kingik

Nestydatá Kim Basinger a nestoudný Mickey Rourke coby průkopníci (in)decentní erotiky, jejichž napružená těla jim režijně koordinuje Adrian Lyne. Než se z těch dvou stali král a královna botoxu, tak svoje vyhlazené tváře vystavily na odiv erotickému dusnu, které disponuje množstvím pěkných kamerových kompozic, ovšem duchapřítomnost výraznější dějové zápletky si víceméně vzala dovolenou, respektive nedostalo se jí vyváženého prostoru. A ač film balancuje na hraně kýčovitosti, tehdejší dekáda má v tomhle ohledu výraznějšího zástupce, jen ta nahota chybí a více se tančí. Počínaje osmou dekádou minulého století se začaly objevovat výrazní erotičtí provokatéři. Nejdříve tělem zažehla Žár těla Kathleen Turner, poté přišla nepřekonatelná učitelka Základních instinktů Sharon Stone, devadesátky pak dorazila služebně nejmladší Demi Moore se svými hromotluckými tvary a Striptýzem, za který se v pokladnách kin divákům moc nechtělo platit. Mickey Rourke ovšem tu decentnost vystihl originálně, když podával Kim pokrmy a ovoce v útulném příbytku, přičemž jí zavázal kukadla. A roztodivný svůdný taneček, doprovázený chraplákem Joe Cockera a jeho hitovkou You Can Leave your Hat on, pak zapříčinil vrchol filmu. Erotických scén má film víc než dost. Dramatické vyhrocení a rozloučení vajíček se spermatem přijde v poslední třetině, kdy Kim už nemůže snášet Mickeyho zápach z úst, je alergická, když po podlaze rozhazuje bankovky a z kalhot vytahuje pásek (raději by přivítala, kdyby z kalhot vytáhl něco tvrdšího), naprostým vrcholem sprostoty z jeho strany je, když si přivede prostitutku, načež Kim definitivně balí podvazky a odchází k Alecu Baldwinovi zadělat na dceru jménem Ireland. Slavný film, slavné role. A ta soft erotika má ostrý náboj i po více jak třech desetiletích. 8/10

Už to málem vypadalo, že Bruci Willisovi přistálo na stole pokračování Smrtonosné pasti, ale OUHA! Když Bruce nahmatal později brýle, podle svých zvyků přeskočil dějství, osoby a obsazení a jen se zajímal o rozměr své role, zjistil, že iniciátorem přepadení je tentokráte on. To je nemyslitelné, nemám zájem o Smrtonosnou past naruby, i když by to bylo originálně zhýralé, pomyslel si, a okamžitě pověřil scenáristy, aby jeho postavu přejmenovali na Rona Whitlocka, jeho samotného po většinu filmu usadili do křesla, dali mu termosku s čajem a papuče, které kamera nebude zabírat, a veškerou záchrannou akci rukojmích tentokrát oddře kolega Patrick Muldoon. Jak řekl, tak se stalo. Místem přepadení se stala vodní elektrárna, na místo dorazila exkurze omladiny  i zaměstnanci, v jejichž řadách je nemálo kompliců bandy, a přestřelky a bitky se můžou začít. Jared Cohn není nejhorším režisérem, takže to bude mít i nějaké ty grády a slibné akční pasáže. Definitivně pryč jsou zřejmě časy, kdy Bruce Willis svěže hopsal po place, trousil u toho hlášky a stylově kosil záškodníky. Dneska si přišel v lenochodím tempu (jen pro honorář) zjednat spravedlnost za nespravedlnost, která při policejním zásahu potkala jeho dva nevinné syny, jeden po zásahu zemřel, druhý skončil ve vězení. A dva detektivy z protidrogové jednotky, kteří to mají celé na svědomí, si osobně předvolá na kobereček a vyčiní jim. K tomu samozřejmě musí nutně vstát z křesla, divák nesmí stále pojmout podezření, že