Kabinet doktora Caligariho

Tento snímek z vrcholů němé éry na mě skvěle zapůsobil. Výborná atmosféra, námět se scénářem a působivá hororová hudba, to jsem si pošmákl. [9/10] (Decia-Filmgesellschaft Holz & Co.) (Němý, čb. kolorovaný /// Produkce: Rudolf Meinert, Erich Pommer /// Scénář: Hans Janowitz, Carl Mayer /// Kamera: Willy Hameister /// Hudba: Alfredo Antonini, Giuseppe Becce, Timothy Brock, Richard Marriott, Peter Schirmann, Rainer Viertlböck) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (11.04.2009)

Patrí film medzi umenie? Dnes je odpoveď jasná, ale v prvých rokoch 20. storočia sa na túto tému viedli v Nemecku búrlivé intelektuálne diskusie. Kabinet doktora Caligariho, natočený dva roky po konci prvej svetovej vojny, problém vyriešil tým, že vniesol do filmu rôznorodé techniky expresionizmu. Wiene napísal dielo v spolupráci s Carlom Mayerom, dôležitou postavou nemeckej kinematografie 20. rokov. Film postavili na estetike fragmentárnosti, ktorá sa na plátne demonštruje okrem iného tým, že hlavný príbeh má svoj vonkajší rámec. S postupom filmu je stále výraznejšia originalita každého záberu: jedny z najsilnejších obrazov v dejinách kinematografie ľahko prevážia mierne nedostatky scénickej výpravy. Sledujeme hru lomených línií, šerosvitu a mohutných tieňov, ktoré sa tiahnu po stenách, chodníkoch a zveličených objektoch, a to všetko z natoľko pokrútených perspektív, že sa razom ocitáme vo svete nočných môr. Film, ovplyvnený divadelnými postupmi a realizovaný s veľmi obmedzeným rozpočtom, vďačí za svoju jedinečnú vizáž trojici umelcov zo známeho berlínskeho magazínu Der Sturm, ktorí namaľovali kulisy. Herecké výkony (a nielen Conrada Veidta, ktorý sa týmto dielom presadil vo svete) drží nad priemerom jednak ľahko hysterický nádych, jednak prízračné nalíčené tváre a starodávne oblečenie. Hoci sa nemecký expresionizmus snaží týmto dielom utiecť zo zúfalej skutočnosti do fantastických vízií, ktoré produkuje duševná nemoc, neprestáva reflektovať svoju dobu. Siegfried Kracauer považoval Kabinet doktora Caligariho a ďalšie nemecké filmy z rokov 1920-1933 za predzvesť nacizmu; opakovane sa v nich totiž objavujú hrozivé figúry, ktoré úspešne ovládajú masy. Ale Wieneho snímok zpracuváva i večné hororové témy: príbeh netvora, ktorý svojím konaním realizuje naše potlačované predstavy. 80% (10.10.2009)

Bravúrny nemý film režiséra Roberta Wieneho s Friedrichom Fehérom, ktorý sa podobá na Fredrica Marcha, ale najmä so zlovestným Dr. Caligari, alias Werner Krauss a jeho verným sluhom, poslušným psíkom - Cesarom, alias Conrad Veidt, ktorý si zahral aj v legendárnej kultovke Casablanca, postava Francis ( Friedrich Feher ), rozpráva na začiatku svoj príbeh, jednému staršiemu pánovi, čo sa mu stalo, alebo odkedy príde Caligari do mestečka, spôsobí paniku, až v takom rozsahu, že sa tohoto prekliatia nezbaví, ani po vyrozprávaní tejto príhody... Mimoriadny, desivý a depresívny film, ktorý ma priklincoval do sedačky ! Tento film si sám sebe nasral do huby, lebo bol predzvesťou šialeného Hitlera + sám o sebe, je taktiež zdrojom viacerých inšpirácii neskorších tvorcov. Nie je to nič príjemné, sledovať takto revolučný film... (24.05.2016)

Perla německého expresionismu s chytlavou hudbou, stylovými ateliérovými pokřivenými kulisami, bizarně groteskními líčidly a kriminální zápletkou s hororovým podtextem. Jakožto horor má otevřený konec, nikdo vlastně nezvítězil, jen ono prozaické na závěr "vím, jak vás vyléčit". Herecké výkony jsou obstojné, ale právě mizanscéna tvoří z Kabinetu ono skvostné dílo. Vidět to na filmovém plátně (díky Projektu 100) byl obrovský zážitek a jak jsme odcházeli, byl přede mnou jeden stařík, které říkal nadšeně projekční: "Vynikající!". No nemohu jinak, než souhlasit. Subjektivní realita za objektivní, psychologická symbolika, mimonarativní poetika a stylistická expresivita. Kabinet Dr. Caligariho zkrátka rozjel vlnu dodnes tak populárního a obdivovaného žánru horor a to mu již dnes přes značně groteskní ráz nikdo nevezme. (04.03.2008)

Démonický náměsíčník Cesar se jako subtilní krvežíznivý pavouk plíží pokřiveným městem, aby spáchal další hrozný zločin, který mu byl vnuknut šíleným doktorem Caligarim. Anebo snad je tu šílený úplně někdo jiný? Pokud jsem pochopil pointu dobře, tak musím napsat, že je tento skvost jedno z nejgeniálnějších děl, které jsem viděl a právě ony expresionistické kulisy evokují pokřivenou mysl hlavního hrdiny. (17.04.2006)