Série(2) / Epizody(11)
Obsahy(2)
Seriál Šógun produkční společnosti FX je originální adaptací románu Jamese Clavella a odehrává se v Japonsku v roce 1600 na prahu občanské války, která rozhoduje o osudu celého století. Lord Joši Toranaga bojuje o život, protože se proti němu spojili jeho nepřátelé v Radě regentů. Když je v nedaleké rybářské vesnici nalezena záhadná opuštěná evropská loď, připlouvá její anglický lodivod John Blackthorne s tajemstvím, které by mohlo Toranagovi pomoct vychýlit misky mocenských vah a zničit obrovský vliv Blackthornových vlastních nepřátel – jezuitských kněží a portugalských obchodníků. Toranagovy a Blackthornovy osudy jsou neoddělitelně spjaty s jejich překladatelkou Todou Mariko, tajemnou křesťankou a poslední šlechtičnou ze zneuctěného rodu. Zatímco Mariko slouží svému pánovi v této napjaté politické situaci, musí skloubit své nové přátelství s Blackthornem, oddanost víře, která ji zachránila, a povinnost vůči zesnulému otci. (Disney+)
(více)Videa (2)
Recenze (203)
Nejepičtější seriál letoška přiletěl hned takhle z kraje a všechny VOD i klasické televize budou muset tahat z nejbohatšího rukávu, aby tohle dokázaly překonat. Mnou vyhledávané a stále neokoukané prostředí, vždycky stoprocentni Hirojuki Sanada a nekompromisnost spletitého novověku, co intrikami a občasnou surovostí připomíná rané časy Hry o trůny, ale třeba i Vikingů. A takové shows já zbožňuju. [viděno na Disney+] ()
Nejsem příznivcem předělávek a ždímání slavných námětů, ale tento Shogun je pro dnešní zkysnutou tvůrčí dobu přímo lázeňská očistná kúra. My pamětníci pamatujeme tento původní seriál díky signální pomoci západních TV stanic, kde jsme v 80. letech hltali toho "Zajatce japonských ostrovů" jak se pak pod tímto názvem zavedl i u nás. V té době patřil seriál k fenoménu a byl jedním ze spouštěčů, který mi vykřesal moji celoživotní lásku k Japonsku a zejména okouzlení samurajskou érou a etikou. I tam tenkrát hrál ne úplně ideální herec (Richard Chamberlain) a legenda té doby s charismem šóguna - Toshiro Mifune. V tomhle Shogunovi jsem si nějak taky nezvykl na pojetí, herecký projev Cosma Jarvise a naopak trefou do černého bylo obsazení Hiroyukiho Sanady, který ve své kariéře to dotáhl od Henryho Sanady (tenkrát ještě v uměleckém zápaďáckém jménu) v dnes kultovních videofilmech: Šógunovi nindžové, Ninja Commando, Red Force až po hollywodského Posledního samuraje, kde se zase přejmenoval zpátky. Jeho Toranaga je uhrančivý a naprosto ultimátní pojetí této role a vizuelně stejný s Toshiro Mifunem. Je tu však ještě někdo, kdo je defacto hlavní postava a seriál by se měl spíš jmenovat Toda Mariko. Tato postava je zásadní, emoční, okouzlující, odanná, silná a zároveň osudově zničená. Anna Sawai uvěřitelně zvládla tuhle postavu a doufám, že tímto seriálem ji kariéra poskočí a hezkých hereček co se umí ohánět nejen s naginatou je jak šafránu. Hlavní celosvětový úspěch a ono trefení se do diváckých potřeb je špičkové zpracování feudálního Japonska se všemi dobovými zákonitostmi, kastovní společností a orientální čistou lyrikou, prahnutím po dokonalosti versus všudepřítomnou brutalitou ve hře o vládcovství, kde si nikdo nemůže být jistý, že se dožije rána. A cokoliv o Japonsku bude vždy tak trochu jiné, šokantní, nezvyklé a je to na Západě móda. Tvůrci to naštěstí pojali s japonskou důsledností a tak oko fanouška jásá: zbraně - katany, zbroj, účesy, materiály látek, dekorace, stavby. Scénář, mluva je perfektní a hudba si dala velkou práci vtáhnout diváka víc do děje. Pokud by takto nadále měly vypadat áčkové špičkové seriály, co dělají talentovaní režiséři a bohatí producenti, tak už dávejte prachy jen do seriálů! ()
Má to potenciál a své momenty, ale jako celek je to prostě jen další kýčovitě romantizující omalovánka o ušlechtilém orientu od zápaďáků pro zápaďáky. Dlouho jsem čekal co z toho vyleze, jestli ten seriál najde nějaký vlastní face, nějakou osobitou strukturu či nádech syrovosti (a párkrát to už vypadalo slibně), ale celé to vyústilo akorát v nesnesitelně břečkoidní poslední díl po kterém už nějakou další sérii určitě vidět nepotřebuju. ()
