kingik

Když už nic jiného, může být režisér pyšný, že alespoň točil s pěknými ženskými. Sympatická Lacey si studium na univerzitě určitě představovala úplně jinak. Ovšem poté, co její nejlepší  kamarádka záhy ukončí svůj život pádem z terasy, je její život vzhůru nohama a dostává se do hledáčku policejních vyšetřovatelů. A podle všeho má tragédii na svědomí spolek sesterstva, který slabé kusy nehodlá ve svých řadách tolerovat a dokáže potenciální uchazečky o členství nemilosrdně podrobovat šikaně. Jedná se o televizní thriller se vším všudy, včetně klasických televizních zatmívaček. A ne vždy je v ději přítomno dobré logické zdůvodnění. Režisér Tom Shell upřednostnil neokoukané herečky, které příkladně dmou hrudníčky a vystrkují zadečky. Ale nahoru nečekejte. Mužským zástupcům je věnován podstatně menší prostor, vyskytují se zde jen dva, policejní detektiv a mladý nadržený alkoholik. Sarah Fisher je patřičně vhodná akvizice pro ukojení libida. Okamžitě dává spolu s dalšími hereckými adeptkami najevo, že má čím udržet pozornost mužského obecenstva. Režisér si byl vědom, že v oblasti dramatické akce není nikterak zdatný, tudíž zvolil cestu ženského šarmu, aby zamaskoval svoje řemeslné slabiny. Po vizuální stránce jsem si film pochvaloval. Když je světlo, tak je světlo, noční scény jsou pro divácké oko optimálně přizpůsobeny a rozhodně  netrpí nesnesitelnou tmavostí. Závěr stran odhalení identity vraha je trochu nešikovně vyzrazen daleko dopředu. Jak už jsem naznačoval výše, režisér si libuje v pěkných  ženských. A to je pro něj  priorita. Zbytek zvládal s menšími či většími obtížemi. A vyšel mu z toho thriller pro nenáročné diváky. 7/10

Ti West má po tvůrčí dovolené (trvala dlouhých 6 let) a nyní sbalil věci na cestu svému porno štábu. V šesti lidech vyráží na texaský venkov, kde si vyjednali pronájem prostor k natáčení a v dodávce sedí Brittany Snow, Jenna Ortega, Mia Goth, Martin Henderson, Owen Campbell a Kid Cudi, aby natočili péčko, které udělá díru do světa. Ovšem pár důchodců, který jim nabídl prostory na svojí farmě, je nevítá s otevřenou náručí. Jejich skrývaná sexuální frustrace dostane vražedný a až téměř nekrotický rozměr. Režisér natočil svůj nejvyzrálejší film, neznamená to ale, že jsem s ním maximálně spokojen. První hodinu se vůbec nic podstatného neděje. Tedy relativně se nic neděje. Vesele se točí sexuální scény, jsme tak nějak zasvěceni do tajů a vztahů okrajového x žánru a podezřívám režiséra, že si předlouhý důvod natočil hlavně kvůli svému vyzrálému smyslu pro masturbaci. Odhalení vnad Brittany a Mii a k tomu Jennin zadek k nakousnutí totiž mělo za následek, že se nám film tak nějak dějově nepohnul z místa. Abych režiséra nevinil jen ze záliby v sexuálnosti, je nutno upozornit, že za celá ta režijní léta nasbíral solidní zkušenosti v podobě skvělých technických fines, které technicky zaměřeným divákům jistě neujdou jejich pozornosti. Střih, kamerové náhledy a nepatrné detaily jsou umnou ukázkou režijní zdatnosti. A nemalou měrou výpravně dobové reálie spolu s prací kostymérů a maskérů výraznou měrou přispívají k dokonalému navození atmosféry éry sedmdesátých let minulého století. Jakmile se překleneme přes hodinové technické i erotické defilé, přijde na řadu ta část, ve které režisér poměrně neotřelým způsobem oživuje prvky hixploitation říznuté slasherem, kdy pozvolna dochází ke konfrontaci štábu filmařů s podivínským párem penzistů. A ačkoliv je pár téměř ve fázi rozkladu, rozhodně nečekejte laskavý svěrácký humor. A West se rozhodl, že tuhle vrcholnou část filmu natočí za tmy a tedy v šeru, což filmu ubírá na působivosti a drastičnosti, ačkoliv gore bylo připraveno diváka nešetřit. Ovšem z hlediska nechutností představuje vrchol sexuální scéna gerontů. Westovi bylo jasné, že po své dlouhé odmlce nutně musí přijít s něčím málo vídaným v oblasti hororové tvorby. Ta jinakost se skutečně podařila, ač většinově v daných subžánrech už není snadné překvapit novátorstvím. I za cenu vycizelovaných postupů, které mají za následek zdlouhavost pro méně vnímavou sortu diváků, se mu podařilo vrátit se v optimální hororové formě. 7/10

