Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


55 bodů

Moji oblíbení režiséři

  • foto

    Martin Frič

    Maximální profesionál. První muž zlatého věku barrandovských ateliérů, kterému nikdo neřekl jinak než Mac. Z nadaného kreslíře filmových plakátů se brzy propracoval k nejvýznamnějším režisérům své doby. Jeho univerzální schopnosti mu umožňovali vytvářet vtipné inteligentní veselohry, strhující dramata i prosté příběhy o lásce tak, že je s nadšením přijímala široká veřejnost i odborná kritika. Jak sám později prohlásil: "Když jsem pár dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna." Teprve sovětská okupace v srpnu 1968 ukončila jeho život. Stylově. Nalil si zakázanou skleničku koňaku. Byl to gigant a frajer.

  • foto

    Karel Lamač

    Všeuměl. Karla Lamače považuji za toho, kdo vystavěl základy československé kinematografie. Jeho všestranný talent našel záhy uplatnění v mnoha oblastech. Byl úspěšným režisérem, obratným scénáristou a kreativním hercem. Jeho podnikatelské aktivity založily úspěšnou tradici v této oblasti: byl iniciátorem stavby vlastních ateliérů na Kavalírce a jedním z pilířů společnosti Ondra-Lamač-Film. Jeho jméno září v titulcích nejen českých, ale i německých, francouzských a anglických filmů. Lamačovi vděčíme za mnohé a v tomto smyslu bychom měli dnes jeho osobnost plně docenit.

  • foto

    Vladimír Slavínský

    Cholerik. Když na počátku třicátých let rozjel svou soukromou továrnu na výrobu ryze obchodních filmů, byly v Československu vyprodané biografy. Byl až dětinsky puntičkářský a vyžadoval od druhých maximální kázeň. Měl stálý okruh svých spolupracovníků a právě jeho filmy udělaly z mnohých herců hvězdy první velikosti. Film byl pro něj vším a obětoval mu nakonec svůj život.

  • foto

    Gustav Machatý

    Světák. Jeho jméno je skloňováno ve všech světových filmových lexikonech. Byl experimentátorem a jeho filmy bořily dobové konvence. Dokázal jako jeden z prvních prolomit tabu sexuálního života. Ve svých filmech si báječně pohrával s obrazovými metaforami a symbolikou. Voněl cizinou a touhou po dobrodružství. Byl jakoby z jiného světa, cizí, vzdálený a přesto blízký. Po mezinárodním úspěchu Extase vyplul na svou zahraniční pouť, která však nikdy nedosáhla věhlasu domácího působení, nicméně i dnes se máme co učit.

  • foto

    František Čáp

    Romantik a snílek. Pochopit a milovat Čápovu tvorbu, která jde programově zcela mimo oficiální kánony a vyhýbá se sebemenší okázalosti, není tak úplně snadné jako u jiných režisérů té doby. Potlačovaná touha sebe sama, míjející se osudové křivky života, vrozený cit pro vše krásné a ušlechtilé, zároveň ale také vnímání jednoduchosti a přirozenosti. Klíčové aspekty Čápovy osobnosti, stojící za nevšední nonkonformitou tohoto tvůrce, se hluboce vrývají do celé řady nejen českých, ale také slovinských filmových děl, a naznačují cosi jiného, cosi zvlášního o vnitřním světě tohoto křehkého umělce.

  • foto

    Václav Krška

    Filmový básník stříbrného plátna. Poeta a snílek, který našel zázemí v lyrických příbězích o lásce, mládí, svobodě a kráse života. Do jeho tvorby osudově zasáhl literát Fráňa Šrámek a rodný jihočeský Písek, do kterého situoval většinu svých filmů. Jeho tvorba je pro mne dodnes fascinující. Ta poetika, ta kouzelná moc přírody, ta radost ze života. Krškova osobnost je svým způsobem unikátní a stěží nahraditelná. Je pouze inspirovaná a inspirující.

  • foto

    Otakar Vávra

    Pragmatik a vytrvalec. Když na počátku třicátých let poprvé zasáhl do české kinematografie, byl o krok vpřed než ostatní. Stejně jako v dalších letech, kdy každý jeho film byl událostí, zlomem, vítězstvím i prohrou. Jeho doménou byly monumentálně koncipované projekty, ale dokázal natočit komorní psychologické drama i poetickou báseň. V jeho filmech je znát detailní přesnost a vysoká umělecká ambice. Kontroverznost není ve Vávrově případě ničím jiným, než životní touhou vyniknout vždy a vším.

  • foto

    František Filip

    Král televizní obrazovky. Jedna z mála českých režisérských osobností, která svůj talent a síly vložila do služeb televize. Za dobu téměř padesáti let v ní vytvořil celou řadu umělecky cenných inscenací, her a seriálů, dokázal se obklopit těmi nejlepšími herci a scénáristy. Spolupráce s Jiřím Hubačem představuje pro Filipa zásadní vrchol. Bez Františka Filipa bychom byli ochuzeni o základní kameny zlatého fondu československé televize a to je ten nejlepší pomník, jaký si dovedl za léta své praxe u diváků postavit.

  • foto

    Jiří Bělka

    Jméno, které je synonymem pro kvalitní televizní tvorbu napříč žánry v rozmezí několika časových dekád. Škoda, že význam a talent tohoto skromného muže není dosud plně doceněn.

  • foto

    Xavier Dolan

    Je mu jedenadvacet a v současnosti patří k nejtalentovanějším režisérům posledního desetiletí. Natočil dva filmy, dva výjimečné příběhy, dva mimořádné úspěchy. Témata se v jeho pojetí stávají strhující kaskádou bouřlivých emocí, vyváženou smíchem i slzami. Člověk, který film chápe jako skutečné umění. Tenhle mladík má prostě našlápnuto na filmový Olymp.