• sportovec
    *****

    Schopný režisér a neméně zdatný scénýrista, kterým bezpochyby Jan Otčenášek byl, splývají do špičkové linie válečného tématu československé kinematografie, která ve Weissově případu začíná hned po válce ULOUPENOU HRANICÍ. ROMEO, nesený vynikajícími výkony obou protagonistů (Ivan Mistrík, Dana Smutná), dokonalým zachycením hrůzné atmosféry permanentního strachu o všechny a o všechno, kyselinou rozežíraných jistot, ale i hloubkou milostného prolnutí, jež své trvání může počítat spíše na hodiny než na dny, obstojí v této verzi víc než čestně s později natočenými zahraničními filmy (PIANISTA, OSUD ČLOVĚKA, PŘICHÁZET A ODCHÁZET). Relativní čerstvost zážitku a zkušenosti z války propůjčila filmu zvláštní naléhavost, která promlouvala o jeho dobovým premiérovým divákům. Asi právě tato schopnost životní zkušenosti a nadhledu je to, co víc než o čtvrtstoletí mladší televizní adaptaci přece jen řadí o stupínek níže. Hrdinství všedního dne existovalo i během válečné apokalypsy druhé světové války. Hrdinství, které je dosažitelné a vyjadřitelné i dnes v mezích i mimo rámec obecněji známé a sdílené statečnosti občanské.(2.12.2007)

  • zette
    *****

    Vyborny film snad po vsech strankach. Zaujme puvodni scenar, rezie a kamera. Vyjimecne jsou i herecke vykony snad vsech zucastnenych (nejvice zaujal Frantisek Smolik). Weissovi se podarilo zachytit i hutnou atmosferu po atentatu na risskeho protektora. Pro me jeste lepsi film nez Vyssi princip. Jen nechapu, proc snad ve vsech starych filmech musi hrat maturanty 25-ti leti herci.(22.1.2012)

  • triatlet
    *****

    Zatímco Smyczkova adaptace působí komorněji, Weiss zobrazuje v plné šíři atmosféru června 1942. Příběh je vyprávěn retrospektivně a už při Pavlově návratu k předchozím událostem naznačí hudební motivy Jiřího Srnky (a ztrácející se matčino volání "Pavle, nic na tom nezměníš!") neutěšenost situace. Následně kamera věnuje pozornost odsunu židovské rodiny a scénář předkládá emotivní dialog otce s malou dceruškou. Upoutá záběr na sousedské loučení, při němž zazní "na shledanou", kterému ale hrdinové těžko věří... Příběh nabízí kontrasty díky prostředí činžovního domu- úkryt na půdě a bujaré veselí oslavujících Němců. Silné dialogy: Pavel: "Dneska je všechno prozatím." Hanka: "Táta mě varoval před lidmi, kteří litují." Kontrastní je také Pavlův pohled na dívky/ ženy - srovnání Hanky s hodně mluvící, ale nic nesdělující Alenou nebo s proněmecky orientovanou sousedkou Kubiasovou (Blanka Bohdanová). Scénář se liší od předlohy (sám Otčenášek se na úpravách podílel a i záměnou dívčího jména - místo Ester vystupuje Hanka - jako by naznačoval, že jde o další variaci této silné látky). Scény ze školního prostředí místy kopírují ve stejné době natáčený Vyšší prinsip (také s Ivanem Mistríkem a Jiřím Kodetem). Kamera kouzlí při taneční scéně. Nenásilně působí symboly v podobě pozorování hvězdné oblohy. I když filmařsky nabízí Weissovo zpracování velkou pestrost, tak právě množství linek může působit možná až rušivě (v případě zvířat pro mě až takžka (pře-)zbytečných - akceptuji kanárkovo trylkování, ale ne už zápletku s morčetem nebo foxteriérem).(5.1.2011)