Po první polovině bych napsal něco ve stylu, že se jedná o těžce nařáchlý seriál. Šógunu se totiž povedlo si mě až nevídaně zaháčkovat, aniž by na to měl vlastně nejmenší právo. Nejsem totiž znalý předlohy a vlastně ani japonské kultury, nastudované mám snad jenom japonsko-čínské války a druhou světovou, tudíž jsou mé znalosti dost omezené. Jediné co znám je Hirojuki Sanada. Takřka okamžitě jsem se tedy ztotožnil s postavou Andžina, který na každý wtf moment vyplozený kulturním rozdílem reagoval stejně zděšeně a nevěřícně jako já. Pátá epizoda pak končí asi nejlépe a nejvíc reálně zfilmovanou scénou zemětřesení jakou jsem kdy viděl. Bohužel, BOHUŽEL v druhé půlce Šogun extrémně zpomalí už tak pomalejší tempo, Andžin sleze z obrazovky a co člověk divák? Začne se nudit. Dokonce až tak moc, že když si některé díly (6. a 8.) pustí k večeru tak u nich i dočista usne. Trošku se to ve mně teď po dokoukání poslední epizody láme. Na jednu stranu tady tak kvalitně, profesionálně a poctivě udělané seriály chybí jako sůl, na stranu druhou se cítím trochu okraden. Po deseti hodinách investování a snažení se pochopit celý ten politický systém mi vyústění sice přijde tak krásně melancholické jak to mám rád, ale zároveň jsem doufal že to bude konec trochu víc ambiciózní a že mi usekne hlavu z krku jak sekundant seppukářovi. Po prvních pěti dílech tedy 10/10, v druhé půlce i přes pár kvalitních plot twistů 7/10 (nedokážu tomu odpustit že jsem reálně vytuhnul, to by seriál dělat neměl). btw. krom Andžina je nejlepší postava určitě Jabušige, je to doslova jediný japonec v celém příběhu, který se nechová jako suchar a NPC, je až komické jak mezi všemi vyčnívá. ()
Kto čakal podobne ako ja, poriadnu samurajskú akciu, bude asi sklamaný. Je to vizuálne krásne natočený príbeh o Japonsku za čias samurajov. Vizuál je niečo, čo fakt treba vydvihnúť. Sú tu intrigy, dobové prostredie a do toho vynikajúce herecký výkony. Sanada je jasný, Anna Sawai je snáď najkrajšia aziatka na planéte, no ale nedá mi nespomenúť ani Cosmo Jarvisa, o ktorom som nepočul a ktorého ukričaný lodivod ma bavil asi najviac. Príbeh sa rozbehne v skutku skvelo, je preto veľká škoda, že potom sa už väčšinu času len prešľapuje na mieste. Je to celé poňaté príliš komorne, čo je krásne vidieť v poslednej časti. Každý asi čakal veľkú bitku a tí čo to videli vieme, ako to dopadlo. Veľmi odvážny ťah, ale nakoľko očividne peniaze boli, tak sme tých 10 minút krvavých orgií dostať mohli. Nehovorím však, že zakončenie sa mi nepáčilo a ako seriál o samurajoch určite topka. Subjektívne dávam 4*, nakoľko mne tam tá akcia proste chýbala. Objektívne, je to však jasných 5*. ()
Galerie (157)
Photo © FX Network
Zajímavosti (16)
- Hiroyuki Sanada (Yoshi Toranaga) prováděl kaskadérské scény sám. (Davidamper)
- Bitva u Sekigahary, zmíněná v závěru Toranagou, se udála 21. října 1600 a znamenala začátek 250 let šógunátu. Armáda vedená Ishidou byla početnější, Ieyasu Tokugawa (historický předobraz Toranagy) však dokázal mnohé z jeho spojenců přesvědčit, aby se do boje nezapojili a zvítězil. (Jirka_Šč)
- Samurajové nosili dva meče: Katana (dlouhý meč) a Wakizaši (střední meč). Katanu používali pěšáci a poskytovala delší dosah k zahájení a zabránění útoku, zatímco Wakizaši je kratší meč, který se používal především v boji zblízka, zejména v interiéru. Navíc se Wakizaši používal jako záložní meč pro případ, že by se katana stala nepoužitelnou a v případě potřeby k spáchání Seppuku. Třetí nošená zbraň, Tanto (dýka), se používala také v boji a při Seppuku. Obecné názvy pro Katanu a Wakizaši jsou Daito (dlouhý meč) a Šoto (krátký meč) a společně nošené se nazývají Daišó (dlouhý a krátký). (Davidamper)
Reklama