• Vančura
    ****

    KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné novely J. Otčenáška, který spolu s J. Weissem napsal k tomuto filmu i scénář. Otčenáškův text je čítanková klasika s prostinkým dějem: maturant Pavel se v parku setká s židovskou dívkou Ester, která nenastoupila na transport, a poskytne ji azyl, riskujíce tak vlastní život. Oba se do sebe zamilují, aby se jejich životy v závěru opět rozdělily. Novela má silně lyrizující charakter a text postihuje v první řadě tísnivou atmosféru období heydrichiády a jemnou psychologii ústřední milenecké dvojice. Weissův snímek pracuje s předlohou velmi volně a drží se jen hlavního motivu s nelegálním ukrýváním židovky. Ta se oproti literární předloze jmenuje Hanka a herecky ji obdivuhodným způsobem ztvárnila Dana Smutná, typologicky pro tuto roli jako stavěná. Její vztah s Pavlem, v obsazení vynikajícího Ivana Mistríka, je ve filmu oproti novele pozoruhodně prost jakékoli erotiky - zatímco v novele dojde i na jejich sexuální sblížení (které je pro oba první milostnou zkušeností), ve filmu vyjma pár polibků k ničemu jinému nedojde a Pavel s Hankou si po celou stopáž vykají (!). Film se od literární předlohy dále liší přítomností řady epizodních postav (za zmínku určitě stojí postava železničáře v geniálním podání Václava Lohniského, či Pavlova spolužáka, kterého si zahrál mladičký Jiří Kodet; nejvíc mě překvapilo a pobavilo morče, které si herci v pár scénách přehazují jak horký brambor, a které v novele nebylo) a rozšířením děje o různé vedlejší linie, včetně rozdílu v samotném závěru. Zatímco konec novely je v podstatě otevřený - Ester opouští úkryt, vzápětí je chycena německými vojáky, a čtenář se o jejích dalších osudech nic nedozví (ač lze domýšlet, že s velkou pravděpodobností neušla tragickému osudu), ve filmu umírá pod kulkami na ulici, byť kamera zabírá jiný obraz a divák si pouze na základě zvuku výstřelů domyslí neviděný děj. Pavel, v obou případech zlomený žalem, zůstává osamocen. Otčenášek se tak odchýlil od závěru Shakespearovy nejslavnější tragédie (k jejímuž titulu přidal slůvko "tma" odkazující na povinné protektorátní zatemnění) a ponechal mužskou postavu naživu, což přispívá ke katarznímu účinku novely i filmu - závěr strhujícím způsobem konfrontuje mladický idealismus se zbabělostí dospělých a evokuje umělecky působivým způsobem lítost nad zmařenou láskou árijce a židovky, která si nezadá s osudy dvou Shakespearových milenců z Verony. Výtečný film, který ani po letech neztrácí na své působivosti.(24.7.2012)

  • Anderton
    *****

    Popravde sila filmu nie je ani tak v téme, respektíve v deji, tie sú skôr niečo, čo pripomína klasický námet z vojnového konfliktu. Podstatnejšia je tu filmová reč (symbolizmus, metafory), skvele napísané postavy a atmosféra miesta a doby. Že je história kinematografie históriou silných scén, dokazuje aj niekoľko momentov z Rómea, Júlie a tmy. Téma je závažná, dokáže povedať veľa o ľuďoch a nielen z toho hľadiska, že medzné situácie ukážu pravú tvár človeka, ale že poddanie sa strachu nemusí byť ekvivalentom zbabelosti, skôr dôkazom ambivalentnosti ľudskej duše. Tie misky váh sa ale predsa len na niektorú stranu prevážia. No a v neposlednom rade je tento film aj romancou a tá káže, aby sa k sebe protagonisti hodili a v najlepšom prípade boli aj obaja sympatickí. No a to sa v tomto prípade podarilo dokonale. Sledovanie nočnej oblohy je jednou z najromantickejších scén histórie československého filmu.(2.9.2014)

  • sportovec
    *****

    Schopný režisér a neméně zdatný scénýrista, kterým bezpochyby Jan Otčenášek byl, splývají do špičkové linie válečného tématu československé kinematografie, která ve Weissově případu začíná hned po válce ULOUPENOU HRANICÍ. ROMEO, nesený vynikajícími výkony obou protagonistů (Ivan Mistrík, Dana Smutná), dokonalým zachycením hrůzné atmosféry permanentního strachu o všechny a o všechno, kyselinou rozežíraných jistot, ale i hloubkou milostného prolnutí, jež své trvání může počítat spíše na hodiny než na dny, obstojí v této verzi víc než čestně s později natočenými zahraničními filmy (PIANISTA, OSUD ČLOVĚKA, PŘICHÁZET A ODCHÁZET). Relativní čerstvost zážitku a zkušenosti z války propůjčila filmu zvláštní naléhavost, která promlouvala o jeho dobovým premiérovým divákům. Asi právě tato schopnost životní zkušenosti a nadhledu je to, co víc než o čtvrtstoletí mladší televizní adaptaci přece jen řadí o stupínek níže. Hrdinství všedního dne existovalo i během válečné apokalypsy druhé světové války. Hrdinství, které je dosažitelné a vyjadřitelné i dnes v mezích i mimo rámec obecněji známé a sdílené statečnosti občanské.(2.12.2007)

  • NinadeL
    *

    Ivan Mistrík a jeho slovenská intonace, Dana Smutná a její ahistorický vzhled a celá řada dalších zásadních rušivých elementů ničí tento platný příběh jako domeček z karet. Ta tam je Weissova reflexe neutěšené protektorátní reality, když tu máme na povrchu pozvolné tání, absurdně hysterické finále a Blanku Bohdanovou jak vystřiženou z Vlasty konce 50. let. Nemohu jinak a přece mě mrzí zánik v balastu chyb jinak výtečných studií Šejbalové a Smolíka. Inu, snad se lépe srovnám s televizním remakem. Až bude čas.(7.12.2012)

  • Madsbender
    *****

    Romeo, Julie a tma vyčnieva ponad mnohé iné literárne adaptácie. Úplne prenáša náladu, symboliku a shakespearovský tragický milostný konflikt, ktorý sa v Otčenášovej novele pojí s otvorenou obžalobou monštróznosti fašistického protektorátu. Rasizmus i vojna stoja proti humanistickému idealizmu sveta mladých, podobne ako v Krejčíkovom filmovom prepise Vyššího principu. Weiss s veľkou hereckou pomocou Ivana Mistríka maľuje sugestívny portrét doby, v ktorej heydrichovské mračná predikujúce smrť zahaľujú jasne žiariace vzplanutie dvoch blízkych duší do stále hustejšej existenčnej tmy. Nelacná uzavretá morálna úvaha o hrôzach doby, zrážajúcich sa s belostnou čistotou vzťahu a skutočného citu, ktorý v najsilnejších okamihoch prechádza do lyrickej emanácie. 100%(3.1.2015)

  • - Film je adaptací novely Jana Otčenáška. (facojurka)

  • - V San Francisu (USA) získal film ocenění za Nejlepší scénář (J.Otčenášek a J.Weiss) a za Nejlepší scénář. (M.B)

  • - Ve filmu je zmíněna hvězda Proxima Centauri. Ta ovšem není z Evropy viditelná, natož tak z Prahy. Nachází se na jižní obloze. Pouhým okem je ale nepozorovatelná. (ArmanIII)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace