Dlubal David

■ ∞ Náš první pohled směřuje na aktivní japonskou sopku ASO-san [阿蘇山], která později v tomto filmu sehraje svou roli. Hned na začátku mě zarazilo Flamenco. Nečekal bych, že do tohoto filmu tak skvěle padne, ale je to tak. Film začíná právě hrou na akustickou kytaru a posléze nás zpěvák, de facto vypravěč, seznamuje s hlavní hrdinkou Sadako. (Zde si neodpustím malou vsuvku. Mám rád film Ringu (1998) a od té doby, co jsem jej poprvé viděl, tak pokaždé, když slyším jméno Sadako, tak si ihned vybavím ducha jménem Sadako YAMAMURA.) ■ Děj filmu je rozdělen do 5 kapitol: 1. kapitola (1932), 2. kapitola (1944), 3. kapitola (1949), 4. kapitola (1960), 5. kapitola (1961). ■ Hlavní postavy jsou 3, respektive 4. Sadako, hraje ji skvostná herečka Hideko TAKAMINE, obyčejná vesnická dívka, která oddaně čeká na svého milého, toho času ve vojenské službě. Takashi, hraje jej Keiji SADA. Je to syn obyčejného místního rolníka. Mají v plánu se se Sadako vzít, jakmile se vrátí z vojny. Zde nastupuje třetí postava Heibei, syn místního velkostatkáře vracející se jako mrzák na jednu nohu předčasně z vojny. Hraje jej pan Herec Tatsuya NAKADAI. No, a právě on zasáhne nemilosrdně, jak rána bičem, do osudu oněch dvou mladých milenců a potažmo do budoucnosti celé vesnice. Poslední hlavní roli, roli otce Sadako, jménem Sojiro, hraje Yoshi KATÔ. ■ Největší herecký výkon v mých očích předvedla Hideko TAKAMINE. Chvílemi chladná až bezcitná, chvílemi politováníhodná, chvílemi brutálně emancipovaná a chvílemi poslušná a úslužná. ■ Film na mě velmi zapůsobil. V některých momentech jsem měl pocit, že je to psáno životem samým. [SPOILER] Ať už šlo o tragickou smrt nejstaršího syna jménem Eîchi, zatykač a zapovězení na jejich druhého syna jménem Morito nebo sňatek dcery Naoko a následný útěk z rodné vesnice do Ôsaky. [/SPOILER] ■ Nebudu se zde sáhodlouze rozepisovat, i když jsem to měl původně v plánu, ale naopak pouze prozradím, že tento film se snaží, a to velmi dobře, zachytit atmosféru dvou rodin, respektive malé výsky, která se vypořádává s doznívajícím postfeudálním zřízením a rodovými hodnotami, které byly definitivně prohrou Japonska ve 2. světové válce vyděleny z moderní japonské společnosti. Také jsme zde svědky onoho sice neviditelného, ale místy až téměř hmatatelného pocitu hnusu, nenávisti, odporu a vnitřní zkaženosti přerůstající nejen do osobních vztahů v rodině, ale i do přístupu k sobě samému a konče jediným možným vyřešením, tj. vykoupením, tzn. odpuštěním a smířením se, a to nejen s druhou osobou, ba co víc, sám se sebou, s tím, jak sami sebe vnímáme a jakých křivd jsme se na sobě dopustili v domnění, že ubližujeme druhému, ve skutečnosti však vždy ubližujeme i sobě samému... ■ ■ ■ ⁞ [90/100] ■ ‖ [88/100] ■ ↨ [80/100] ■ ― Hideko TAKAMINE [97/100]. Tatsuya NAKADAI [93/100]. ■ ῼ [86/100] ■ ∩ Sňatky z rozumu (1968), Haru no yuki (2005), Panenství (1937), Cloud Atlas (2012), Šťastnou cestu (1943). ■ № 1x; 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-CZ], [288p], [11-II-2014]. ■ ↔ ① [95/100] [11-II-2014]; ‡ [95/100] [11-II-2014]; >>> [95/100] ■ ↘ stub. ■

Šmankote, babičko... takových velkých jmen a poo z toho. Skvělé téma a nevšední materiál ke zpracování. Takový potenciál. A nic z toho vlastně nevyužito. Škoda, velká škoda, že tvůrci zapomněli probudit svou tvořivost a herci de facto jen přešlapují na místě. ■ S odřenejma ušima se vešli do tří hvězd... ■ (R) [59/100] ■ (K) [62/100] ■ (V) [69/100] ■ (H) Jake GYLLENHAAL [60/100] ● Robin WHIGHT [66/100] ● Naoko MORI [58/100] ● Sam WORTHINGTON [55/100] ● Vanessa KIRBY [52/100] ● Jason CLARKE [49/100] ● Charlotte BØVING [48/100] ● Josh BROLIN [48/100] ● John HAWKES [46/100] ● Keira KNIGHTLEY [44/100] ● Emily WATSON [50/100] ■ (♫) [55/100] ■ (E) Bingwoo (2004) ● Force Majeure / Snow Therapy (2014) ● Alive (1993) ● The Grey (2011) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 30-V-2017; 22:33] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [59/100] ■ (CSFD) zelvopyr ● maddy ● Giggs ● MartinezZ ● Marigold ■ (C) [59/100]

Kam až můžou tvůrci a interpreti klesnout? Téměř až ke dnu. Můžou to dělat opakovaně? Můžou. Dlouhodobě? Ano. Na druhou stranu, každý si nějak musí vydělat na chleba, že? ■ Patrně nejsem cílová skupina, pro kterou je tento film vytvořen. Patrně určitě. ■ (C) [40/100]

Fisshu sutôrî aneb Konec světa trochu jinak. ■ Skvělá komedie o punkerech, kteří předběhli svou dobu, o neobyčejně obyčejných neobyčejných obyčejných hrdinech, o špatném překladu fráze z angličtiny, no, a tak trochu také o konci světa. ■ (R) [90/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [70/100] ■ (H) Atsushi ITÔ [89/100] ● Kengo KÔRA [70/100] ● Mikako TABE [79/100] ● Gaku HAMADA [77/100] ● Mirai MORIYAMA [75/100] ● Nao ÔMORI [77/100] ● Kiyohiko SHIBUKAWA [60/100] ● Noriko EGUCHI [75/100] ■ (♫) [90/100] ■ (E) Kiraware Matsuko no isshô (2006) ● Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) ● Hoteru bînasu (2004) ● Inishiêshon rabu (2015) ● Mňága - Happy End (1996) ● A Hard Day's Night (1964) ● Zabil jsem Einsteina, pánové... (1969) ● Jigureul jikyeora! (2003) ● Kanojo wa uso wo aishisugiteru (2013) ■ (Č) 1 ■ (P) [Únor 2010] [SD] [ϿϾ] [PZ-cz] [90/100] ■ (CSFD) dezorz ● Maemi ● Rudovous ● Puslanka ● LavinieCamui ● Galeana ● poz3n ● sniper18 ● Tsuki ■ (Ú) [25-IX-2017] Celý komentář upraven a výrazně zkrácen... ■ (C) [90/100]

■ Sledovat cestu jedné generace k další... takovýmto způsobem ztvárněným v tomto filmu, byla opravdu pastva pro oči. ■ Příběh je to hodně silný a já byl zase naměko. ■ Když k tomu mimochodem přičtu pět mých oblíbených hereček v jednom filmu, tak mi nemůže vyjít nic jiného než má plná spokojenost. ■ [Viděno poprvé: 97/100]

Tenhle skvělej film jsem viděl de facto náhodou, ale ten pocit úžasu, napětí, strachu, dobrodružství, krásy, něhy, zhnusení a znechucení zároveň, jsem si v sobě tiše nesl spoustu dalších let... ■ Vzpomínky jsou sice zrádné a mnohdy nám lžou, ale přesně si pamatuju, jako by to bylo dnes, když film končil, jak jsem si utíral z tváře slzy, ale tak trochu jakože to nesouvisí s filmem, co se promítá na plátno před námi, protože kluci přece nepláčou, že? ■ Byly jsme na dovolené v Železné Rudě, bylo tam takové to malé staré klasické kino, přesně takové mám rád; ta vůně dřeva, vůně staré budovy, emoce, které tě pohladí po tváří, když vstupuješ do takového sálu, prostě žádné nudné chladné sterilní prostředí dnešních multikin... Někdy k večeru jsme s tátou a bráchou šli na inkriminovaný film, nepamatuju si kolik lidí tam bylo, byl to takový maličký vesnický sál, ale vím, že nás tam bylo opravdu, ale opravdu málo... ■ Jako milovník Vetřelce, mám Sigourney WEAVER spojenou s rolí Ellen RIPLEYOVÉ, ale jestliže existuje její hypotetická druhá největší role, tak je to právě Dian FOSSEYOVÁ. ■ Když jsme odcházeli z kina, byla již černočerná tma, venkovní osvětlení nesvítilo, a tak trochu, jen tak mimochodem, se zvedla mlha... ■ (C) [95/100]

■ ∞ Kde začít. Z filmu je hodně cítit opojení Japonskem a jeho kulturou, nejvíce je to patrné skrze japonské pohybové divadlo Butô [舞踏], též někdy nazýváno jako "tanec stínů", který miluje jedna ze tří hlavních postav: Trudi ANGERMEIER, kterou hraje Hannelore ELSNER, pro mě zcela neznámá německá herečka. ■ Nevím jestli bylo režisérčiným původním úmyslem, aby vznikl film přesně v této podobě, v jaké jej mámě možnost vidět, neboť to se mi z dostupných zdrojů nepodařilo přesně dopátrat, ale je zcela zjevné, že režisérka a scénáristka Doris DÖRRIE byla ovlivněna OZUovým odkazem. Jednou z několika inspirací byl jistojistě mistrovský kus Tôkyo Monogatari (1953). Zde musím podotknout, že režisérka je sice velmi inspirována, ostatně jako všichni umělci, kteří jsou ovlivňováni předchozími generacemi jiných umělců, ale ona jen nekopíruje, ale vnáší do tohoto filmového díla i svá vlastní vnuknutí a pocity, za což jsem velmi rád. ■ Když jsem tento film viděl poprvé, bylo to někdy v roce 2010, tak jsem nevěděl, co od něj očekávat a hlavně jsem byl zvědav, co se z tohoto německého filmu vyvrbí. ■ Sledoval jsem to jen s malým zájmem a v podstatě celá první půle odehrávající se v Německu, byla taková neslaná a nemastná, i když se zde poukazovalo na mezigenerační rozdíly a rozkoly a na to, jak současná generace německých pětadvacátníků až třicátníků vidí a vnímá soudobou společnost úplně jinak než jejich rodiče. Zato druhá část, která se odehrává v Japonsku, mi doslova vyrazila dech. Tři čtvrtě hodiny jsem si myslel, že to bude spíše taková německá rodinná povídačka, ale naštěstí se to změnilo a rázem jsem měl pocit, jako kdybych se díval na úplně jiný film. [SPOILER] Taky mě nejdříve zarazilo, ale posléze vlastně mile překvapilo, že ve filmu Kirschblüten - Hanami (2008) byla smrt jednoho z manželů ukázána tak jinak oproti OZUově dílu. [/SPOILER] ■ ■ ■ Když jsem film viděl nyní (rok 2014), tak jsem jej vnímal úplně jinak a dokonce se líbil daleko více než napoprvé, což se u mě nestává tak často. [SPOILER] Celých třicet osm minut jsem očekával příchod nevyhnutelného a když to nakonec opravdu přišlo, tak jsem byl stejně v rozpoložení. [/SPOILER] Druhý pohled na tento film mi umožnil dívat se na něj trochu jinak a více sledovat věci, které jsem při prvním zhlédnutí moc nevnímal. Ke svému vlastnímu úžasu, jsem sledoval, že mě tentokrát daleko více zaujala ona první část, kterou jsem předtím popisoval jako neslanou a nemastnou. ■ Film začíná tak, že sledujeme postavu jménem Rudi ANGERMEIER, kterou hraje Elmar WEPPER. Je to typický nudný úředníček pocházející z venkova. Má rád pevný řád, časově přesně ohraničené a vytyčené každodenní úkony. Jezdí vždy stejným ranním vlakem v 07:28 do Weilheimu. Ve vlaku si dává klobouk nahoru do zavazadlového prostoru. Cestou do práce čte noviny. Každý den si z domova bere tu samou svačinu a v zaměstnání ji sní vždy ve stejný čas. Sám spořádá chléb, který mu připravila