příběh o zrání člověka, který se namísto následování dogmat učí používat vlastní kritický úsudek. Těch možností výkladu je ale díky nejednoznačnému scénáři a ambivalentním postavám víc. 80% Zajímavé komentáře: SeanLSD, Visáč, InJo, mosem (03.10.2005)

První půlhodina mě moc nechytla, až jsem se trochu obával, že mě bude poprvé film Petera Weira nudit. Dosud jsem byl sice často od Weira zvyklý na napínavé žánrové filmy, v rámci nichž jakousi hlubší linii tvoří poutavý exkurs do exotické civilizace či cizokrajního prostředí (jako např. v austrálské Poslední vlně nebo „amishovském“ Svědkovi), ale tady jsem občas málem nabýval opačného dojmu filmu zaměřeného na exotické prostředí, kde až teprve občas na pozadí probleskne díky vybraným scénám i nějaké to napětí. Nicméně od momentu stavby továrny v džungli mě ta amtosféra hodně pohltila a v druhé polovině, kdy pomyslný souboj dvou kultur v centru s hlavním rozporuplným hrdinou Alliem vyvrcholil hned ve dvou zásadních střetech, snímek postupně nabral pozoruhodný spád. Scéna s tajným nočním spuštěním výroby ledu tu patří rozhodně k nejnapínavějším, vedle podobných dobrodružných okamžiků mě však napokon dokázala přibližně stejným dílem zaujmout i proměna hlavní postavy Allieho, jehož urputný zápal pro věc a prosazování vytouženého způsobu života zacházejí až do morálního rozkladu osobnosti, krajního jednání a stupňujícího se rodinného konfliktu. Ve výsledku jsem tak dostal poměrně neotřelou kombinaci dobrodružného a rodinného dramatu, včetně působivého vyvrcholení... „plujeme ještě po řece?“ Byť to spočátku tak nevypadalo, nakonec ty 4 hvězdičky nejenže dávám, ale považuji je rovněž za zasloužené. [75%] (19.03.2022)

Zajímavý film, zajímavě natočený a zajímavě vedený. Postava Allieho je celkem zajímavě napsaná, na jednu stranu je to člověk, snílek, co by se chtěl vrátit k přírodě a žít v ní, protože nesnáší civilizaci, ale na druhou stranu se z něj v průběhu filmu stává celkem šílenec, který si za tím vším jde i přes to, že si proti sobě v určité fázi znepřátelí i svoji rodinu. Příběh nám ukazuje i jeho rodinu, která se od něj postupně odvrací. Konec mi teda sice přišel zvláštní, ale nevadí. Pobřeží moskytů má zajímavou atmosféru, ale jako celek působí lehce utahaně a chybí mu nějaké silnější momenty. Na celkem dobré 4* to ale je a rozhodně si nemyslím, že se jedná o nejslabší Weirův film. 4* (08.08.2019)