má papuče a podvlíkačky, následně vypustí hromy a blesky. Kupodivu je ve své herecké poloze i uvěřitelný. A abych nezapomněl, přilehlé městečko chce vyplavit, jestli nebudou splněny jeho podmínky. Rozkol mezi záporným a kladným vnímáním jeho role není zrovna na pořadu dne, film na psychologickou notu nehraje, ačkoliv pár náznaků se vyskytuje. Vyzáblý kolega Patrick Muldoon se role chrabrého vysloužilce z řad elitních rangerů zhostil se zábavnou vervou, to víte, akčních rolí po padesátce se v áčkových produkcích nedočkal, tak vzal zavděk, že může pobít bandu chlápků v béčkovém balení. Má to slušné i skvělé momenty, závěr to ale kazí. Určitě se na něm dalo zapracovat. Za svěže akčně působícího Muldoona, několik dějových překvapení až téměř zvratů, Avu Palomu a Kelcey Rose a snaživého režiséra jsem se rozhodl vytáhnout opus Bruce Willise z bahna. Stačí, že ze své zahrady nechal odstranit maliníky. 7/10

Strážkyně parku, jedna mrtvola na pokraji rozkladu, nalezená při kontrolní pochůzce, hojnost přírodních krás, podezřelý turista, který má eminentní zájem mrtvolu ohledat, a taky jeden rozdováděný medvěd a halucinace. To jsou vesměs hlavní aktéři thrilleru s hororovými a mysteriozními prvky, které si do parády vzala režisérka Roxanne Benjamin. Mám ji za zajímavou tvůrkyni, ovšem tentokrát vsadila na hodně minimalistickou režijní formu, která postrádá větší vzruch. Ano, mrtvola vypadá dobře, přírodní krásy jsou také oku lahodící, podivný náhodný turista je rovněž zajímavý prvek, no a medvěd není výtvorem specialistů na digitální triky, což je vlastně na pochvalu. Tím horším už je fakt, že námět by se spíše hodil smrsknout do krátké povídky, bezmála devadesát minut působí tak nějak rozvlekle. A nejhorší je strávit společný časový úsek s herečkou Karinou Fontes, která je nesympatická a škaredá. Od mrtvoly se nesmí hnout, její poloha není přesně známa, musí tudíž podle pokynů z vysílačky zajistit potenciální místo činu, než dorazí záchranný tým, takže prosluněný den s modrou oblohou vystřídá vypjatější noc. A k tomu se dostaví psychedelické scény, u kterých se divák může dohadovat, co je způsobilo. Mnozí diváci budou jistě sledovat, zda se mrtvola pohne, či dokonce nakonec vstane. Ano, jistě, čeká nás v závěru překvapení, které se tak úplně odhadnout nedá, jen si nemyslím, že se jednalo o nejsmysluplnější odhalení všech béčkových dob. Pobyt v přírodě je ovšem zdraví prospěšný, navíc doplněný i o nějaké to mrazení v zádech může přivodit standardní divácký zážitek. 6/10

Ornella Muti a Paolo Villaggio jsou partneři ve zločinu. Podle médií jsou ze dne na den postrachem italských obyvatel a dokonalou reklamou na zločiny, které jsou srovnávány s legendární a nechvalně proslulou dvojicí desperátů Bonnie a Clyde. Jsme ale v komedii, navíc bláznivé a groteskní, tudíž od roztržitého, obtloustlého a vzrůstem nevelkého prodavače žertovných předmětů Lea a krátkozraké oznamovatelky vlakových spojů Rosetty žádné nebezpečí v podobě nekalého zločinu nehrozí. Původně se stali rukojmími zločineckého gangu, který přepadl banku a odnesl si z něj tučný lup, který nedopatřením skončil v míchačce betonu. Útěk a převleky jsou ale nyní jediným východiskem z různých nedopatření, omylů a smůly, která se na ně nalepila. Ornella Muti má scénářem předepsané silné dioptrické brýle, ovšem jakožto majitelka nejsvůdnějšího erotického pohledu mezi herečkami své doby, i ty největší popelníky nemají šanci jí ubrat na jejím sexappealu. Paolo Villaggio v podstatě pokračuje ve své roli tam, kde skončil ve své nejslavnější roli účetního Fantozziho, v té době se už od této role tři roky vyhříval na komickém výsluní poté, co úspěšně dobyl i česká socialistická kina. Neustálé pády, karamboly, společenské trapasy a neopakovatelný a bezelstný údiv k němu neodmyslitelně patří, ačkoliv se z dnešního pohledu jedná o notně naivní gagy, tak v jeho podání náladu nepokazí. Režisér Steno, který už dávno opustil zemský povrch, pracoval s celou řadou evropských hvězdných herců. Dokázal roztrhnout nerozlučnou dvojici Bud Spencer a Terence Hill, kdy Spencera obsadil do solových projektů, kde si hned několikrát zahrál policejního komisaře. V jeho jmenném rejstříku filmových kolaborací figurují ne vždy komediálně naladění Monica Vitti, Marcello Mastroianni či Mario Adorf. A přesto jeho komediální počiny patří k těm, které jsou nejznámější, a je jedno, že jejich doba už dávno minula. Dokáží svojí upřímnou naivitou, stavějící svoje základy na gagu s uklouznutím po banánové slupce, vyloudit úsměv i dnes. Vesměs je speciálně tahle komedie celovečerní groteskou ve svérázném italském parodickém balení. 8/10

Ronnie Gene Blevins a AnnaLynne McCord, dvě talentované hvězdy nižší svítivosti, se sešli v thrilleru se slibným námětem, který je ale brutálně mrzce natočen. Blevins hraje bývalého marináka a nynějšího vůdce gangu s fanatickými sklony, jehož trestný rejstřík je plný odshora až dolů. Gang plný životních ztroskotanců má spadeno na varny drog, které systematicky likviduje, nicméně kriminální činnost je to hlavní, co je živí. A půvabná vyšetřovatelka, jejíž vyšetřovací a pátrací metody budou divákům naprosto ukradené, je jim na stopě, mnohem více by si za ní hupsli do postele, kde se svojí milenkou provádí lesbické tulení. Dost zarážející je špatný režijní přístup režiséra Jona Carla. Jedná se už o jeho třetí film, přičemž mnohdy jeho plahočení působí, že režijní pokyny rozdává poprvé a kameramanovi Joel E. Schaefferovi nařídil, aby jakákoliv vyhrocená či násilná scéna byla předem osekána od jakéhokoliv přímého záběru. Ve výsledku to vypadá jak školení pro cenzory, navíc to není ani napínavé a vesměs nudné. Pohledných ženských je ve filmu požehnaně, dobrý vkus na opačné pohlaví režisér rozhodně má. Blevins do titulních rolí bývá obsazován jen vzácně, jeho typický vzhled umaštěného násilníka je podpořen dobrým herectvím, takže je velká škoda, že se jeho schopností nevyužilo naplno. Mohlo to být opravdu zajímavé, kdyby se filmu chopil někdo režijně schopný. Čekal jsem, jak se vyvine finále, ovšem film tohle opomenul úplně. Závěr je unylý, ostatně jako většina filmu. Platí tedy, že se jedná o nepovedený thriller, který nemá žádnou scénu kvalitně a intenzívně natočenou, což už jsem něčeho takového nebyl dlouho svědkem. Bída! 4/10

