Kabinet doktora Caligariho

(1001) Nutno říci, že jsem si zpočátku říkala, že film u mě propadne jako Nosferatu nebo Dracula - že jsem zkrátka příliš tele na to, abych dokázala film vnímat i přes velmi "nízké datum výroby". Jenomže moje expresionistické já se během úvodních minut aktivovalo na akční radius (ano, nemám tušení, co to znamená, ale přijde mi, že to dobře zní) a potom už jsem se nechala jenom unášet dokonalým obrazem. Moment, kdy se Cesar probudí - famozní. A také vzhledem k tomu, že jsem vždy trpěla úchylkou na bledé muže s vystouplými lícními kostmi a kruhy pod očima, tak tady jich mám hotové senoseče. (Alan jasně vede. Škoda, že se nezdrží déle.) A při pohledu na kulisy si říkám, že teď konečně vím, kam si Tim Burton chodí pro inspiraci. Navíc film disponuje pro mě opravdu fantastickou perličkou - grafické zobrazení vnitřního našeptávačského hlasu: "Du musst Caligari werden." (Pozn. aut.: Psáno v dobách před tím, než se ze mě stal filmový geek, dnes už samozřejmě jak Drákulu, tak Nosferáta zbožňuju.) (23.08.2008)

Po scenáristické stránce by šlo na tomhle, dnes již víc než stoletém dílku nejspíš snadno najít nějakou tu mušku a pár hereckých výkonů občas na můj vkus příliš brnká na strunu patosu... ale to zpracování? Ta výtvarní stránka s takřka dokonalými kulisy, barevnými filtry, detailně vyladěnými záběry s působivými odstíny, u té bych vůbec neměl problém souhlasit s tím, že má v sobě nejeden závan geniálity. Ta atmosféra, kterou celé provedení vytváří v doprovodu s původní hudbou, je prostě úžasná. V tomhle ohledu má KABINET dodnes určitě čím fascinovat, tuze mě přikoval k sledování a splnil svůj pro mě účel, jak po té „brakové“ stránce s cílem předvést senzační, poutavou žánrovou atrakci své doby, tak po té umělecké, protože bylo co i seriźoně obdivovat. Bál jsem se, abych se po čase opět jednou při doplňování si restu z němého období moc nenudil, ale naštěstí se nestalo a snad se teď lépe odhodlám konečně i na Fausta... Jo, kdyby většina současných horrorů měla v sobě alespoň polovinu té invence, nápaditosti, tvůrčího umu a zápalu, jak to předvedli již v roce 1920 tvůrci Kabinetu doktora Caligariho, asi by se tento fascinující žánr s romantickými kořeny nemusel stávat v očích mnoha diváků automaticky samoúčelným spotřebným brakem. [75%] (10.08.2022)

Jeden z mála oficiálně respektovaných filmů, který si svou pozici zasloužil. Pokud bych měla jmenovat jediný film, který je synonymem pro to všechno dokonalé, co v člověku může film vzbudit, všechny ty odpovědi na otázky, proč se filmem nadále zabývat a inspirovat se jím, pak je to Caligari. A vnímavý divák se pak samozřejmě Caligarim musí stát na vlastní kůži. _ V našich kinech uváděno s podtitulem Sen chorého mozku. (16.03.2012)

Je to tím, že poslední dva nezvukové snímky, co jsem viděl, jsou opravdu tak skvělé, nebo jsem jim obecně snad přišel na chuť? Dost možná obojí. Kabinet doktora Caligariho je čiré umělecké atmosférické dílo s příchutí mystéria, které nestihne začít nudit, obzvláště ne ve zkrácené 51-ti minutové verzi z archive.org, kde se nápis konec objeví v momentě, kdy tipujete, že právě probíhá zhruba tak desátá minuta. Jsem opravdu spokojen. (13.05.2006)

Expresionistická nádhera a filmařina v naprosto krystalicky čisté podobě. V dnešní době by se něco mohlo zdát k smíchu, ale když je to z roku 1920????!!!!!!!! Plno nových filmů se mu nevyrovná. Jedinečné jsou kulisy, ve kterých není jediná rovná plocha a jediný normální tvar. Všechno křivé, hranaté, prosvícené dokonalou kamerou. A než se pořádně nadechnete, přijde konec (nenechte se zmást těmi 71 minut v hlavičce filmu, film má jenom nějakých 50 min.), který vyniká pointou, která je úderná i dnes. (08.02.2007)