jeho oddaná žena Trudi ANGERMEIER. Navzdory jeho oblíbené hlášce: "Denně jedno jablíčko, zaručené zdravíčko." dává jablko mladšímu kolegovi. Rudi ANGERMEIER nemá rád změny, novoty a nejraději by byl, kdyby zůstalo vše při starém. Když dorazí z práce domů, čeká na něj již netrpělivě jeho věrná žena, která mu za ta léta již tak trochu splynula s nábytkem... ■ Naproti tomu zde máme Trudi, která miluje umění a částí své duše je stále někde vysoko v oblacích, ale jen tajně, protože se rozhodla, že svůj život věnuje své rodině. Svému manželovi, kterého stále, i po tolika letech společného života, miluje a svým třem dětem. Karl pracuje a žije v Japonsku, kam se Trudi celý život touží podívat, vidět horu FUJI-san [富士山] a jít na představení jejího milovaného pohybového divadla Butô. Karolin žijící v lesbickém vztahu s Franzi, kterou hraje Nadja UHL. Ta mě mimochodem z těch vedlejších rolí velmi zaujala a nemohl jsem si nevzpomenout na mou milovanou herečku Setsuko HARA, kterou jsem si vybavil. Klaus žije v hlavním městě Německa se svojí ženou Emmou a jejich dvěma dětmi. ■ Je smutné sledovat, jak když přijedou rodiče ke svým dětem, tak ony na ně nemají a ani vlastně nechtějí mít čas. Zde pak vidíme, jak se Franzi, partnerka jejich dcery, která vlastně do rodiny nepatří, sblíží s oběma rodiči a jelikož je sama sirotek, tak k nim přimkne o to více. [SPOILER] Rozhodnutí najednou navštívit své děti učiní právě Trudi, když jí lékaři oznámí, že její manžel už to má za pár a že by bylo vhodné podniknout nějaké dobrodružství, než Rudi naposledy vydechne. [/SPOILER] ■ Trudi celou tu německou první část jasně ukazuje, že je velmi dobrá herečka a její manžel hraje takového usedlého suchara, ale změna nastává právě počínaje druhou japonskou půlí, kde Elmar WEPPER jasně poodkrývá svůj herecký talent. [SPOILER] Dělícím prvkem je v tomto filmu nečekaná smrt Trudi ve třicáté deváté minutě. Pak sledujeme, jak je její manžel hluboce zasažen a postupně zjišťuje, že svou ženu měl nejen rád, ale že ji vlastně hluboce miloval a miluje a sám sobě musí chtě nechtě připustit, že byl celý život docela sobec. Děti nemají čas, a tak na ceremoniál vkládání urny do země v domovské vesničce přijede pouze Franzi, partnerka jejich dcery. Když pak po obřadu, poté co se rozloučí na vlakovém nádraží s Franzi, přichází zdrcen a smutný sám domů, obléká si pomalu svetr, který mu každý všední den dávala jeho žena na doma. Sedne si u botníku s věšákem a mlčky sleduje domácí papuče, ve kterých vidí sám sebe. V několika málo dnech, které osaměle tráví doma sledováním předmětů připomínajících mu jeho ženu, se rozhodne pro čin, který by od něj nikdo nečekal. Vydává se se dvěma kufry do Japonska, kam jeho žena tak strašně moc chtěla, ale on nikdy nechtěl a vždy říkával, že později, že je času dost. [/SPOILER] Po příletu do Japonska, otce rozpačitě přivítá syn Karl, který je velmi pracovně vytížen a tak nějak vlastně ani nechápe, proč tak najednou otec přiletěl. Ubytuje otce u sebe ve svém hotelovém bytě a hned pospíchá do zaměstnání. Otec se po japonské metropoli vydává vybaven z domova přivezenými textilními kapesníky, které uvazuje na zábradlí v hlavní ulici, aby se tu neztratil. Navštíví noční klub, kde mu před nosem vystrkují své rozkroky mladé Japonky. Pak navštíví oblíbené "japonské mýdlování", kde se o něj starají dvě mladá děvčata, ale on se z ničeho nic rozpláče a odejde beze slova pryč. Chybí mu jeho žena... ■ Když už se trochu začíná orientovat, tak se mu podaří pomocí obrázku zakoupit zelí a rozhodne se připravit pro sebe a svého syna jídlo. Při večeři, když Karl začne jíst zelné závitky, tak se neudrží a rozpláče se... ■ Při jedné ze svých dobrodružných výprav zpozoruje Rudi na protějším břehu řeky mladou dívku provozující Butô. Onou dívkou je právě Aya IRIZUKI. Jelikož on neumí japonsky a ona německy, tak spolu hovoří lámanou angličtinou. Spřátelí se spolu a právě v té době v Japonsku kvetou sakury, což dalo i název tomuto filmu. ■ Vizuálně je film velmi dobře zpracován. Závěrečná scéna je velmi nádherná... ■ Mé původní hodnocení bylo 4 hvězdy, po tomto druhém zkouknutí jsem měl chuť tomu filmu dát hvězd 5. Nechal jsem si to projít hlavou a nakonec mu těch 5 hvězd uteklo jen o prsa japonské závodní plavkyně. ■ ■ ■ ⁞ [89/100] ■ ‖ [79/100] ■ ↨ [79/100] ■ ― Aya IRIZUKI [95/100]. Elmar WEPPER [91/100]. Hannelore ELSNER [89/100]. Nadja UHL [83/100]. ■ ῼ [79/100] ■ ∩ Tôkyô Monogatari (1953), Sakura no Sono (1990), Sakura no Sono (2008), If Only (2004), Boku to tsuma no 1778 no monogatari (2011), It's a Wonderful Life (1946), Efter brylluppet (2006), Hotaru no haka (1988). ■ № 2x; 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-EN], [576p], [~2010]; 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-CZ], [576p], [5-II-2014]. ■ ↔ ① [78/100] [~2010]; ② [93/100] [5-II-2014]; ‡ [93/100] [5-II-2014]; >>> [90/100] ■ ↘ dezorz, JFL, Tsuki. ■ ■ ■ * EDIT: Doplněn chybějící text komentáře. [6-II-2014] ■

Můj teprve třetí zhlédnutý film od HANEKEHO a opět trefa do černého. ■ Někdy si budu muset konečně udělat čas na jeho filmografii. Nyní k samotnému filmu. Stejně jako předešlý film Láska, tak i Šťastný konec se zabývá mezilidskými vztahy, přesněji řečeno vztahy rodinných příslušníků. Ty bývají leckdy napjaté a napnuté a nejinak je tomu i u této podařené francouzské rodinky. Většina osazenstva jsou tak trochu pošuci. HANEKEHO pohled pod pokličku jednotlivých postav mi připomněl Kûchû teien. Svým extrémně černým humorem a silnou satirickou výpovědí zase Toniho Erdmanna a svým tichým voyérským okem náctileté slečny À ma soeur! ■ Postavou, která spojuje všechny v příběhu, je Eve LAURENT. Za dva měsíce třináctiletá slečna, která ráda pokřivěně pozoruje realitu skrze svůj jáTelefon. [SPOILER] Ostatně tak i končí celý film. Dědula se chce zasebevraždit. Sedí v invalidním vozíku. Moře mu šplouchá až po krk a naše Evička si to natáčí na jáTelefóna. [SPOILER] ■ Isabelle HUPPERT zde dostala poměrně málo hereckého prostoru, což je škoda, ale na druhou stranu o to víc ho má Fantime HARDUIONOVÁ. U dětských herců je vždy težké dopředu říci, zda zůstanou zajímavými i v dospělosti nebo se z nich stanou, jako tomu bohužel ve většině případů bývá, pouze druhořadými herci a leckdy ani to ne. No nic. Popojedem. ■ Líbilo se mi jak celkové pojetí, vkládání mikropříběhů, práce s kamerou, tiché vyprávění, výrazové prostředky, pomalé tempo. Nemám vůbec co vytknout. Tentokrát za plný počet. ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [88/100] ■ (H) Fantime HARDUIN [95/100] ● Isabelle HUPPERT [84/100] ● Jean-Louis TRINTIGNANT [90/100] ● Mathieu KASSOVITZ [63/100] ● Laura VERLINDEN [59/100] ● Toby JONES [46/100] ■ (♫) [66/100] ■ (E) Kûchû teien (2005) ● Amour (2012) ● Toni Erdmann (2016) ● Masseba (1989) ● À ma soeur! (2001) ● American Beauty (1999) ● Katakuri-ke no kôfuku (2001) ● The Addams Family (1964) ● Bijitâ Q (2001) ● Štěstí (2005) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Revolutionary Road (2008) ● The Greatest (2009) ● Gyakufunsha kazoku (1984) ■ (Č) 1 ■ (P) [Pondělí, 11-VI-2018; 22:02] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Eodeon ● JitkaCardova ■ (C) [95/100]

Dlouho jsem se chtěl podívat na dorama Hataraki Man (2007), ale přesvědčil jsem sám sebe, že nejdříve se musím mrknout na anime. ■ Mám takový zlozvyk: když se chci podívat na nějaký film/seriál, u kterého jsem nabyl dojmu, že jej musím spatřit, tak si zjistím, zda přímo/nepřímo, dějem, postavami, mangou, co by literární předlohou, souvisí s dalšími filmy/seriály, no a pokud ano, tak je zhlédnu v pořadí, v jakém na sebe navazují... ■ Tento anime seriál mě zaujal hnedka v prvních minutách, co jsem zahájil projekci na svém 55'' zobrazovadle. Opening je fakt pecka, tradiční ženský mix punkrockového drivu a J-Popu. První díl mne uchvátil... ■ V polovině čtvrté minuty, když jsou v restauraci (tradiční podnikový dýchánek), tak jsem zaslechl něco povědomého, našponoval uši, a hle: to jsou Sanbomasutâ [サンボマスター]. Opravdu bych je tu nečekal a udělalo mi to radost. ■ S přibývajícími díly mě bohužel opouštělo prvotní nadšení. Ve druhé epizodě jsou (opět v restauraci) slyšet na několik sekund Sanbomasutâ, pak už jsem to nějak nevnímal... ■ Celá ta pointa seriálu je dobrá, hlavní hrdinka mi byla sympatická hned od začátku, taktéž oblíbená Seiyû, která předvedla tradičně výbornou práci, ale... prostě... mi to přišlo moc uspěchané, možná to bylo způsobeno tím, že jsem již delší dobu nekoukal na standardní formát 20-22 minut, který mají TV anime seriály, možná jsem až moc čekal na následující doramu a možná to bylo únavou, nicméně poslední dva díly už mě moc nebavily a na úplném konci jsem si jen tak pro sebe pod vousy zamumlal slova Michala HRŮZY: "Čekal jsem víc". ■ Na druhou stranu musím říci, že až se na to podívám znovu někdy v budoucnu, a mám ten silný pocit, že to tak bude, tak jistě DŘÍČKU ohodnotím lépe. ■ ZAJÍMAVOST: Píseň: "Sekai wa Sore wo Ai to Yobun daze" od skupiny Sanbomasutâ [サンボマスター], která se objevuje v tomto seriálu (poprvé v první epizodě v čase 03:30), byla použita v seriálu Densha Otoko (2005) jako závěrečná znělka (Ending). ■ (R) [75/100] ■ (K) [77/100] ■ (V) [60/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Kazoku no Katachi (2016) ● Tôkyô monogatari (1953) ● Densha Otoko (2005) ● Kekkon Dekinai Otoko (2006) ● Dekichatta kekkon (2001) ■ (Č) 1 ■ 1) {Pondělí, 24-IV-2017; 12:54; Doma; PC.}; 720p; [2.1] [v původním znění s českými titulky] [60/100]. ■ (csfd) Zíza ■ (E) opraveny překlepy a nedoklepy ■ (C) [60/100]

