mortak

Návrat k estrádě. Zatímco v minulém díle se konečně řešila zkáza, tady už má navrch zase velmi volná skládanka divadelních střípků. Pro fandy ráj, ale jinak nevím, proč se seriál jmenuje Zkáza Dejvického divadla, když je to o té zkáze velmi okrajově. Spíš bych ho nazval Divadelní latina Dejvického divadla.

Tom Jones je rozsáhlý satirický román z roku 1749 vykreslující dopodrobna tehdejší společnost a vymezující se proti přetvářce a fanatismu. Když tu dobu budu studovat, budu s díla tahat podstatné informace, ale jinak nevím, proč bych ho měl číst v dnešní době. Satira na život v polovině osmnáctého století by mi nic neříkala. A film podle knihy mě dost nudil. Je hlučný, uřvaný, každá scéna trvá o dost déle než by měla (hon, milostné tokání...), a hlavně herci jsou tu vedeni jako loutky, nemají v sobě emoce, a jsou vypravěčem posunovány od jedné scény ke druhé. Nejspíš to vystihuje duch románu, Osborne je skvělý dramatik, a určitě se jako scénárista hodně snažil. Jenže pokud z tlustého románu vydestilujete jednoduchý děj, nedostanete nic víc, než pohádku o tom, že většina lidí má dobrou duši, ale občas chybují, a že přetvářka a fanatismus jsou tím skutečným zlem. A to je mi na jeden oskarový film dost málo.

Čistá nefalšovaná demence. Scénáristy zavřít do blázince, a režiséra poslat na nucené práce. Hvězdičku za to, že když se to bere jako debilní crazy komedie s vysokým rozpočtem, tak se na to dá dívat a docela rychle to uteče. Ale na druhou stranu takhle zprznit Robina Hooda, to na víc než jednu hvězdu prostě nemá.

Starý film, přesněji řečeno první díl, s Bronsonem byl reakcí na zhoršující se bezpečnostní situaci na předměstích amerických velkoměst. Odkazoval na westerny, na dobu, kdy v případě nevymahatelnosti práva musel vzít muž spravedlnost do vlastních rukou. Roth se pro remake bere spíše příklad z následujících dílů, které byly obyčejnými béčky. A tak Willis v akčních scénách nehraje Kerseyho, ale je prostě ten Bruce, jak ho známe z Die Hard. Proto ten film nefunguje. Bronson byl Kersey, Willis je prostě Willis.

Konečně ty všechny improvizace slouží plně příběhu, timing vtipů šel o level nahoru, a pryč jsou intelektuální hříčky typu Hurvínek a Stanislavskij. A hned se to pozitivně projeví na tempu, které bylo u předchozích dílů značně nevyrovnané.

Technicky je to opravdu neuvěřitelný skok dopředu, a když naskočí barva, vyrazí to dech. Škoda, že se Jackson rozhodl použít obraz jen pro otrocké kopírování vyprávění a často tak musí využívat zpomalovačky a opakování záběrů. V případě samotné bitvy si pak musí vypomáhat dobovými kresbami. Když si pak člověk přečte, že takto zrekonstruovali přes sto hodin, zamrzí, že z nich dokument nenabídl více. A proto musím dát jen čtyři hvězdy, protože ač se Jacksonovi podařilo dokonale oživit zákopy tvářemi skutečných lidí, k protnutí vyprávění s obrazem nedochází tak často, jak by si divák přál.

Dvouhodinová obhajoba Molly Bloom. Sorokin se za ní pere scénářem i režií, a přepisuje její historii tak, aby z ní vytvořil vzor moderní inteligentní nezávislé ženy (ve skutečnosti třeba do NY odešla prostě proto, že byla zrovna hospodářská krize). A k tomu inscenuje velký pohádkový závěr s deus ex machina u kluziště. Bez Jessicy Chastain by to vlastně byl docela podivný film, ve kterém by se střetávala skutečná amorální všemi mastmi mazaná Molly s vysokým IQ (musela vědět, že slouží jako pračka peněz), s tou bohyní vysněnou Sorkinem. Jenže Chastain má takové kouzlo, že ji v té roli prostě žerete a nekoukáte na nějakou integritu. Mimochodem, film je sexistický v tom, že poker hrají jen muži, a na takové sestry Olsenovy se úplně zapomnělo. A feministky mlčí a mlčí...

Pořád si připadám jako na návštěvě při improvizacích Dejvického divadla - Novotný s hraje na S+H, Issová medituje v šatně, první čtená se Stanislavským likvidujícím Skupu... jen ten scénář někam utekl, a to pěkně daleko. Jsou to jen korálky navlečené na tenkou šňůru, no prostě čím dál tím více taková milá hřejivá intelektuální TV estráda Dejvičáků. Ale nic proti, dobře se mi při tom cvičil stance a jab.

Kterak se jak Meryl Streep, tak americké noviny emancipovaly, a správní radě a Nixonovi ukázaly, co jsou to pravé hodnoty demokracie. Spielberg už má tyto exkurze do americké historie v malíku, ví, kde nasadit emoce, kde budovat napětí, a kde nechat zaznít vznešená slova o demokracii. Hledání těch správných přísad mu trvalo dlouho - Amistad byl vznešeností přešlechtěný, Lincoln trochu školometský, ale v Mostu špiónů už měl všechno v malíku, a The Post je toho potvrzením. Škoda, že dnešní novináři si zkazili pověst tím, že se rozhodli čtenáře kompletně ideologicky převychovávat, a nikoli "jen" informovat. Snad se jim po shlédnutí tohoto filmu trochu hnulo svědomí.

Dvě hodiny uběhnou neskutečně rychle, nuda nehrozí, ale jinak je to béčko dost nevýrazné. Dost mě štvaly ty scénáristou uměle vyráběné konflikty mezi postavami, se kterými si neporadil ani Gary Oldman (asi jeho první mizerný herecký výkon, co jsem měl možnost vidět).