Omladina v počtu pěti svede boj se středověkou čarodějnicí, která terorizuje jejich městečko Shadyside. Ta na ně ze záhrobí posílá dávno mrtvé zabijáky z různých časových období, které v minulosti posedla. Leigh Janiak režírovat umí, kdekdo může být zaskočen, že se jedná o ženu, který si troufá na horory drsnějšího zrna. Její hororovou trilogii Ulice strachu sleduji na přeskáčku, nejdříve jsem viděl dvojku, pak jedničku, závěrečné třetí dějství přijde také časem na řadu. Jednička není oproti dvojce tak zběsilá, nevyniká tolik ve výpravě, dvojka poskytla diváckou výpravu do sedmdesátých let, což bylo o malinko působivější. Legenda kolem (upálené) čarodějnice je svěží, působí to neotřele, velkou oporu příběh nalezl v hereckém obsazení. To čítá vesměs neznámá jména, Kiana Madeira a spol. hraje hodně sympaticky a dostatečně zábavně. Nemám žádné výhrady ke gore, film vražděním sice nepřetéká, umí si ale dobře rozvrhnout, kdy postavy půjdou brutálně pod kudlu, sekeru, případně jiný sečný nástroj. A kamera není z detailů nikterak ustrašená. Rozjezd je takřka ve stylu slasher podívané, maskovaný maniak dává v úvodu zavzpomínat na vraha Ghostface ze série Vřískot. To ale záhy opustí a divák se postupem času noří do působivého legendy kolem čarodějnice a jejích záškodnických rejdů. Dojde i na lesbické muchlování. mladý černoch málem smočí s dívkou, co je evidentně mimo jeho ligu, a hudební finesy obstarává hojný počet devadesátkových hitů. Občas film působil chaoticky, hlavně po divočejším rozjezdu na nějakou chvilku přišel oddech a malinko trvalo, než došlo k plynulému ustálení a zorientování se v postavách. Netflix našel v prakticky neznámé režisérce kvalitní tvůrkyni, která by v budoucnu u hororů ještě nějakou chvíli mohla setrvat. 8/10

Zajímavé herecké obsazení je náplastí na slibný průběh thrilleru, který ale postrádá silné finále i štavnatější násilné scény. Maniak, co má ušiska jak plácačky a doma je vzorným otcem a manželem, brázdí svým kamionem floridské silnice. Likviduje prostitutky a narkomanky, většinu z nich zabije hned, jednu nezletilou ale odvleče do své kůlny, kde ji bude po zbytek filmu věznit. Jen věznit, Neprovádí jí nic zvráceného. Policie jeho identitu nezná, divák ano. Odpadá tím jakékoliv zábavné tipování, jaký to herec skrývá tvář vraha. Na stopě jsou mu Emile Hirsch, Megan Fox a Bruce Willis. Poslední jmenovaný ovšem zůstává naprosto v pozadí a nevyužit, takže jeho účast je zhola nadbytečná. Randall Emmet produkuje filmy všech kategorií. V téhle činnosti si nevede vůbec špatně, v dlouhém seznamu děl nalezneme ambiciozního Irčana, nápaditý Boss Level, nejrůznější akční snímky horší i lepší kvality. A hojně v oblibě má Bruce Willise. Do režie se pustil až s tímto snímkem, přičemž nepřináší do žánru žádné extra novoty. Emile Hirsch se v roli vyšetřovatele státní policie velmi dobře etabloval, scény z jeho rodinného kruhu mu poněkud kazí renomé, může za to jeho manželka, která pronáší dialogová zvěrstva, ovšem jeho herecký výkon filmu dominuje. Megan Fox je vhodný doplněk a její volavka od FBI působí svěže a sexy. Lukas Haas má trochu deviantní vzhled, takže i on v roli obstál. Hvězdička Caitlin Carmichael funguje jako vězněná obět spolehlivě, Lydia Hull, která se poslední dobou dala na produkování filmů, coby manželka úchyláka také upoutá pozornost svým líbezným vzhledem. Machine Gun Kelly je hnusák pasák, má zde kovový chrup, vyskytuje se jen ve dvou scénách, mít větší prostor, tak taky nemám námitek. Dohromady tahle parta utvořila více než důstojnou sestavu, která film drží. Jak film