Já sice vůbec nechápu, proč je tento seriál v černé barvě, když spousta tehdejších seriálů na obdobné téma: střední/vysoká škola, první lásky, zamilování, dospívání, vkročení do světa podlosti dospělých, sundavání růžových brýlí a odhazování naivních představ o životě, tak to prostě nechápu, protože mě tak špatný tedy nepřipadá. Je v něm spousta hravosti francouzům vlastní, typická mládežnická zaslepenost a neumělé ochotnické výstupy nízkorozpočtových TV seriálů. Nic, čím by seriál vybočoval, ani v dobrém, ale ani ve špatném. Přijde mi prostě jako úplně normální seriál zaměřený na určitý fragment diváctva a ty opovrhující, skoro až nenávistné komentáře, fakt nechápu... ■ Díval jsem se na to kdysi na Nově. V devadesátkách byla TV Nova fakt suprová, dávali spoustu filmů a seriálů, které se ale dnes již nehodí do krámu. Z hlediska ideologicko-politických, finančních, nízkého ratingu, spadání do té správné provenience, navázání na různé ekonomické koncerny a molochy, přidruženého profitu a rychlé návratnosti investic ve formě zisku... ■ Viděl jsem zhruba půlku seriálu. Přestal jsem se dívat ze 2 důvodů: 1) S každým dalším novým dílem mě to bavilo méně. 2) Potřeboval jsem více času na své koníčky, studium, ale také, a to je třeba zdůraznit, abych mohl sledovat i další seriály, kterých bylo fakt mrtě. ■ Co mě na seriálu mrzelo, tak bylo to, že i když kluci měli session v každé druhé epizodě, tak dohromady jsme se dočkali pouze tří, respektive 2 skladeb a také byla škoda, že Helena nedostala v seriálu větší prostor, vlastně až po letech, kdy jsem surfoval na internetu, tak jsem zjistil, jaká je to zpěvačka a že má ve Francii početnou fanouškovskou základnu. ■ Kdybych byl býval Hélènu a její garçony dokoukal do konce, tak by možná mé hodnocení bylo spíše vyšší, ale takhle nemohu více než 69/100. Dnes už bych si ho nepustil, ale nepustil bych si ani jiné z té doby, protože chci vidět nové seriály... Ano, jsou seriály, které zkouknu poněkolikáté a rád, ale pouze ty, které u mě mají zvláštní místečko u srdce, tohle není moje srdcovka, takže se tak nestane... ■ Helena a její chlapci je takový odlehčený seriál, který především uklidní a hodí do pohody, žádná velká dramata, no i když... ■ Doporučuju si přečíst komentář největšího českého fandy tohoto francouzského počinu. ■ Komplet seroš je dostupný na serveru TyTrubko, bohužel bez titulků. ■ Jo, ještě jsem chtěl napsat, že český dabing tu byl leckdy dost tragický, stejně jako celé ozvučení. Interiéry byly ale dobré a hlavní představitelé výborně vybráni. ◢ ■ ◣ (R) [60/100] ■ (K) [60/100] ■ (V) [60/100] ■ (♫) [79/100] ■ (E) Premiers baisers (1991 - 1995) ● Le Miracle de l'amour (1995 - 1996) ● Les Filles d'à côté (1993 - 1995) ● Beverly Hills, 90210 (1990 - 2000) ● Jak svět přichází o básníky (1982) ● Nana (2005) ● Starci na chmelu (1964) ● Dawson's Creek (1998 - 2003) ● Ore monogatari!! (2015) ● Můj brácha má prima bráchu (1975) ● Heartbreak High (1994 - 1999) ● Un homme à la hauteur (2016) ● Studujeme za školou (1939) ● To All the Boys I've Loved Before (2018) ● Nana (2006 - 2007) ● My všichni školou povinní (1984) ● Un homme à domicile (1995 - 1996) ● Friends (1994 - 2004) ● Home Improvement (1991 - 1999) ● Koi wa Ameagari no Yô ni (2018) ● Dirty Dancing (1987) ● The Edge of Seventeen (2016) ● Le Placard (2001) ● Men, Women & Children (2014) ● Julie Lescaut (1992 - 2014) ● Neuf mois (1994) ● Ore monogatari!! (2015) ● Step by Step (1991 - 1998) ● Les fous du stade (1972) ■ (DAB) [60/100] ■ (Č) 1 ■ (P) [1995 - 1997] [SD] [CZ] [69/100] ■ (CSFD) Kri-kri ● Cival ● Adrian ● DaViD´82 ● Rogue ● Divočák ● Paldini ● duklak2 ■ (C) [69/100]