Nejlepší léta našeho života

Skvěle drsná sebereflexe Američanů po II. světové válce, kterou sice jako národ vyhráli, ale jedinci na ni často dost tvrdě doplatili. Z technického hlediska nemůžu vytknout vůbec nic a i scénář byl bezvadný, ale co zase kurva ty tři hodiny? Proč se to vždycky posere na stopáži? A přitom to mělo takový náběh! 60% (10.08.2017)

Ocekavat od toho valecny film by byla chyba, protoze vlastne jedine co to s tim ma spolecneho, ze se to odehrava PO valce. Trio veteranu se vraci zpet domu a vyporadava se se zaclenenim do klasicke civilizacni reality. Klasicky Oscarovy hype tomu opet prilis nepridal, protoze cekate buhvico a ono to neprijde, ale minimalne ocenuji autentickou retro atmosferu. Ne nucenou, ne pro filmove ucely prirpavenou, ale skutecnou retro atmosferu dane doby (rok nataceni 1946). 6/10 (16.05.2011)

Film nasáklý dobou, dokonale ladící naději i traumatické chmury. Při sledování osudů tří veteránů, kteří prošli válečným peklem se značí nemožnost jejich absolutního návratu do reálného života. Že "něco" bude chybět nechává protřelý Wyler kolovat jen v náznacích, předevevším logicky skrz nejtragičtější postavu bývalého fotbalisty Parrishe. Naštěstí nekouká mentorsky jen na ty chladné tváře nechápajících, co válkou neprošli. Málokdy jsem měl tak intenzivní nutkání vracet si scény a znovu je vidět a vyslechnout. Nejlepší léta našeho života opravdu přišly ve správný čas, což potvrdilo i velké pochopení filmové akademie. Z celé série poválečných filmů hledajících nový začátek (viz humanismus Capry, především jeho Život je krásný) mě nejvíce ovlivnil právě tento film. Možná překonaný a sentimentální, ale ke mě dokonale promlouvající - a to už mnoho let. (21.08.2009)

Wyler ve vážné poloze opět nezklamal. Klasický hollywodský styl, ale naprosto neklasický nehollywoodský obsah. Na čtyřicátá léta pořádná porce syrovosti. Je s podivem, že tak kritickou podívanou o post-válečných traumatech, na jakou jsme zvyklí spíš ze filmů 70. let, které reflektovaly válku ve Vietnamu, natočil Wyler už rok po skončení druhé světové. (03.01.2014)

Situacia, v ktorej sa ocitli tito traja vojaci po druhej svetovej vojne nie je urcite zavideniahodna, pretoze nocne mory pocas spankov po roznych vybuchoch a strielaniach, pri ktorich len o vlasok prezili ich len tak neobchadzali a film musel byt v case premiery v roku 1946 o to zaujimavejsi, ze sa odohraval v sucasnosti. Z vojny tu ale nie ja ani jeden zaber, pretoze film ukazuje nasledujuce dni vojakov prichadzajucich konecne domov, kde si museli hladat pracu, zmierit sa so zraneniami - jeden z nich bol bez ruk, problemy s rodinou, s priatelkami v praci a podobne. Toto vsetko sa zmestilo skoro do troch hodin, ktore by som ja dnes kludne privital i v 120 minutovej verzii a mozno by som dal i plny pocet, tym ale nechcem tento film zhadzovat, ani kritizovat, pretoze ako som uz spominal, na rok 1946 musel mat velku odozvu. Film ziskal az siedmich Oscarov... 20.08.2010 ________ Myrna Loy - (Milly Stephenson) +++ Fredric March - (Al Stephenson) +++ Dana Andrews - (Fred Derry) +++ Teresa Wright - (Peggy Stephenson) +++ Virginia Mayo - (Marie Derry) +++ Cathy O´Donnell - (Wilma Cameron) +++ Hoagy Carmichael - (Butch Engle) +++ Harold Russell - (Homer Parrish) +++ Produkcia: Samuel Goldwyn +++ Hudba: Hugo Friedhofer +++ Nemecka Cinema - 100% (20.08.2010)