postupuje, tak divák hledí, co by napínavého snímek mohl přinést. Úplně se opomnělo na násilné vyznění scén, přece jen je v popředí sériový vrah, tak by se mělo ukázat něco z jeho činů, než jen pohozená obět u silnice. V jedné scéně jednu z prostitutek uškrtí v motelu, ve vaně pak mladá žena sice působí o něco zdevastovanější (vidíme její záda a jakýsi šrám na nich), ovšem tohle zabití příliš vzruchu nenadělalo. Kůlna pak nabídne připoutanou Megan Fox a ušpiněnou Caitlin Carmichael. To je prosím všechno. Ano, fakt jsem žasl, že je to v oblasti explicitnosti taková slabota. Všemu nejhoršímu a nejodbytějšímu ale vládne finále, respektive finální zúčtování. SPOILER/ Maniak směšně zhebne po zásahu šroubovákem. Je po něm hned, už se nezvedne, film končí, všichni jsou zachráněni/KONEC SPOILERU. Napříště by se takto výsostné herecké obsazení mělo upsat lepšímu režisérovi, neškodilo by více zapracovat i na scénáři. Napínavé chvilky k thrilleru patří, tenhle jich má poskrovnu, stále divák větří, že přijde něco extra, ovšem dostaví se v podstatě to, co už je známo z žánrové konkurence. 6/10

Bruce Willis a Jaime King  jsou společně ve špatnou chvíli na špatném místě. A musí čelit v lesním porostu horského zapadákova zkorumpovanému šerifovi a jeho dvěma zástupcům, kteří za každou cenu chtějí z cesty odstranit nepohodlnou svědkyni vraždy, která vzešla z jejich nekalého kšeftování s narkotiky. Nejsem z těch, kteří by oplakávali dříve zářnou Willisovu hereckou kariéru. Stárne každý, takže nemá smysl panikařit nad jeho propadem do béčkové kategorie v důchodcovském věku. Mimochodem, ani v té áčkové kategorii nenatočil vždy super film. Tentokrát ztvárnil předčasně penzionovaného a čerstvě ovdovělého policistu, který si po smrti své ženy přišel zregenerovat nervovou soustavu do chaty své neteře (Kelly Greyson). Ta je u policie dispečerkou a zanedlouho jí také bude hrozit nebezpečí. No a při svém rozjímání v tichu a klidu odlehlé krajiny narazí na fotoreportérku v ohrožení života. A hned se ujme její ochrany. Film působí vizuálně i hudebně podivně, kamera má popelavý nádech, hudební doprovod je poměrně netradiční, téměř neadekvátní, neb sestává z hudebních atributů country hudby, je řazen do několika pojmenovaných kapitol, což nefungovalo zrovna coby zajímavá a originální idea, má ale hereckou sestavu, co dělá vše pro to, aby debutujícímu, a tedy málo zkušenému režisérovi Mike Burnsovi, odvedla práci, na kterou si nebude stěžovat. K dispozici je hvězdička Lala Kent, která uniformě strážkyně zákona nedělá čest a je solidní mrcha. Jejího záporného kolegu ztvárnil zemitý Tyler Jon Olson a celou likvidační akci vede Michael Sirow. Vesměs se pořád něco dělo, zvolené prostředí odpovídalo nižším nákladům, občas se o slovo přihlásil i nějaký ten nelogický scenáristický karambol. Bruce Willis stíhá točit filmy za jeden den, kvantita přesahuje kvalitu, ovšem jeho plešatá aura ještě pořád nepohasíná, tak netřeba tento film zadupávat. 7/10

