kingik

Komediálně-hororová série nemá štěstí na extrovní režiséry, má ale stále k dispozici vitálního Michaela Grosse. Tahouna série, který nevynechal žádný ze sedmi natočených dílů. Burt Gummer je vyhlášený lovec obřích podzemních červů, lovící své oběti za pomocí vibrací. Ten má momentálně na krku berní úřad, ovšem malérů není nikdy dost, zvláště pokud jde o smrtonosné graboidy, co k němu neodmyslitelně patří. Už si myslel, že má od nich pokoj, jenže jednoho dne je zbědovaným výzkumným týmem povolán do kanadské arktické končiny, kde došlo k jejich zcela nečekanému výskytu, ač se doposud jednalo o teplomilný druh. Militantní Burt vyrazí neohroženě za ohroženým výzkumným týmem a na svoji cestu neochotně přibere svého nového parťáka Travise, tedy svého syna, který se už zjevil v pátém příspěvku série. A nové dobrodružství, ve kterém se dokonce tělo Burta stane hostitelem cizopasníka, může začít. Od roku 1990, kdy se datuje počátek série Tremors, u nás vycházející pod názvem Chvění, se vlastně toho moc nezměnilo. Každý díl vydatně bojuje s nedostatečným rozpočtem, (CGI) monstra tudíž nejsou z technického hlediska nikterak exkluzivní, levných herců je více než dost, viz Jamie Kennedy, který má zase na kořalku a do lepších filmů jeho návrat nehrozí, sličná Tanya van Graan má na spodní prádlo, které u ní ve filmu absentuje, a Michael Gross si za odhalení zadnice může k penzi přilepšit a dovolit si hýřit, což je leckterému českému důchodci odepřeno. Z hlediska lokací obvyklou poušť tentokráte vystřídal sníh a mráz. Gore, až na pár světlých (oka)mžiků, nestojí za řeč. Přesto se šestému pokračování  nedá upřít tempo, četnost hlášek, nadšení tvůrců i herců a několik obhroublých vtípků, leč je šestý výtvor mládeži přístupný. Od třetího dílu se o scénář stará John Whelpley, pouze čtyřka se vrátila k S.S.Wilsonovi, scenáristovi jedničky. Tvůrci si libují v absurdnostech, už jim nestačí jen jeden druh červa, dokonce i postav je v šestém dílu přehršel, načež jejich úbytek ze scény rozhodně není nikterak markantní. Na režii Dona Michaela Paula, který sérii režijně načal pátým dějstvím, se dá ocenit akční razance a černohumorné tendence. Vesměs svoji béčkovost série nikterak nezastírá. Je si vědoma, že v rámci své produkce nelze dosáhnout většího maxima. Přejme tedy červům lepší červí zítřky! 6/10

Roubale, Roubale, ty kluku jeden zločinecká! Tvůj případ vražd byl svého času pro kriminalisty značně zapeklitý, ovšem pro diváky je to velmi pohlcující podívaná. Hynek Čermák v roli Ivana Roubala je rozkošně poživačný a démonicky manévrující zlosyn, až si říká o nějaké herecké ocenění za svoje ztělesnění (absolutního zla). A k mému překvapení všichni herečtí účastníci kroužící kolem něj a spisů o jeho zločinech se nestali pouhými nadbytečnými figurkami v koutě, žádná z vedlejších postav nebyla jen do počtu, všichni  mají pro průběh příběhu svoji důležitost a odvádějí precizní ztvárnění svých rolí. Jan Čenský v roli přiděleného právníka je najednou nikoliv Janem Čenským, co ve studiové pohádce stavěl rozbořenou polystyrenovou zeď a zpíval cosi o pečení chleba, nýbrž je Janem Čenským, co tentokrát metaforicky peče chleba s manipulativním zločincem, respektive vědomě obhajuje jeho lži. A k ruce má rusovlasou koncipientku Kamilu Trnkovou, která předvádí se soustředěným výkonem zejména lepou fitness postavu, jen ty pravidelně rozdrcené tablety do kávy bych s klidem vynechal. A co Dáša? Dagmar Havlová chytá druhou hereckou mízu a její urputná státní zástupkyně je ztělesněním nezdolné touhy po tvrdém trestu. Řady kriminalistů hájí David Švehlík, ten standardně dobře odvádí herectví, kdy se snaží nepropadat nastavené jednotvárnosti své  úlohy. A