kingik

Heidi, šikovné děvčátko z hor, proti sýrařské mašinérii a fašizoidnímu totalitnímu režimu. A s absolutními myšlenkami na pomstu za smrt svých blízkých zdokonaluje své tělesné tekutiny i dutiny, aby poté, co si projde vězeňským peklem, mohla v gladiátorské aréně i mimo ni čelit maniakálnímu švýcarskému Vůdci a jeho přisluhovačům. Švýcarská kinematografie se s tím dvakrát nepárala a za peníze (údajně) od fanoušků pro fanoušky nachystala ultra nebetyčnou krávovinu, ve které se bude drsné násilí snoubit s absurdním typem humoru. Nesmí chybět přehlídka bravurních exotů na čele s Casper Van Dienem coby prezidentem Švýcarska, který záchvěvy alespoň malinkatého kariérního úspěchu hledá mimo své americké působiště, a sice ve švýcarském horském resortu, mezi naprosto neznámou hereckou sebrankou. Film věrně zrcadlí naivně pitomé filmy, které se hojně točily v sedmdesátých letech s nálepkou exploitation. Sympatická Alice Lucy v roli titulní hrdinky ztvárnila naprosto příslušně jednorozměrný charakter, kdy se z ní po bleskovém a notně zjednodušeně pojatém výcviku stává ostrá bojovnice, musí u toho zákonitě vypadat sexy a nemusí být u toho nutně nahá. Nahota má ostatně jen minimální zastoupení. A jak film běží, přidávají se do popředí praktické gore scény, které nešetří groteskně zmasakrovanými těly, z nichž crčí litry krve. Má to originální nuance, spád, úsměvnou brutalitu a zvysoka to kašle na milovníky uměleckých a filosofujících děl. Režisér Johannes Hartmann v závěru přislíbil, že se jeho hrdinka ještě vrátí v pokračování. No, jestli se tak stane, není jisté. Takže hlavně je dobré vědět, že divák má rozšířené obzory a už bude vědět, že když mu dojde (švýcarský) sýr, existuje film, v němž  konzumace této pochoutky je povýšena na národní posedlost. Ovšem pozor - intolerance laktózy dokáže zabíjet! A sexy bojovné děvče v kroji, s culíky a s halapartnou rozhodně také není k zahození. 8/10

Koncept Smrtonosné pasti + skutečný Santa Claus = Šílená noc. Když byste měli o Vánocích ještě jednu přebytečnou krabici na dárky, darujte ji Santovi. Ale hlavně do ní vložte kladivo. Může se totiž hodit. Na Štědrý den došlo k přepadení sídla zbohatlíků, které je zároveň tím nejstřeženějším v zemi. A shodou okolností se nedaleko pohyboval skutečný Santa Claus, který rozdával dárky a dostal echo prostřednictvím utajené vysílačky od malé černé dívenky, že je její rodina ve smrtelném ohrožení. A i když ho jeho vánoční poslání spojené s věčnou rutinou rozdávání dárků prakticky nikterak netěší, pomůže lidem v nouzi rád. A tak nám režisér Tommy Wirkola naservíroval krvavý Štědrý večer. Mistrně originální nebyl. Přepadení na sto způsobů už nám předvedli dávno před ním jiní režiséři, ovšem jeho styl je poměrně jedinečný. A i tentokrát má daleko do tradičních zpracování. Umí dát svému filmu pevný tvar, ačkoliv nejednou kombinuje množství žánrů. Nejinak je tomu i v tomto případě. Do titulní role bělovousého mystického mužíka v imperialistické rudé kamizole, s panděrem a sobím spřežením si vybral Davida Harboura, který má víceméně status hvězdy nižší svítivosti, ačkoliv už poslední dobou zasvítil v bijácích, co nepostrádaly kvalitu. Stále je to ale herec, co o svůj definitivní filmový průlom bojuje. Obklopený je početným hereckým ansámblem, ze kterého nejvíce ční šéf zločinecké bandy John Leguizamo. Nechybí ani pokusy vrátit do diváckého povědomí Cama Gigandeta coby hloupého floutka, co svému okolí dokazuje, jak hrdinně perlí v béčkových akčních filmech. A někteří diváci budou tápat nad jmennou položkou Beverly D´Angelo, která