Velký bílý žralok si chce smlsnout na sličné blondýně a brunetě, co mu vlezly do jeho teritoria ve floridských vodách. A Michael Madsen po celou dobu z pohodlí svého domova po telefonu koordinuje záchranáře, aby svoji plavovlasou dcerušku zachránil před ostrými žraločími zuby. Počítám, že Madsenovi role zabrala tak jeden natáčecí den. Jeho honorář zřejmě spolkl největší krajíc z rozpočtu, takže divákovi zbývalo hlavně se kochat záběry vodní hladiny oceánu a spoře oděnými těly hereček Paige McGarvin a Juliany Destefano. A v podstatě to k diváckému komfortu stačí. Samotný žralok nevypadá vyloženě nanicovatě. Když má ale někoho rozkousat, tak se kamera pod vodou zmítá v přebujelém detailu, kdy se v následné nepřehledné motanici rozleje krev, uzříme žraločí tlamu plnou zubů, má-li divák štěstí, tak jeho bulvy potěší i nějaká ta ukousnutá končetina. Nebylo to vyloženě směšné instruování děsivého skonu obětí, ovšem na dnešní dobu je to velmi mrská kategorie speciálních efektů. Nápady se našly. Zpočátku to vypadalo, že děvčata po celou dobu uváznou na malém ostrůvku, kde kolem nich bude vytrvale kroužit predátor, načež blížící se příliv způsobí u nich dramatické hormonální výkyvy. Ejhle, dva kajaky jim následně dopřejí naději dopravit se na pevninu, pochopitelně se žralokem v závěsu. Napětí ale hodně kolísalo, navíc si dívky zhruba v padesáté minutě vybraly nadbytečnou psychologickou chvilku, což žraločí ataky nevítaně zbrzdilo. Režisér Jared Cohn byl příčetný ohledně osmdesátiminutové stopáže, tudíž film nepůsobí roztahaně, divák se pokochá pěknými dekolty účastnic, pochválí žraloka, že si nevybral za své oběti nějaké nesnesitelné blbky, přičemž další položka z levného ranku žraločích filmů byla v rámci možností zdárně zvládnuta. 6/10

Excelentně vypointovaná noční vloupačka do jednoho domu. Shane Dax Taylor je pro mě režisér (z nižší kategorie), který za pár hadrů umí natočit solidní film. I tentokrát se mu podařilo do předních hereckých řad ulovit hvězdu, v tomto případě Bellu Thorne, která mu za kosmetiku a tampony prokázala dobré služby. Herecky ji ale převyšuje talentované mládě Alyvia Alyn Lind, která dostala v celém dějství větší prostor. A možná je to také tím, že po celou dobu čelila lupičům, tudíž měla co hrát. A zahrát strach jí nečiní problém. Režisér věděl kde a jak ušetřit. Volno dal osvětlovačům, interiér domu je decentně ponořen do šera. A tentokrát se hodně zaměřil na to, jak si dokonale pohrát s divákem, který nemá nejmenší tušení, co se na něj (v závěrečném vyvrcholení) chystá. V podstatě je uvozen, že sleduje další klasickou domovní invazi, co už dávno tvoří samostatný subžánr. A už jich existuje tolik, že už se velkého svěžího závanu originality lze jen těžko dočkat. Zakuklená žena a muž vlezou do domu s cílem ukrást vzácné umělecké dílo. Toho inkriminovaného večera je v domě pouze chůva a nezletilá dcera majitelů domu. Bella Thorne mezitím veze rodiče dívky domů z večírku a snaží se jejich příchod domů co nejvíce oddálit. A vše nasvědčuje tomu, že je s lupiči spolčená. Dál se o ději nedá rozepisovat bez toho, aniž bych nebyl nucen spoilerovat. Chůva je ubita tesařským kladivem a mládě vytrvale bojuje, aby uniklo ze spárů lupičů. V závěru to celé konání ale vezme velký obrat a přijde VELKÁ POINTA, na které film celou dobu stavěl. A stavěl natolik šikovně a neprůhledně, až jsem výsledný manévr neodhalil. Film má kratší stopáž, vše se vejde do optimálních osmdesáti minut. V rámci domovních vloupaček se režisérovi a spol. podařilo udělat cosi neotřele působícího, takže výsledkem je jakýsi pokus o zajímavé novum. 8/10