Jakub Štáfek a Štěpán Kozub excelují v sympatické a levné hororové komedii, kdy to dlouhou dobu vypadá, že o nějaké hororové pojetí ani nezavadí. Shoky a Morthy jsou dva nerozluční youtubeři, co jsou postupem času otráveni ze svých výtvorů/pranků, jejich slibně našlápnuté kariéry začínají povážlivě stagnovat a hlavně sklízet kritické ohlasy. A prastará legenda, která koluje kolem tajuplného místa Devět křížů, je pro ně velkou výzvou. Balí vše potřebné a spolu s influencerkou Sárou, dobrosrdečným a neúspěšným youtuberem Radomilem a lovkyní duchů vyrážejí vstříc prokletému 168 kilometru po dálnici D1, kde vydatně bourají řidiči a zjevuje se zde Krvavá nevěsta, natočit převratný dokument, jehož předkupní práva nabídnou Netflixu. Před časem jsem se přesvědčil, že Andy Fehu má talent i potřebný cit v českých končinách natočit ryze český horor. Dobrá, i ta slovenská stopa je tentokrát jakoby nezanedbatelná, byť slovenština Sáry není nikterak přesvědčivá. A není mu cizí ani vyvážený komický tón. A za levný peníz umí pořídit dostatečně tvůrčím způsobem vybroušenou podívanou. Tentokrát dal dohromady Štáfka s Kozubem, dostatečně komediálně kvalitně vybavené duo, které hláškuje a jede na plný plyn. A když se posléze nenásilně z praštěné komedie přeřadí do hororem nasáklého motorestu u Devíti křížů, je radost pohledět, jak mu to šlape. Vlastně je výhodou nejít do tohoto filmu s tím, že v něm prostor dostane horor. O to víc bude divák překvapen. Film dovedně staví na tom, že se drží určitých známých faktů a poznatků, které panují ohledně prokletého místa. Třeskuté finále je hodně povedené a nemálo bláznivé. Na řadu přijde i malá porce gore, schopně vyvedená. Andrea Daňková je pro pánské očičko žhavý objekt, výrazně pohublý Tomáš Magnusek stále razí to své neherectví, které místy dotahuje až ad absurdum. A když se filmem rozezní hudební klasika od Nedvědů, nemůže si být divák už jist vůbec ničím. V pohodě jsem přijal co tvůrci naservírovali. Herce, prostředí, komiku i hororové proudění. A vyhlížím slíbené pokračování. 9/10

Los Angeles, rok 2028. Ponurý, omšelý a utajený hotel Artemis už dlouhá léta slouží jako útočiště pro klientelu podsvětí. Však jej financuje vyhlášený gangster (Jeff Goldblum). Manažerka Jodie Foster, která zároven funguje jako zdravotník, k výpomoci má zdravotníka Dave Bautistu a k dispozici má v útrobách hotelu to nejmodernější zdravotnické zařízení, které by neudělalo ostudu v ryzím sci-fi filmu, jedné noci přijme dva bankovní lupiče ( standardně tyto role ztvárnil Sterling K. Brown & Brian Tyree Henry) kteří spustí lavinu nevole. A navíc v centru města vypukly nepokoje, které na pohodě také nepřidají. Film má jednoznačně slibný námět a absolutně zadupaný potenciál. Nepochopil jsem dostatečně úlohu některých postav a jejich charakterizaci. A také žánrové zařazení je poměrně nejednoznačné. Režisér    Drew Pearce vlastně dohromady neměl pořádně ujasněno, s čím přesně má vyrukovat. Jednu chvíli to vypadá na temný thriller, vzápětí se do filmu přilije trochu sci-fi prvků, posléze divák vyhlíží nějakou tu brilantní