za soudní stolicí trůní Jan Antonín Duchoslav, také zajímavá volba a vymanění se z obvyklé herecké škatulky. V podstatě se jedná o soudní drama, kdy je Roubal dopaden a souzen, jenže neexistují proti němu dostatečně nezvratné důkazy. A ty je třeba teprve hledat a nalézt. Třídílnou minisérii má režijně ve zkušených osidlech Tereza Kopáčová, která nasadí tempo a nehodlá z nastavené dynamiky a chytlavosti slevit. Zamrzí jen občasně slabší ozvučení, někdy prostě některá pronesená věta a slůvko zradí divácké sluchovody. Od produkce Novy bych čekal bezduchý tyjátr, neumětelské režijní pojetí, prostě něco prachšpatně a slabomyslně natočeného pro škodolibou kritiku. Případ Roubal ovšem chytí a nepustí. 10/10

Suchoš si potřeboval dokázat, že umí napsat a zrežírovat film. Umí, ale ne optimálně. Z jeho režie kritika nebude padat v úžas. Pojetí nemá daleko do velmi úsporného televizního filmu, který zapadne. Před kameru vyslal solidní herecké obsazení, nezřídka jsou mezi nimi jeho blízcí kamarádi, třeba Langoš Langmajer. Bývalí spolužáci v počtu šesti jedinců se jednoho dne sejdou v domě manželů, které tvoří Jiří Langmajer a Tatiana Dyková, při příležitosti školního srazu, na který dorazí křesťansky smýšlející Karel Roden, frivolní Nela Boudová, vytrvale hláškující Marek Taclík a zpěvem se živící Marián Čekovský. Jejich veselé hlášky, škorpení, nostalgické vzpomínání i odvážné narážky na totalitní nacistický režim přeruší smutná zpráva - nečekaně doručené parte s úmrtím spolužáka Bohdana, přezdívaného Prasopes, v jejich vzpomínkách posazeného do mimořádně živelné bytosti. Všichni svorně souhlasí, že mu za týden pojedou na pohřeb. Vypraví se autobus se šoférem Miroslavem Vladykou za volantem, Dyková se opije, Roden se urazí a z autobusu vystoupí, hlášky postupně ustanou a podivná směsice komediální konverzačky a road-funus-movie, trvající jen cca 80 minut, se dočká svého konce. Michal Suchánek to vůbec nemyslel zle. Zpočátku se totiž lehká absurdita dle zvoleného a nastaveného konceptu divadelního minimalismu (film svůj divadelní původ rozhodně nezapře) vyvíjí slibně, ovšem následná část s autobusem je z kreativního hlediska zabrzděná až uhozená. Nezřídka jsem měl pocit, že to všechny najednou přestalo bavit, a kamarádi pokračují v hraní jen proto, že to slíbili svému kamarádovi. A scénář zapomněli vzít s sebou. A příliš se režijně nečinil ani Suchánek. Úplně instruované bez nápadu, vtipnosti stále méně a až moc urputně tlačená k divácké bránici. Kladné známky jsou tedy hlavně za povedený komediální rozjezd, originální hlášky, co pobaví, hlavně Taclík se činí, herecké obsazení má také svoji kvalitu a hudební doprovod Jiřího Buriana má hravé tóny  Matěj Dadák coby podomní prodavač vysavačů je postava nadbytečná, klidně by se film bez ní obešel a zpráva o úmrtí spolužáka se mohla doručit třeba klasickou poštou, nikoliv jeho přičiněním. A to jeho hraní je utrpení, nevtipný, nijaký. Nejlepší z filmu jsou Taclík, Dyková i Langmajer, tihle dva drželi statečně prapor vtipnosti a mentální způsobilosti a i jejich přičiněním tenhle Večírek neskomíral na nedostatek tvůrčích schopností a režijní nezkušenosti. 6/10

Jiří Mádl a Tereza Ramba si užívají radosti a starosti se svým narozeným plodem lásky - synkem Čenkem. A těch starostí je o poznání víc. Společné soužití, neřkuli klasické manželství, je přinejmenším dočasně vyloučeno, tudíž oba uzavřou vzájemnou dohodu spočívající v tom, že ze žurnalisty Dominika se na celý rok stane fotřík na plný úvazek, než odjede za speciálním studiem do Anglie, kdežto mamča Nataša se bude moci nadále věnovat své prosperující práci designérky hraček v prestižní firmě. A když vám neustále dítě nechce spát, řve na celý byt, únavou vám z každodenních povinností o jeho péči klesá chlouba i každý chlup na těle a největším zážitkem je procházka s kočárkem, zrodí se v hlavě rozmrzelého fotříka nápad sepsat o svých "pekelných" zážitcích internetový blog. Společníkem se pak na dlouhé měsíce stává diktafon, který zaznamenává poznatky mužské výchovy, a děda, ochotně přepisující hlasový záznam do psané podoby. Hlavní, s čím jsem se v souvislosti s filmem byl nucen vyrovnat, byla skutečnost, že autorem námětu je chlap. Ten chlap se pod své dílo, jež má literární původ, dokonce podepsal a doufám, že se skutečně jmenuje Dominik Landsman (ve filmu je k vidění v mini roli mlčícího taxikáře). Patrně je to jedinec dostatečně příčetný, ovšem svoji uvědomělostí nemálo připomíná literární elaboráty afektovaných žen v domácnosti, které pyj znají z vyprávění a svými postřehy na dálku hormo(nenormál)nálně rozesmávají  jednoduše smýšlející nakynuté hospodyňky. Normální chlap by takové knižní dílo sklapl po pár stránkách. Film se k mému podivu dal strpět. Vtipný jej moc neshledávám, je svojí skladbou a obsahem dost jednotvárný. Navíc zvolená image Mádla je naprosto otřesná, omšelý muž, brýle a nevzhledný vous, atraktivní Ramba by v reálu o takový hnus ani pohledem nezavadila. Mádl občasně dokáže být vtipný, a když nasadí svůj nakvašený výraz, je neskutečně šeredný. S Rambou jim to esteticky neladí, ovšem herecky válcují zbytek osazenstva. Vedlejší postavy totiž nejsou nikterak zajímavě posazené. Výskyt Lukáše Hejlíka coby expřítele a pracovního kolegy Nataši, větřícího svoji druhou šanci, není scenáristicky příliš propracovaný. Rodiče Dominika ztvárnila již tradičně obsazovaná manželská dvojka Pavla Tomicová a Ondřej Malý a také zrovna komediálně nestrhne. Malý ztvárnil bývalého hokejového trenéra, který ve svém vnukovi vidí budoucí brankářskou naději, což je na jeho účinkování to nejvtipnější. Rodiče Nataši hrají Lucie Benešová a Roman Zach, těm scénář nepřivodil žádný komediální náznak, jsou ve filmu úplně zbyteční a museli by se stát rodiči Ramby ve velmi brzkém věku. Režisér Jan Haluza se spojil scenáristicky s Marcelem Bystroněm, a režíruje dvojím způsobem - kvalitně i nekvalitně. A ten nekvalitní způsob natočení některých scén ruší ty sympaticky a povedeně natočené scény a pasáže. Katastrofální jsou kupříkladu scény natočené z perspektivy batolete, natahované ručičky plačícího dítěte jsou evidentně umělé, Mádlovi na obličeji přistávají zbytky odvrženého jídla, také dětský zásyp a moč, což je samozřejmě poznatelné, že autorem nebylo mimino, nýbrž asistence režie. Šílená je i scéna, kdy Mádl tryskem jede na koni po silnici, aby dohnal svoji milou, která ujíždí v taxíku, což mohlo být i vtipné. Jenže následná pointa vtipnost zcela zadupe. Charakterově jsou obě hlavní postavy poměrně rozličné. Dominik působí, že děti nemá rád, je však naprosto průhledné, že postupně svým otcovským povinnostem zcela láskyplně propadne. Nataša je hodná až nenáročná, pysky si kariérně začne hníst až posléze, skoro to vychází až na závěrečné kolo filmu, a jedním dítětem tahle dvojice nekončí. Ondřej Brousek hudebně zabrousil až k hudebním doprovodům rodinných filmů Chrise Columbuse, kde notová osnova vyznívá podobným způsobem. Debut to není nikterak pozoruhodný, ale ani zavrženíhodný. Prostě výsledek třeskutě nepobaví, zejména mužskou část publika. 5/10

Allison Williams a Alexander Dreymon společně v jednom kokpitu malého letadla absolvují pekelně napínavý let, jehož bezpečné přistání vůbec není jisté. Postarší pilot dostane infarkt, zemře a zemský ráj to na pohled v podobě malebné ostrovní oblasti je rázem místem smrtících manévrů ve vzdušném prostoru. Film se rozjede přibližně po půlhodině, ta je extrémně nezáživná a jejím cílem je nám nějakým způsobem představit titulní dvojici, kdy diváka její vzájemné milostné peripetie moc do děje nevtáhnou. Produkčně film zaštítil Jaume Collet-Serra, zkušený harcovník v oblasti thrillerových počinů. Režijně bděl nad Blake Lively, když ji v roce 2016 ohrožoval žralok, Allison Williams v půvabech nikterak nezaostává, tak jí dal prostor, aby vyniklo její zděšení při pilotování letadla v bouři a při kritickém ubývání paliva. Majitelé pilotních průkazů budou patrně remcat nad leteckými postupy a manévry, které jsou praktikovány. Běžný divák spíše bude potěšen z přívalu napínavých scén, které jsou nosné pro kvalitní thriller. Scénář dodala dvojice Matthew Stuecken a Josh Campbell, tihle dva vešli v povědomí solidním thrillerem Ulice Cloverfield 10. Velkou a nezanedbatelnou roli sehrálo při letu četné využití CGI efektů. Mnoho leteckých scén je realizováno v kombinaci s digitální technologií a je nemyslitelné, aby se realizace bez ní obešla. V podstatě se jedná o originální thriller, příslušně zrežírovaný švédským režisérem Mikaelem Marcimainem. Pro něj to bude na delší dobu kariérní vrchol. Allison Williams nahlédla do komerčně kvalitní tvorby přeceňovaným snímkem Uteč, mně přišel zajímavější její následný snímek Dokonalost. Hraje více než dobře a je tedy k nevíře, že má na svém kontě jen tři filmy, dva další filmy z počátku její kariéry nemá smysl zmiňovat, když nebyly ani nikde k vidění. Film nedisponuje vyloženě extrémně drastickými scénami, je mládeži přístupný, jde hlavně o dynamiku a napětí , které si umí udržet. Stav nouze je vždy nepříjemný. Kdo nemá rád létání v povětří, bude po tomhle příspěvku rád za chůzi po zemské hroudě. 8/10

Tomáš Zajíček je televizní pracovník, v komerční televizi moderuje počasí. Je velmi populární, dle diváků i nemálo sexy a jednoho dne je svojí přítelkyní nachytán při domnělé nevěře se svojí kolegyní, což mu jeho po stydké pysky zamilovaná partnerka Tereza, hodná a nekonfliktní, odmítá tolerovat. Následuje rozchod a po šourek zamilovaný Zajíček bude hledat způsob(y), jak si svoji rozhořčenou milou udržet ve vlhkém stavu. Autorka námětu i scénáře Kateřina Gardner je evidentně velkou příznivkyní romantických filmů všeho druhu, což vehementně dokládá odkazy na divácky úspěšné snímky let minulých, zejména jí učarovala Láska nebeská. O poznání méně ji za rodidla chytil snímek Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, neb počet odkazů se na toto dílo blíží nule, což je docela škoda, protože by film mohl disponovat nějakou tou vtipnou narážkou navíc, kdyby třeba šel hlavní hrdina kolem pavilonu opic, načež by viděl v nějaké opici svoji milovanou, případně by ve svém zoufalém stavu sháněl nosič se zminovaným filmovým titulem. Ačkoliv se něčeho podobného divák nedočká, přece jen je na plac záhy povolán fanoušek/geek posedlý filmem a znalý všech filmových hlášek, kterého ztvárnil Matouš Ruml, ozdobený brýlemi a úchylným účesem. Následně zhrzené Tereze přijede na vánoční svátky její vitální maminka v podání Lenky Vlasákové. A ani samotná Tereza nebude (pracovně) zahálet, jelikož se zabývá ručním šitím obuvi, inzerovaném na jejím webu, objeví se vánoční zakázka od fotografa ztvárněného Davidem Matáskem, jemuž v ateliéru na stěně visí odvážný akt, který sahá daleko do minulosti. Pochopitelně během několika vteřin bude mít bystřejší divák jasno, k jaké postavě nahotinka bez hlavy náleží. Ztvárnění ústřední dvojice bylo svěřeno Veronice Khek Kubařové a Igorovi Orozovičovi, oba jsou svorně komediálně svěží a sympatičtí. V hlavní roli je zejména druhý jmenovaný k vidění jen vzácně. A jejich spojení opravdu funguje. Celý děj v sobě nemá toliko objevné pojetí. Vedlejší postavy působí nevěrohodně, jejich hlavním úkolem bylo působit pozitivně až dobrácky. Čestnou výjimku tvoří sexy moderátorka zpráv ztvárněná Emmou Smetana, která je příčinou trablů dvojice a je nebetyčně zlá a zákeřná coby zajímavý kontrast k hodné a kladné dvojici. Ta svého času skutečně usedala do křesla moderátorky zpráv na Nově. Poměrně trapně působila aplikace notně obstarožního songu Tereza z autorské dílny Suchý & Šlitr, kdy v jedné scéně ji Orozovič interpretuje v restauraci za vydatné asistence (následně popáleného) Rumla před nic netušící Kubařovou a konsternovanými hosty.  Ještě horší jsou veškeré scény z televize, respektive z televizního studia. Ta sice nese název TVv, design studia pro zprávy ale nápadně připomíná interiéry tv Prima, která je současně producentem filmu. Ke všemu všichni televizní pracovníci, včetně ředitele, jednají naprosto nevěrohodně až dementně. Děj je situovaný do rozmezí vánočních svátků až po Valentýna. Takže i nějaký ten prostor pro vdechnutí vánoční atmosféry a láskyplné romantiky je přítomen. Jaroslav Fuit si potřeboval vylepšit režijní kredit a tenhle jeho režijní počin dokazuje, že když chce, tak je schopen natočit něco, na co se dá v pohodě dívat, i když zrovna nejste žena. 6/10

Kiera Allen v zajetí mateřských pudů Sarah Paulson. Ta jí "ordinuje" trvalou invaliditu a falešný pocit důvěry a bezpečí domova. Zdravotními problémy a paralýzou sužovaný ptáček chce z klece ven. Režisér Aneesh Chaganty pokračuje ve skvělé formě, kterou se uvedl v zajímavě koncipovaném thrilleru Pátrání. A v neselhávajícím tempu se za zlověstných hudebních tónin Torina Borrowdala pustil do devadesátiminutové půtky matky s dcerou. V rukou horšího režiséra, respektive horší produkční realizace, by se film velmi lehce mohl změnit na thriller z druhé ruky, za které je zejména kanál Prima Love vděčný. Vzdálená variace na Misery nechce zemřít, která provedla šikovnou výpůjčku stěžejních dramatických prvků, se ovšem kvalitativně podobným laciným až slabomyslným počinům důsledně vzpírá. A to je prosta brutálních scén a explicitního pojetí. Ve filmu se nevyskytuje žádná scéna, kdy si divák bude muset dát zbaběle ruku před oči. Síla spočívá v dokonale organickém a zároven protichůdném ženském elementu, dvojice hereček je absolutní devizou, co zcela určuje ráz dění. Táhnou film, seč jim síly a klitorisy stačí, načež těsně před koncem dojde k hodně nečekanému vypointování, které umocní gradaci snímku. Kiera Allen absolvovala debut, který jí byl v podstatě ušit na její tělo: stejně jako její hrdinka, je i ona tělesně postižená. Sarah Paulson se zhostila své role psychicky narušené mámy velmi zodpovědně, přičemž se dovedně vyhnula klišé, které obdobné postavy trpí. Obě kreace působí hodně neotřele. Znepokojivá atmosféra hlásí přítomnost od samého začátku, žádné zdlouhavé předehry, jde se rovnou na věc. Napětí se dostavuje záhy, naprosto brilantně napínavě odvedenou shledávám scénu z lékárny, kdy se matka s dcerou vydají společně do kina, přičemž dcera tajně opustí kinosál, aby si ověřila původ léků, kterými ji matka přebujele zásobuje. Režisér se v drobných funkčních detailech a nenápadných nuancích vyžívá, což má za následek spád a příznivý rytmus událostí. Ve výsledku se jedná o vybroušeně napínavý nervák, v němž dvě herečky v hlavních rolích pracují na tom, aby divákovi nedaly příliš vydechnout. 10/10

Dorostenecký hokejový klub se může chovat jako smečka. Do svých semknutých řad hned tak nepřipustí nově příchozího, jímž je brankář David Svoboda, i když má zjevný talent a potenciál. Cukrovka, se kterou se potýká, záhy nebude zdaleka jediným handicapem, kterému bude čelit. Šikana od jeho týmových spoluhráčů zaujme v hráčské kabině a na sociální síti hlavní místo. HC Vlci Zlín se  sice pohybují v zóně sestupu, na góly se dost nadřou, ovšem o morálce toho moc nevědí, načež se nová posila a osobnostně nejslabší člen týmu/smečky stává terčem posměchu, když víc píchá inzulín než svoji sličnou přítelkyni, v posteli se mu nestaví, patrně tím už předznamenal i to, že ho trenér odmítá stavět, zvláště když je dosavadní brankářská jednička jeho synem. Nátlak pak způsobí přetlak a ke krajním mezím už je jenom krok. Hokejové prostředí je z filmařského hlediska atraktivní. Většinou ale světlo světa spatří snímky, co oslavují/adorují nějaké hokejové milníky, případně i hokej jako kolektivní sport, výjimkou nejsou ani příspěvky, které cílí na znalost hokejové (trenérské) hantýrky a parodické esence. O šikaně ve sportu existuje snímků podstatně méně, jsou-li vůbec nějaké, v českých filmových vodách prakticky žádný takový podobný film nemá zastoupení. Tomáš Polenský chtěl tímto filmem upozornit na to, že něco shnilého je v hokejové říši, pochopitelně ovšem neudržel stoprocentní realističnost a připustil si i něco malinko fantazírování, aby děj dostal dramatické vyhrocení a žádoucí filmový rozměr. Na ledovou plochu i mimo ní poslal mladé neokoukané herce. Brankářskou výstroj si na sebe v hlavní roli navlékl Tomáš Dalecký, a coby otloukánek působí adekvátně. Jeho protivníci jsou přece jen herecky zdatnější. Tomáš Mrvík coby nesnášenlivý muž mezi brankářskými tyčemi uvízne v paměti, stejně dobře výrazně jsou na tom i další figurky z týmu. Václav Vašák coby přísný a nevraživý trenér působí hodnověrně, není ovšem nic známo o tom, proč se asistent trenéra, kterého ztvárnil Patrik Děrgel, chová k nováčkovi tak vstřícně a pozitivně a  tolik mu z výkonnostního hlediska věří. Hodně zvláštně řešen je i občasný pohled do rodinného zázemí hráčů. Vlastně zavítáme do obydlí pouze dvěma z nich: k Davidovi, které hýří na první pohled přepychem, přičemž jeho otec (Jiří Vyorálek) neustále dozoruje svého syna, dopřává mu veškerý (psychický) komfort, má vliv i na trenérskou činnost klubu a v neposlední řadě je v krajním případě psychického útlaku svého potomka nápomocen i u vyšetřovací komise. Vlastina Svátková plní  hlavně funkci vzorné matky a občasně promlouvá svojí rodnou slovenštinou. Trenér sdílí se svým synem víceméně průměrně vybavený činžovní byt a sází online na hokejové zápasy. Kolem hokejistů se motá hodně sličných děv, takže není překvapením, že Anastasia Chocholatá plní nároky mlsných suspenzorů dokonale, kdo si potrpí na cudné zrzky, má k dispozici Denisu Biskupovou. Tomáš Polenský si odbyl solidní hokejový křest, jeho debut u filmového kormidla se vymyká ustáleným produkčním standardům. Ne(obe)šlo (se) to sice bez vloženého okatého product placementu, pánské obleky a sportovní oblečení mají své největší zastoupení, ovšem výsledek je nadmíru vzdálený od ohraných dramaturgických zadání současné české filmové produkce. 8/10

Angelina Jolie v zajetí dětských fantazií, špatné vlasové stylistky a dramaturgické neuspořádanosti. Na farmě vychovává tři míšence, které povila s barevným mužem z nižší třídy. Nečekejte ovšem kontroverzní pojetí. A její rodinu zasáhne tragédie. Nejstarší syn při dětských hrátkách přijde o život. Film na ní a na jejích vyšpulených rtech až tak nestojí. Její přítomnost je určitě důležitá v tom, že film nesmrdí dolarem. A reklamu na vlasy by určitě propagovat nemohla, její nevzhledný vrkoč z vlásenky je snad pomstou stylistky. V popředí příběhu s fantasy prvky je děvčátko v podání Keiry Chansa, která příběh, který prožila v dětství se svým bratrem v podání Jordana A. Nashe, v