vykazuje změnu fyziognomie obličeje, takže většinu času se vyhlíží, kde se ta sedmdesátiletá dáma zdržela a hle - ona už je dávno na scéně. Ta nesnesitelně dominantní matka, to je ona. A ještě se sluší poukázat na Brendana Fletchera coby člena zločinecké bandy, vyznačujícího se směšnou vánoční čepičkou. Zbytek hereckých účastníků spadá do kategorie méně povědomých. Má-li film obsahovat něco speciálního, co by z něj v budoucnu učinilo vyhledávanou vánoční klasiku, tak je to porce specifického černého humoru, nesmí chybět otření se o Sám doma a ikonické vymlácení bandy záškodníků. A právě v téhle části filmu si přijde na své to zmiňované kladivo. Technicky precizně vycizelované, příměs vánočních barevných tonů vkusně zakomponovaná. Mám-li zmínit nějaké nedostatky, je to určitě dojem, že vysvětlující scéna s prapůvodem Santa Clause byla nemile zkrácena, respektive vystřižena. A neřešily se následky zlomeného prstu, který utrpěl Alex Hassell. V pozdější scéně, ve které vystupuje, je vše zapomenuto a jeho postava si nestěžuje na žádnou bolest, což by logicky měla. No a ta holčička, Leah Brady, byla taky strašná. Až vás omrzí všechny ty věčně dokola omílané vánoční klasiky, co už znáte nazpaměť, zkuste sáhnout po něčem výrazně ostřejším a taky prudce vánočním, jakým je tento protichůdný kousek. 8/10

Dívka na koštěti chce zlomit své koště a Harry Potter sahá směle po poklopci, když do kouzelné Školy dobra a zla, kterou kdysi založili dva bratři, aby chránili rovnováhu mezi Dobrem a Zlem, zavítají dvě nerozlučné kamarádky ze zapadlé vesnice. Sophie je zlatovláska a nečekaně je přidělena absolvovat semestr pro čarodějky, ačkoliv by se spíše typově hodila do školy princezen. Agatha je tmavovláska, pro mnohé vždy byla dívkou s čarodějnickými sklony a teď z ní má být paradoxně princezna. Obě dívky rázem stojí na opačných pólech. A nebude to dlouho trvat a školní zásady se začnou otřásat v základech, dvě děkanky se nepřestávají přehlížet, do hry vstoupí princ i konkurenční čarodějky. Na hutnou stopáž 148 minut se pořád něco děje. A rozhodně to není přísně souvislé a kompaktní dění. Film hlavně  vyniká ve svých detailech a v mnoha různých sekvencích, které se postupně skládají do pestré fantasy mozaiky. Triková složka je na vysoké úrovni. Vynikají četní herečtí představitelé. Mladé herečky Sophia Anne Caruso a Sofia Wylie jsou dost neokoukané. Hvězdnou auru do filmu vnášejí Kerry Washington a Charlize Theron, které každá reprezentují svoje školy. Ve vedlejších rolích zaujme prakticky neznámá herecká omladina. Režii si vzal na starost zkušený Paul Feig. Uvědomoval si úskalí dlouhé stopáže, se kterým se porval statečně. Pořád je k vidění množství zajímavých nápadů. Krvežíznivé květiny měly smůlu v tom, že film je přístupný. Při takové náloži minut se nevloudila zdlouhavost, relativně film utekl, i když v rámci větší divácké schůdnosti se mohlo přistoupit na zkrácení. Fantasy jízda proběhla zdárně. Náctiletí by se mohli pobavit. 8/10

Až bude chtít paní režisérka zase točit nějaký film, tak ať povolá nějaké herce. A také ať potlačí svoje nemalé úsilí po vyumělkovaném až pseudo-artovém průběhu děje, který šel značně na úkor dramatičnosti filmu. No, co k tomuto filmu napsat. Prostě thriller z Dánska na televizní úrovni a se zaostalými a pramálo sympatickými herci. Nepěkný chlap (Dar Salim) má milenku (Sus Wilkins) a manželka (Sonja Richter) na to přijde. Co na něm obě tyto ženy viděly, zůstává hlavní nevyřešenou záhadou. Nebyly to sice žádné krasavice, ale usilovat o plešatěho chlapa jak z tureckého stanového tábora, to fakt bylo přehnané. Chlap se své manželky rozhodne zbavit a jednoho deštivého večera ji převálcuje na silnici svojí dodávkou. Ukáže se, že pod koly auta nezemřela jeho žena, ale jakási jiná žena v totožné teplákové soupravě. Větší hovadinu už asi vymyslet nešlo. Sice jsem potenciální diváky připravil o tento dějový zvrat, ovšem musel jsem poukázat, na jaké imbecilní náhodě je další dějství vystavěno. Manžel se pak ocitá bez pořádného alibi, když se vyšetřující policie přijde vyptávat, ale jeho žena dostane spásný nápad. Mužíček se musí zbavit milenky. Dejme tomu, že s lepšími herci a výraznější režií by mohl tenhle thriller nabídnout něco více napínavého, ale za daného hereckého obsazení a režijního vedení film padá do průměru. A další aspekt, který film má, je ten, že policejní detektiv o tomto případu vypráví své dceři. Takže se několikrát během filmu vracíme k jejich stolu, kde naproti sobě řeší vyšetřovací postupy. Tohle fakt ne. Navíc následné policejní vyšetřování bylo zcela k smíchu. Přišlo mně, že režisérka Barbara Topsøe-Rothenborg tápala, jak film ideálně pojmout. Objevily se tedy pokusy o erotické scény a taktéž se objevil i nějaký ten obrazový nápad pro oživení pomalého tempa. Většina filmu ovšem nedisponovala napětím, herecky mě nikdo nestrhl a žádná část filmu nebyla tak dobrá, aby byla nadprůměrná. Kdo má rád obyčejně zrežírované thrillery s pár dobrými momenty, tak ten si bude lebedit. 5/10

Kudla, tahle nekorektní pohádková bambitka střílí do všech směrů! A nevynechá ani ten politický. Je naprosto ojedinělým jevem, aby se televizní pohádka dočkala pokračování, které je určeno do kin. Jedničku od sebe dělí jedenáct let, takže je jasné, že postavy si prošly určitým vývojem a stárnoucím procesem. Tentokrát se v problémech ocitá království královny Julie (Veronika Khek Kubařová), kam se uchýlili a posléze začali nekompromisně úřadovat a prosazovat svůj tvrdý politický režim uprchlí proradní rádcové (Miroslav Vladyka a Jiří Lábus), co dříve škodili na královském dvoře prince Jakuba, a které sousedí s královstvím nynějších vladařů Jakuba (Tomáš Klus) a Aničky (Kamila Janovičová), kteří jsou od té doby svoji a kteří v prvním dílu zaujímali zcela jiné posty. Anička byla tehdy mladinkou loupežnickou dcerkou nechvalně proslulého loupežníka Karaby (Ondřej Vetchý), který má dnes vzkvétající hrnčířskou živnost, je milujícím dědečkem malé princezny Johanky a posléze se chce dostat pod sukně urozené kralující milfky. Z Jakuba je král, co se občasně převléká za kominíka, aby vyčinil šejdířům z řad svého poddaného lidu. A všichni společně spojí síly, aby zlo z královského dvora bylo náležitě a jednou provždy vyhnáno. Evžena Gogelu patrně osvítil(a) duch(aplnost) všech kvalitních scenáristů, takže se jedná o jeho nejlepší scenáristický kus. Má na svědomí sérii Kameňáků, takže je div, že druhý díl vládne solidní nápaditou dějovou a vesměs nestupidní složkou a přítomné postavy se ve většině případů nechovají idiotsky. Režie se opětovně ujal Ivo Macharáček, který ovšem filmové aspekty nezvládá s bravurou a servíruje především vylepšenou televizní pohádku, která disponuje o něco bohatší výpravnou a hudební složkou, kterou zkomponoval Václav Noid Bárta. Zpívané songy nemají přímo hitové ambice, určitě jsou ale velmi obstojné. Možná bych se i bez nich obešel. Z herců nikdo vyloženě neiritoval. Tomáš Klus a Vašek Noid nikdy nebudou velkými hereckými esy, což je naprosto znát ve srovnání se zkušenými herci na place, ovšem nikdo nepodal natolik odstrašující herectví, abych ho za to plísnil. Nejvíce vynikal Miroslav Vladyka v roli zlotřilého rádce, dost dobrá byla i Kubařová a její nadržená kreace ženy, co má na muže tak nějak smůlu. Zbytek byl takový přijatelný sympatický standard. Postava zlotřilce v podání Jiřího Lábuse vynikala ve frekventovaném komolení slov, což může někomu připadat i vtipné. Pohádková dvojka je ideální pro pohodové rozjímaní na gauči s celou rodinou, ovšem je prosta jakéhokoliv mimořádného filmového zážitku a užijí si ji o něco více dospělí diváci. 6/10

Záhada mobilního telefonu, který i po smrti svého majitele komunikuje a zřejmě způsobuje i mysteriózní úmrtí. Tenhle horor neuspokojí diváky lačnící po něčem jednoduše krvavém, o něco větší pochoutkou bude pro milovníky záhad a náznaků sofistikovanosti. Stále je ale dost prostoru pro dost pomalé tempo a nevzrušivý průběh scén, potažmo celého filmu. Samotářský starý bohatý pán se jednoho dne domluví s chlapcem ze sousedství, aby mu předčítal ze sbírky knih. Středoškolák začne ke starému muži docházet na pravidelná odpolední setkání několikrát do týdne a stanou se z nich přátelé. Z výhry pak mladík koupí svému o mnoho generací staršímu příteli první iPhone, naučí ho s ním zacházet a správně používat, který po smrti starce následně vloží do jeho rakve. A jednoho dne mu přijde ze záhrobí záhadná a na první pohled nesmyslná textovka z telefonu nebožtíka. A to není zdaleka všechno, dojde k několika nevysvětlitelně náhlým úmrtím z mladíkova okolí. Pro záhadology by to v podstatě mohlo stačit. U vytržení budou při zjištění, že jde o zpracovaný literární námět Stephena Kinga, pro mnohé ještě stále nepřekonatelného mistra hororu. První polovina filmu ani trochu horor nepřipomíná. Chlapec čte ze známých i méně známých literárních děl, stařík s oblibou naslouchá, občas prohodí spolu pár naprosto nezajímavých vět a to se celé tak nějak kolovrátkově a bez špetky vzruchu opakuje. První náznak něčeho nadpřirozeného a abnormálního přichází tak nějak později, když klučina dostane první velký orgasmus z nenadálé záhrobní komunikace. Nutno dodat, že až do konce film nepřijde s žádným vysvětlením. Divák tedy nezjistí, proč se tak dělo a co mělo být na filmu skutečně hororového. V obsazení se slabiny scénáře a unylost režie Johna Lee Hancocka snažili vykompenzovat mladý Jaeden Martell a velezkušený Donald Sutherland. A v podstatě se jim dařilo zaujmout. I když film měl určitý náznak potenciálu, dokonce i jistá neotřelost byla přítomna, většinou se mu nepodařilo překročit průměr. Přišlo mě, že rozpočet dovoloval jen pár nadstandardních scén, jednalo se třeba o působivěji natočenou autohavárii. V naplnění hororových atributů to dost vázlo. A optimální výsledek se nedostavil. 5/10

(Ne)šťastný Halloween se sadistickým klaunem Artem. Má tu školu nejlepších mimů a také nejlepších filmových zabijáků. Vyšel si o Halloweenu podruhé do ulic, aby se po různých masakrujících incidentech zastavil u tříčlenné rodiny slečny Sienny, kde završí svoji krvavou pout. Od prvních událostí uplynul z hlediska filmového vyprávění rok, z tvůrčího hlediska je to ale celých pět let. A režisér a scenárista v jedné osobě Damien Leone měl za tu dobu dostatek času si svoje pokračování s maniakálním  klaunem dostatečně precizně připravit. A tak se i stalo. Jeho režijní přístup vykazuje signifikantní známky tvůrčí vyzrálosti hororového tvůrce. A nějaký ten dolar dostal přiložen na opravdu hodně výživné gore, co si libuje v lahůdkových detailech. Sice je znát i nějaká ta gumovost v rámci použitých materiálů, ovšem hororový divák se může tetelit, jak brutálně nemilosrdně jsou decimovány tělesné schránky. Pokračování trvá přes dvě hodiny a vůbec jsem neměl pocit, že by to někde vázlo. A mezi titulky je naroubována scéna z psychiatrické léčebny, co zvěstuje leccos ohledně případných pokračování. Klaun Art už si pomalu získává charisma mezi hororovými zabijáky. Pokud to bude ještě nějakou chvíli nebo nějaký ten film trvat, než se zařadí po bok proslavených hororových ikon z řad zabijáků, tak pokud bychom hodnotili čistě jeho umění likvidace, už můžeme směle prohlásit, že si v ničem nezadá s těmi největšími sadistickými šílenci. Uprostřed filmu to tedy opravdu nepěkně schytá bruneta Casey Hartnett, kdy její brutálně detailní likvidaci znalci mohou považovat za pomyslný vrchol filmu. Dále potěšila finální část, kdy se nikam nespěchalo. A zúčtování se pěkně vyvedlo. V popředí je Lauren LaVera, u které měl režisér dobrý odhad s jejími nevybroušenými hereckými schopnostmi, takže ji nasoukal do sexy halloweenského kostýmu, kdy už na jejích hereckých schopnostech pramálo záleželo, ovšem divák si pošmákl na její lepé postavě a napěchovaném poprsí. Na nahotu ale ve filmu nedošlo. Možná bych klidně oželel přízrak zabité holčičky, která se přidružila ke klaunovi, a ne každým mohla být spatřena. Mně tohle přišlo už nadbytečné. Celkově se klaun vrátil v oslnivé formě a takto rozdováděný se může vrátit i do třetice. 10/10

Gina Carano brání svoji vaginu na odlehlé farmě uprostřed divočiny před bandou desperátů. Produkující Gina naznala, že je třeba po čase přijít s westernovým filmem, kde její zmohutnělá postava, připomínající zápasníci v nejlepší formě, najde uplatnění. Docela překvapivé je, že útok přijde z její strany, neboť zjistí, že ve svém obydlí hostí vrahy. A od té chvíle se film rozběhne. Tasí se pušky, co zřejmě mají upilované mušky, neb se skoro nikdo nikam netrefí, čtyři muži si nedokáží poradit s kredenciózní dámou, takže sledujeme paní domu polehku zabarikádovanou se svým miminem a devítiletým synem v baráku, do toho přijde na obhlídku Matthias Hues, manžel ve městě shání práci a mastí karty, a dozvíme se i skutečný důvod příchodu bandy. Ano, je to pomsta. Přímočaře vedený snímek sice nedosahuje nejvyšší intenzity napětí, i tak má několik patřičně nepříjemně vyvedených scén, k nimž patří třeba skalpování. Bandité nemají ve svých řadách známějšího herce, jehož aura by zářila nad všemi ostatními. A je to vlastně dobře. Bandu vede Nick Searcy, v našich končinách prakticky neznámý. Divák tedy má tu čest s celkem obyčejnými týpky, co se nějak na kameru trapně nepředvádí a vytvořili celkem znepokojivý kvartet. Dojde i na pokus o znásilnění, ovšem Ginu jen tak neznásilníte. Michael Polish přišel s westernově laděným filmem obdařeným o majestátní divokou přírodu v Montaně, mužné vnady Giny a výsledkem je kvalitně zrežírované i zahrané akční drama. 7/10

Tupé vypasené hovado Kožená tvář znovu v akci! Pár let čekal, až v prodejnách s motorovými pilami zlevní jeho oblíbený pracovní nástroj. A dočkal se. Za přispění (bulharských) filmových činovníků,  kteří mu posvětili jeho bohulibé brutální plány, smí krvavě řádit na Netflixu, do kin už se neprořezal. Kolem jeho přesného věku panují věčné dohady, jediná přeživší z původního masakru, která na pomstu čekala téměř půl století, mu jde po krku, ke vší vyšinutosti do jeho teritoria dorazilo maso na porážku. Na dobrý scénář s příběhem nebyl čas, tak se prostě v explicitní kvalitě jen seká, tluče a řeže do živého masa. David Blue Garcia režíruje na debutanta schopně, ovšem neeliminoval nedostatky laxního a spěšného scénáře, takže Koženec je tak nějak nesmrtelný a zranění se mu záhadně rychle regenerují. Jediná dějově vstřebatelná linie s pomstychtivou přeživší není až tak špatná, jen je příliš narychlo podána, takže působí nevýkonně, přičemž žena nelogicky váhá s odpravením svého objektu pomsty, když se jí naskytne jedinečná příležitost. Omladina je pramálo půvabná, což je výhoda, neb se divák těší, jak ji hrdina v masce pokosí.  Sarah Yarkin a Elsie Fisher jsou hodně asexuální holčiny, nebo se spíše jedná jen o pomstu vizážistů. Divák nemusí mít nakoukány předchozí filmové příspěvky do série, protože film je zvesela ignoruje a v úvodu jen v rychlosti archivním obrazem shrne, co se v hororově památném roce 1973 semlelo. A zvláštností je i to, že Hruškova Kůžička musel sekat drahná léta dobrotu, rozzlobilo ho až vystěhování jeho mámy z domu, které nepřežila. Alice Krige v roli matky se od dob hororových pout s Kingem hodně fyzicky proměnila. Film je hodně krátký (cca 80 minut) a režijně tím pádem i uspěchaný. Vrcholem je scéna masakru v autobuse plném influencerů, kde dá motorová pila a její zvuk nejvíce o sobě vědět. Lokacemi se film podstatně liší od svých předchůdců, diváci milující vyhroceně dusnou a tajemnou atmosféru venkovské odlehlé farmy budou možná spílat duchu westernově působícího vylidněného zapadákova. Brutalitou a explicitností se rozhodně nešetří. Tím film neochvějně vládne. Gore je špičkové a dává značně zapomenout nízké scenáristické propracovanosti posledního dobrodružství Koženého obličejíčku. Takže žádný vrcholný děj, jen solidní řežba. 8/10 

Se čtyřicítkou na krku, s ledovou tříští Diona Phaneufa (její manžel a bývalý hokejista NHL) v krku a s démonem v zádech se na filmovou scénu vrací kanadská svůdnice Elisha Cuthbert, která o pořádnou roli nezavadila téměř dvě desítky let. Nějaké seriály a jedna hokejová epizoda jsou jí jistě málo, tak to vzala do svých vnad a vyprodukovala si horor o prokletém domě, respektive suterénu, kam se se svojí filmovou rodinou nastěhovala. Netrvá to dlouho a ze scény se poroučí její dcera (Abby Fitz), mladší syn (Dylan Fitzmaurice Brady) už také vyhlíží svůj zánik, něco nepěkného větří i její manžel (Eoin Macken), do toho se vesele procvičuje počítání do padesáti, vinyl z retro gramofonu přehrává záhadný vzorec ještě záhadnější rovnice, zlo věstící symboly v domě také hlásí svoji temnou přítomnost a Elisha je pořád oblečená. Z domu se příliš nevzdálíme, takže je celkem irelevantní, že se natáčelo v irských lokacích. Peněz na velkolepou kaskádu trikových efektů nebylo nazbyt, neznamená to ale ochuzení diváka o mrazení v zádech, každý šelest v ohanbí se počítá a napětí rozhodně nemá pohov. A technicky to nevypadá vůbec špatně. Elisha s přibývajícími léty, s tmavou barvou stoprocentně kryjící šediny a rosolovitými pažemi kontroluje zdárně podání své role. Když je vyděšená, tak je vyděšená, když je neklidná, tak je neklidná, těch nesexuálních poloh si za film vyzkoušela nemálo. Režisér a scenárista Brendan Muldowney měl jasný plán, který tvůrčím způsobem příslušně naplnil. Atmosféra je solidně atmosférická, záhada je správně záhadná, rozplétá se v ideálním poměru a tempu, načež nějaké ty drobáky zbyly i na strůjce celé té nervy drásající hrůzy. Kdo chce s Elishou vstoupit do nehostinného domu, bude muset oželet, že je před kamerou poněkud skoupá na postelové hrátky, ovšem strašidelné hrátky zvládá se svým štábem nadmíru vzorně. Tak jí přejme, aby další její zajímavá herecká kreace netrvala neúnosně dlouhý čas. Tenhle horůrek byl fajn. 8/10