akci, které se prakticky nedostává. Hraje naprosto druhé housle. Největší vzruch a bitku obstarala Sofia Boutella, to už ale film spěje ke svému konci. A filmu se prostě nedaří zafungovat ideálním směrem. Největším lákadlem je jistě obsazení. Jodie Foster se vrátila k herectví po pětileté odmlce, načež maskéři mohou za to, že vzhledově neoslní. Obličej má nalíčený tak na sedmdesát let, pořád ještě ale něco umí zahrát. A aby si užila i nějaké to scenáristické klišé, je ztrápená smrtí svého syna. Účast Charlieho Daye představovala konečně jinou položku, než jen jen jeho obvyklé komické vrávorání a pištění, přičemž jeho postava, až na to, že nedopadne dvakrát dobře, vůbec ničím nezaujme. Jeff Goldblum a Zachary Quinto dorazí do hotelu, aby v něm udělali pořádný rozruch. A taky nikterak neutkví v paměti. Nejlepší zůstává Sofia Boutella, která zdatně plní kvóty sexy feministicky pojaté ženské, co pro pořádnou ránu nejde daleko. A role zdravotníka svému představiteli Dave Bautistovi asi nehynoucí slávu zrovna nepřinese. Za vše negativní ale může hlavně scénář, který je ve všech směrech nedotažený. A Pearce, který na poli režie debutuje, se snažil se svým osobně sepsaným scénářem bojovat, nicméně se mu to většinou nedařilo tak, abych mohl napsat, že je jeho prvotina kompaktní a dostatečně zajímavě pojatá. Určitě místy sahal po určitém vyzrálém režijním přístupu, což bylo podpořeno i zdárně ošetřenou a vytříbenou technickou stránkou, převládal však chaotický ráz, který značně ubíral na diváckém komfortu. Návštěva hotelu Artemis vesměs dopadla rozpačitě. 6/10

Ashlynn Yennie a Louis Mandylor se potkávají na  chodbách nevlídného nemocničního ústavu. Ona coby pokusný subjekt experimentální léčby a on coby lékař se sadistickými sklony. A jak se postupně ukáže, divák si nemůže být ani trochu jist, co si pro něj režisér Peter Daskaloff přichystal a jakým směrem se film vyvine. Film totiž začne posléze vršit své noční můry, dějové kličky, znepokojivá zjištění, nepříjemné scény i halucinace v hutném poměru. A byl by docela zázrak, kdyby se režisérovi podařilo nastolit pointu, nad kterou by se zježilo pýří i frigidní učitelce v klimakteriu. Dost dobrým tahem se ukázalo, že se nekonají zbytečné průtahy a hned od prvních minut se ocitáme ve velmi neutěšeném prostředí, kde jsou na pokojích rozmístěni pacienti, kteří mají dovoleno vzájemně se navštěvovat v rámci jednoho bloku. A těch bloků je pochopitelně v ústavu více, stejně tak jako pacientů. A hlavní hrdince to přece jen nedá a začne se tvrdošíjně courat po chodbách, aby odhalila, proč se po rizikové operaci akutního apendixu ocitla v hrůzostrašném zajetí, zcela izolovaná od vnějšího světa. A dojde k několika zásadním a nevysvětlitelným zjištěním: pacientům jsou prováděny drastické a sadistické zákroky, následně se z nich po podání zázračného séra zotaví, nikde nejsou hodiny ani okna, přičemž vzniká dojem, že převládá večerní doba. A při jedné zvídavé obchůzce narazí na svého milence, což by nebylo zas až tak divné, kdyby nebyl už deset let po smrti. Daskaloff skvěle zvolil pochmurné prostředí, vše vsadil na jeho nepříjemnost a mezi tyto zdi vsadil kvalitní herecké představitele na čele s Ashlynn Yennie. Dlouho se mu dařilo být i celkem originálním, přičemž zjevně film nedisponoval horentním rozpočtem, což se eliminovalo snahou nashromáždit určité procento scén, u nichž divák odvrátí zrak (vyříznutý jazyk). Rozplétání velké záhady bylo rozhodně poutavé. Výsledná pointa není vůbec špatná. V dobře zvoleném tempu a se scenáristickým, režijním a hereckým nasazením si film došel pro vysoké známky v rámci netradičních hororových počinů. 8/10

Hopsá po budovách, červený jak Malina (nelichotivá cena pro nejhorší filmové (zlo)činy), vydělává na naivních popcornových divácích. A právě si dohopsal ke skutečnosti, že spandexového mužíčka dlouho nepotřebuji vidět. Učiněná kravina! Spider-Man versus paralelní světy, respektive zloduši a jeho dávní protivníci z předešlých filmů zažívají slezinu v jednom filmu. Kohosi napadlo Tobeyho Maguira před padesátkou znovu přivést k životu, dost možná k jeho životní roli. A jeho kolegu Andrewa Garfielda povolali taktéž opětovně. Oba ale vyloženě spokojené odezvy za své někdejší ztvárnění hopsajícího mužíčka nesklidily, pokud je mně známo. Takže vlastně netuším, k čemu nápad je opět přivést na scénu vlastně sloužil. Nebylo to ani zábavné, nikterak vtipné, jen a pouze prapodivné a ve své podstatě naprosto nelogické setkání. Panorama zloduchů vypadalo zajímavě: Willem Dafoe jako Green Goblin, Jamie Foxx jako Max Dillon, Alfred Molina jako Dr. Octavius, Rhys Ifans jako Curt Connors/Lizard a Thomas Haden Church jako Sandman, to je hodně dobrá sestava. A pokud jste viděli ty díly, ve kterých se vyskytovali, jste v jisté výhodě. Ale z jejich pospolitého návratu se nevytěžilo vůbec nic (!). Nějaké náznaky piklů se sice objevují, zdlouhavě se plká, ve výsledku se vše smrskne do jedné (převážně nočně pojaté) scény, přičemž největší souboj na pěsti se Spider-Manem svede jen Goblin. Ostatní se buď  vznáší v povětří, jiskří, plácají nesmysly, případně z děje nadobro zmizí (Dr. Octavius). Jen tak mimochodem, akce je na film, co trvá přes dvě hodiny, žalostně málo. Nechci malovat Červenáčka s Foglarem na zeď, ale ---------SPOILER ----- vlasatá tetička Marisa Tomei uprostřed filmu zemře -----  KONEC SPOILERU --- nebýt právě tohoto momentu, tak se vůbec nic zajímavého neudálo(!). Tom Holland je v roli celkem šikovný. Ani Andrew Garfield není vůbec k zahození. Tobey Maguire je ošklivý a neumí vůbec hrát. Zendaya, přítelkyně hopsálka, by ráda byla sexy a nedaří se jí to. Nápad s postavami z dřívějších filmů, které se vyjeví po nepodařeném kouzlu, které provedl Doctor Strange (Benedict Cumberbatch) představoval potenciál. Ovšem to zdlouhavé plkání, nicnedělání, neakčnost a zdlouhavost - to byl ryzí smrťák. Jon Watts  se zřejmě z předchozích angažmá v sérii natolik unavil, že tentokrát režijně nepředvedl vůbec nic. Speciální efekty nejsou jeho výtvorem, ty vytváří tým trikových specialistů, a pochopitelně, že nebudou vypadat špatně. Takže pokud si odmyslím trikovou součást filmu, která mu nenáleží, tak je zralý na Zlaté maliní. A s ním i celý film. 4/10

Objektiv ruční kamery zachytil novou hororovou záhadu. A je třeba ji vyřešit. Největší záhadou sice zůstává, proč film nutně musí spadat pod značku Paranormal Activity, když největší styčný bod představuje původní autorství Orena Peliho, což vlastně filmu v podstatě přidává na pozornosti, ovšem naprosto v klidu by film mohl nést úplně jiný titul. Paradoxně je paranormálních aktivit, jaké jsou dobře známy z dřívějších námětem sloučených počinů, naprosto zanedbatelné množství. Sympaťanda jménem Margot (Emily Bader) zjistí, že je adoptovaná. A za každou cenu chce znát odpovědi, proč se jí matka vzdala coby miminka. Za tímto účelem neváhá vydat se se svými dvěma přáteli do odlehlé amišské komunity, kde zachytila horkou stopu ohledně svého příbuzenstva. A mezi nezbytnými zavazadly je kamera, co natáčí každý moment jejich návštěvy v neznámém i poněkud znepokojivém prostředí. Subžánr found footage už pomalu bere za své, tudíž je potřeba svolat kvalitní hororové činovníky, aby se dal dohromady rafinovaně vypadající kus, u něhož bude divák napjat a zvědav, co mladou ženu na záhadné farmě potká. Christopher Landon dodal scénář režisérovi Williamu Eubankovi, produkci jim posvětil Jason Bloom. A všichni tři vlili soustředěně novou hororovou sílu do stagnující značky. Upřímně řečeno, nebude mnoho těch, kteří bažili po návratu bubáků, kteří za ramenem nic netušící oběti tančí čardáš, hrají mariáš či případně souloží s blanokřídlým hmyzem. Momentů, které nějakým způsobem vyloženě vykazují paranormální aktivitu, je tentokrát pomálu. Nejmarkantnější scénou je ta, ve které se hlavní představitelka v noci strachem z prozrazení schová pod postel, jejíž pelest se prohne, ačkoliv na ní nikdo viditelně neleží. Konkrétně tahle scéna postrádá jakékoliv vysvětlení, duchové prostě tentokrát nehrají prim. A ani není jasné, proč ta scéna ve filmu vlastně byla, když se film následně rozhodl vydat se zcela novým směrem, respektive odklonil se od původního duchařského základu celé série. Postupně se začnou dít hodně podivné, husí kůži nahánějící a zcela reálně vyhlížející záležitosti - trojčlenná partička objeví záhadný kostel stojící nedaleko farmy, v něm ještě záhadnější jámu nevídané hloubky a také se stanou nočními svědky zrození dvojhlavého kůzlete. A nesluší se více prozrazovat z dějství. Rozplétání záhady je poutavé až do finálního hrůzyplného maratonu, kde jen divák může litovat zběsilosti kamery, která nedopřávala delší stabilitu záběru. Sugestivní divácký zážitek se místy dostavoval a následný nenormální objev na farmě udělal radost všem skeptickým záhadologům. 7/10

Komedie, která diváka uvrhne do éry nesnesitelně nevkusné trapnosti i tvůrčí a myšlenkové ležérnosti, což bylo synonymem pro některé filmové výtvory osmdesátých let minulého století. Policista (John Candy) a právník (Eugene Levy) jsou pro své profesní selhání justičním úřadem přeřazeni k dehonestující strážní jednotce. Vzájemným spojením svých sil posléze dojdou k neklamnému zjištění, že v novém zaměstnání narazili na zločinné spiknutí. Autorem komediálního snímku s nezanedbatelnými krimi prvky je Harold Ramis. V té době už se hřál na výsluní za svůj komerční trhák Krotitelé duchů, tudíž si dopřával něco méně scenáristicky i produkčně náročného, kde bude zaděláno na gagy přístupné mládeži, dostaví se třeskutá akce, a hlavně nebude nutno ve velkém povolávat tým trikových specialistů. A kupodivu opomenul obsadit své parťáky Billa Murraye a Dana Aykroyda do některé z rolí. K režijní realizaci se povolal Mark L. Lester, muž, co hodně hoví akci, i té béčkové, především ale režisér, který zaperlil kultovním akčňákem Komando. A výsledek je téměř slabý. S akcí se pytel rozhodně neroztrhl. S výjimkou akčnějšího závěru, kde se do chodu uvedou motorizovaná vozidla, jsou k vidění jen řídce rozmístěné i pojaté přestřelky, které by zvládl i režijní začátečník. A s humorem, potažmo gagy, je to ještě horší. Dostavilo se naprosté humorné minimum, respektive nehumorné maximum. Zesnulý tlouštík John Candy v našich končinách nikdy nebyl populární, Eugene Levy byl ještě daleko před svým nejslavnějším "prcičkovským" obdobím. Oba ovšem jsou dost dobrými tahouny a každou chvíli využívají k tomu, aby diváka rozesmáli. Pokusů měli opravdu požehnaně. U mě se jim to však nepodařilo, nevylučuje se ale možnost, že leckterý divák bude u jejich eskapád ryčet a slzet smíchy. Svojí účastí jim kryla záda mladičká Meg Ryan. Záporné řady kvalitně hájí Robert Loggia, Brion James i Jonathan Banks, známí i osvědčení záporáci své doby. Osmdesátková éra byla v mnohém zvláštní. V tomto případě má drtivá většina humorných scén a situací prošlou záruční lhůtu a akce není nikterak kulervoucí. Ovšem v rámci exkurze za zapomenutou tvorbou dávnověku se nutně nemusí jednat o zážitek, co by vám znechutil den. 5/10

Bažanti, oslabeni o Jean-Guy Fechnera, vstupují  do služeb obávaného mafiána, pro něhož mají vybírat nájemné od ním vydírané podnikající klientely. A nevědomky se tak ocitají uprostřed války gangů, kdy protistranu reprezentuje ženský gang vedený mafiánovou bývalou manželkou. A ta má ve své stáji dobře stavěné klisničky, což se dá pokládat za největší přednost filmu. Populární komici Les Charlots své nejlepší komediální kusy absolvovali v minulé dekádě. Tohle jejich pachtění po gagu, který představuje vůbec tu nejtriviálnější úroveň, jakou si lze představit, se dá považovat za jejich smutný dojezd. Film nemá až tak nejhorší námět, režijní realizace Jean Couturiera je ale mimořádně tristní. A celá ta šaráda postrádá jakoukoliv svěží vtipnost. Jean, Gérard a Phil už  také působí notně opotřebovaně. Scénář  je tlačil  do polohy neodolatelných sympaťáků pro opačné pohlaví, ale jejich vypelichání jim bránilo, aby takovou úlohu dokázali se šarmem a grácií zastat. Už úvodní scéna se svatbou v kostele věstila komediální nekvalitu. Následné obcházení klientů dávalo jakous takous naději, že nějaké to divácké uchechtnutí se snad dostaví. No, čas plynul a silně naivní humor postupně vystřídala komediální Nicota. A samotný závěr představoval scenáristickou i režijní bezradnost. Film je navíc opatřen naprosto podřadným českým dabingem, který dodal snímku nelichotivý bizarní rozměr. Aby Bažanti byli zase v komediální formě, potřebovali by mít štěstí na dobrého režiséra. A v druhé polovině  jejich humorných cest už jen paběrkovali. To nejhorší  z jejich tvorby ale vlastně přišlo už o rok dřív, když se rozhodli pro filmový návrat a opětovně se nasoukali do vojenských mundúrů a vypadali jako totálně nezábavní a trapní penzisté. 4/10

Letní tábor a jeho oddíloví vedoucí, malí táborníci i přilehlý úřad šerifa mají zvýšenou pohotovost. Na inspekci se totiž dostavil obávaný zabiják Jason Vorhees. Jsme v jeho domovské oblasti Crystal Lake a shodou okolností je v kalendáři pátek třináctého. Šesté trampoty muže s hokejovou maskou a  mačetou si vzal do parády Tom McLoughlin, posléze televizní rutinér, v době vzniku filmu celkem přijatelný režisér, který Jasonovi pošle do jeho krvežíznivých pařát hojný počet obětí. Ne každý mord je ale výstavní. Realizace zabití mně přišla poněkud nevyvážená, co se týče kvality explicitnosti, mnohdy podivně nadsazená - Jason jedním máchnutím sťal mačetou tři hlavy najednou. Nekoná se žádná nahota, předchozí díl v tomhle ohledu nezahálel. Nechybí neotřelé vyústění některých scén - viz soulož v karavanu. A jakékoliv herecké křoví, dá-li se to tak nazvat, přece jen jsme ve slasheru, kde se herci převážně vyskytují jen v podobě budoucích obětí, je vhodně zvolené. V tomto směru vyniká fešná blondýnka Jennifer Cooke, která záhy utvoří tandem s Thomem Mathewsem, aby jednou provždy skoncovali s Jasonem. Ačkoliv se ve filmu vyskytuje tábornická drobotina, zůstane ušetřena. tak odvážný film není. Finální zúčtování ovšem představuje značnou slabinu. Vůbec mě neuspokojilo. Nápad nalákat Jasona na místo, kde to všechno začalo, zněl zajímavě, výsledná realizace byla ale spíše k smíchu. Stran invence se také něco málo urodilo. Rekreační oblast neblahé pověsti byla kupříkladu přejmenována. Režisér si vedl dobře, až na tu finální část. Podstatné je zjištění, že i když už se jedná o šestý díl série, má to stále drsný náboj a úpadek se nekoná. 6/10