dospělém věku vypráví svým dětem. David Oyelowo si film produkoval a docela se v roli (zadluženého muže) snažil. Nejvíce otravné ale bylo právě prolínání neústrojně podávané fantasy roviny, motivy Petera Pana a Alenky v říši divů, která do reálného odvíjení příběhu nebyla uspokojivě zakomponována. Na mě ten nápad ze všeho nejvíce působil, jak kdyby se Angelině zželelo neinkasovat většinový rozpočet filmu a pár drobáků věnovala na účely speciálních efektů. Trikově film nikterak nezaujme, efekty jsou mdlé a absolutně filmu v tomhle ohledu nic nevychází. Brenda Chapman se doposud věnovala animované tvorbě, komerční úspěch sklidila hlavně její Rebelka, tu ale režírovala v tandemu, uměleckými kvalitami strhl Princ Egyptský, režírovaný dokonce režijním triem. Hraný film má svá úskalí, která ještě nedokázala překlenout. Práce s herci nebyla nikterak špatná, o dost horší byla realizace nápadu s fantaskními prvky. Celkově jsem její hranou prvotinu čekal ale přece jen mnohem horší. Film má své pasáže, které jsou příjemně dramaticky vystavěny. Anna Chancellor je také nepřehlédnutelná ve své vedlejší roli tety. Kvalitně se také prezentoval v menších rolích Michael Caine a Derek Jacobi. Angelina Jolie je charismatická jako vždy, stylistce dá napříště padáka a pustí se do ambicioznějších filmů, na které je stavěná. 6/10

Spin off série se vydává po linii zrodu jednotky G.I. Joe. A kráčí cestou akčnosti. V podstatě mu ani nic jiného nezbývá. Originálními motivy a nepředvídatelnými postupy zrovna moc nehýří. Muž s přezdívkou Snake Eyes je jako malý chlapec svědkem vraždy svého otce a od té doby v něm hlodá myšlenka na pomstu, což samozřejmě není vůbec originální. Následuje skok do současného Los Angeles. Snake Eyes je tulák a bitkař v podzemních kontaktních soubojích, má však smysl pro čest a spravedlnost. Film se nezabývá, co celá ta drahná léta vlastně dělal, čím se živil a jak se vypracoval v tak dokonalého rváče. Po jedné z vyhraných bitek za ním přijde tajemný muž, je to mafián, který ho naláká do svých služeb. Ve stejné organizaci pobývá i Storm Shadow, budoucí ikona G.I Joe. Ten se náhle ocitne v nemilosti mafie a Snake Eyes mu zachrání život. Oba organizaci opustí a odeberou se do klidné oblasti prastarého válečnického klanu, kde se vyznávají hodnoty lidskosti a čestnosti. Touha po pomstě je i nadále aktuální. Předchozí dva filmové příspěvky, nad kterými stále bdělo jejich mateřské Hasbro, nepřipustily násilné a brutální vyznění, což by se u tohoto spin offu přímo vyžadovalo. Nejednou je naznačeno, že by nepřístupný rating filmu slušel. Yakuza, bojová umění, kontaktní bitky, zatvrzele pomstychtivý hlavní hrdina - to je slušný materiál pro drsnou až brutální mlátičku, ovšem více krve vyroní do tamponu padesátiletá panna, které ještě nevyschl průtok. Když je film korektní, je nutno přijít se sličným dámským osazenstvem, které sice stojí poměrně v pozadí, je však jistým zpestřením a nepostradatelnou složkou filmu. Samara Weaving a Úrsula Corbero jsou zdatné ženské hrdinky, a i když obě stojí na opačných stranách svých zájmů, najdou kompromis ke spolupráci. Celý herecký ansámbl byl veskrze přijatelný. Spolehlivý režisér Robert Schwentke určitě nesklidí maximální ovace stran inovace akčních scén. Vlastně ani o žádnou akční revoluci neusiluje. Když se jeho hrdinové neohání meči a hbitými chvaty, nastoupí na scénu obří podzemní (CGI) anakondy, jejichž výskyt sice působí poměrně nepatřičně, přinejmenším se jedná o osvěžující prvek. Už se zdálo, že filmová dílna G.I Joe zůstane uzavřena. Její opětovné otevření sice neukázalo nové režijní a invenční možnosti, šlo hlavně o neutuchající akční zábavnost, kterou série stále vládne. 8/10