  • Payushka
    ***

    Knizka konecne prectena a naplnilo se to, co jsem si rikala, kdyz jsem videla film na platne. Ze tenhle pribeh tak, jak je Otcenaskem zpracovany, nejde natocit. Emoce tu jdou do extremu, neustale se "vzdycha" a zoufa...a na papire to vse pusobi perfektne. Ale i kdyz Otcenasek spolupracoval na filmu, predloze se to nevyrovnalo. Jedina zajimava scena je nakonec ta, kterou cenzori vystrihli (beh po schodech a "vyhaneni" najemniky...v knize jsou prece jen vsichni krome jedine postavy az podezrele vlastenecti a "hodni").(3.5.2014)

  • Vančura
    ****

    KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné novely J. Otčenáška, který spolu s J. Weissem napsal k tomuto filmu i scénář. Otčenáškův text je čítanková klasika s prostinkým dějem: maturant Pavel se v parku setká s židovskou dívkou Ester, která nenastoupila na transport, a poskytne ji azyl, riskujíce tak vlastní život. Oba se do sebe zamilují, aby se jejich životy v závěru opět rozdělily. Novela má silně lyrizující charakter a text postihuje v první řadě tísnivou atmosféru období heydrichiády a jemnou psychologii ústřední milenecké dvojice. Weissův snímek pracuje s předlohou velmi volně a drží se jen hlavního motivu s nelegálním ukrýváním židovky. Ta se oproti literární předloze jmenuje Hanka a herecky ji obdivuhodným způsobem ztvárnila Dana Smutná, typologicky pro tuto roli jako stavěná. Její vztah s Pavlem, v obsazení vynikajícího Ivana Mistríka, je ve filmu oproti novele pozoruhodně prost jakékoli erotiky - zatímco v novele dojde i na jejich sexuální sblížení (které je pro oba první milostnou zkušeností), ve filmu vyjma pár polibků k ničemu jinému nedojde a Pavel s Hankou si po celou stopáž vykají (!). Film se od literární předlohy dále liší přítomností řady epizodních postav (za zmínku určitě stojí postava železničáře v geniálním podání Václava Lohniského, či Pavlova spolužáka, kterého si zahrál mladičký Jiří Kodet; nejvíc mě překvapilo a pobavilo morče, které si herci v pár scénách přehazují jak horký brambor, a které v novele nebylo) a rozšířením děje o různé vedlejší linie, včetně rozdílu v samotném závěru. Zatímco konec novely je v podstatě otevřený - Ester opouští úkryt, vzápětí je chycena německými vojáky, a čtenář se o jejích dalších osudech nic nedozví (ač lze domýšlet, že s velkou pravděpodobností neušla tragickému osudu), ve filmu umírá pod kulkami na ulici, byť kamera zabírá jiný obraz a divák si pouze na základě zvuku výstřelů domyslí neviděný děj. Pavel, v obou případech zlomený žalem, zůstává osamocen. Otčenášek se tak odchýlil od závěru Shakespearovy nejslavnější tragédie (k jejímuž titulu přidal slůvko "tma" odkazující na povinné protektorátní zatemnění) a ponechal mužskou postavu naživu, což přispívá ke katarznímu účinku novely i filmu - závěr strhujícím způsobem konfrontuje mladický idealismus se zbabělostí dospělých a evokuje umělecky působivým způsobem lítost nad zmařenou láskou árijce a židovky, která si nezadá s osudy dvou Shakespearových milenců z Verony. Výtečný film, který ani po letech neztrácí na své působivosti.(24.7.2012)

  • - V San Francisu (USA) získal film ocenění za Nejlepší scénář (J.Otčenášek a J.Weiss) a za Nejlepší scénář. (M.B)

  • - V roce 1960 na MFF v San Sebastianu (Španělsko) získla film Hlavní cenu - Zlatou mušli a cenu za Nejlepší režii (J Weiss). (M.B)

  • - Film je adaptací novely Jana Otčenáška. (facojurka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace