papaguy

Děj je poměrně prostý, to je ale bohatě vyváženo pestrostí a vykresleností fantaskního světa plného prapodivných živočichů a rostlin, veměs výtvory gandaharského genetického inženýrství. Leckdy není jisté o jakou prapodivnou formu života s vlastně jedná. Že by odtud vzal Avatar předlohu pro své modrolící obyvatele? Moc by mě to nepřekvapilo. Zaujaly mě odkazy na antickou mytologii (Sirény z Odyssey) a narážky na "pozemštanské" reálie. Spojení mezi Gandaharem a Zemí však není nijak blíže vysvětleno. Ruční nepočítačová animace má rozhodně svoje kouzlo. Jelikož se jedná o francouzké dílo, nepřekvapí téma utopie (Frantíci vždycky chtěli žít v nějaké lepší společnosti, ve které se snoubí svoboda, individualismus a bratrství) vlastenecké a feministické motivy, levičáctví a ekologie (pro svou zemi bych položil život; Rada žen; zavržení techniky; deformovaní, kteří ačkoliv jsou vyloučeni ze společnosti, nakonec přispějí k záchraně Gandaharu). Gandahar je krystalicky čisté a vytříbené dílko, které rozhodně stojí za vidění.

Ekologická architektura v tom nejlepším pojetí, s jakým jsem se zatím setkal. Skloubení perfektní znalosti materiálů, skvělá práce s tepelnou výměnou, esteticky vytříbené. Ten pán je vizionář, rebel, má sociální cítění a má můj obdiv... Český název dokumentu mi připadá hezčí - více se týká architektury. Ale ten anglický - Odpadový bojovník - je možná výstižnější, neboť se dotýká, jeho "boje s větrnými mlýny", když se pokoušel v USA prosadit důležité legislativní změny... Je signifikantní, že musela přijít ničivá přírodní katastrofa, aby si panstvo Reynoldsova konceptu všimlo.

Elektronku, vypni se!

Tento způsob Shrelocka Holemese se mi zdá býti poněkud podivný. Holmes nevyniká již jen geniálním intelektem, deduktivními schopnostmi a pozorovacím talentem. Ale kromě toho umí kung-fu, ovládá akrobacii, eskamotérství, bere drogy a je to prvoligový excentrik... Máme tu téměř supermana Holmese říznutého mistrem Jodou ze Star Wars a detektivem Clouse i s jeho pobočníkem Cato z Růžového Pantera. Holmes se tak stává poněkud předimenzovanou postavou. A ovšem, málem bych zapomněl - humor... Takhle to dopadne, když se použijí komediální postupy z kreslených filmů pro děti v akčním dobrodružném filmu pro dospělé. Je tato interpretace přínosná, nová, něčím zajímavá a obohacující? Snad jen zpomalenými záběry a zajímavě výtvarně udělanými závěrečnými titulky. Vizuálně zajímavé, občas nudné, občas zábavné, jinak nic, co by bylo extra pozoruhodného. Sherlocku, Sherlocku, není mi z tebe do skoku. Nejlíp to asi vystihl uživatel Shadwell.:-) Tak asi tak, no...

A zase ti Japonci! Míchají dohromady techniku, psychiku, magiku, mystiku, akci a roztomilé holčičky - bojovnice s culíčky. Z počátku sladkobolná záhadologie občas říznutá nějakou tou romantikou. Postupně se více odkrývá mystický základ příběhu. Docela se mi líbila hudba. Naopak působila rušivě občas až úsměvná kýčovost. Scénáristům se podařilo díky nezvyklému stylu vyprávění vytvořit celkem slušnou atmosféru. Z počátku mi vadil dějový mišmaš. Po pár dílech jsem si ale na styl vyprávění, důsledně vystavěném na rozložení příběhu do jednotlivých střípků a opětovném nelineárním poskládání, zvykl a nakonec i celkem ocenil. Právě tento přístup se z větší části zasloužil o celkovou atmosféru, která mě nakonec u sledování udržela. Kdo bude za vším hledat nějakou logiku, bude trpce zklamán. Je zbytečné klást si otázky, proč 17-letá agentka - laskavý zabiják Madlax s neposednými kadeřemi vytvářející na hlavě útvary připomínající ouška zajíčka playboye - si na utajenou operaci přibalí večerní róbu. Prostě proto, aby jí mohly v protisvětle zapadajícího slunce vlát ve větru šaty, zatím co sedí na stromě v džungli a chystá se přepadnout vojenský konvoj. V ději se prolíná snění, vize, vzpomínky a realita v různých časových střizích. Vše je podřízeno dojmu osudovosti a řetězení pocitů a obrazů. Zde se láme žánr pro diváky a divačky. Zdá se, že ideální cílovka jsou dívky do 15 let. Celkový dojem: Madelax není v žánru anime bůhví jaký skvost, ale celkem umě udělaná bižuterie s pěkně vybroušeným třpitivým sklíčkem uprostřed. Zajímavý komentář: Kiddo.

Trochu úsměvné výroky na téma co se právě děje na pánvi pronášené "sexy" chraplákem. Co uklohníme, to bez ladu a skladu nahážeme na talíř (nejlépe modrý z Ikea). Ale proč ne. Každé zboží má svého kupce a každý pořad své diváky (akorát ti na ČSFD si zrovna raději odskočili k Šéfovi, Italovi nebo do Nočních můr kuchyně).

„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu.

Ve srovnání s Animatrixem nebo Riddickem - animovanými prequely na trošku jiné kvalitativní úrovni - mi Cobol Job vychází hodně podprůměrně a levně. To, co se fanoušek filmu z animáku dozví navíc, by se dalo říct jednou větou. Jako bonusový materiál na DVD proč ne, v hodnocení jako samostatného animáku slabota...

Slušný filmík rozehrávající partii o identitě a paralelní realitě. Přesuny mezi současností a 30. lety funguje výborně. Škoda jen, že samotný závěr trochu vyšumí do ztracena, což mírně sráží můj celkový dojem dolů. Ale jinak vydařené scifko na matrixovské téma.

Mno, nevím, asi bych byl raději Mistršéf, než Superšéf.:-) Po Nočních můrách vzal Pohlreich (či produkční tým, ale to je jedno) útokem další Ramsayův koncept - MasterChef, přimíchal něco z Hell's Kitchen a vytvořil pořad Na nože! Zatím co Na nože! je relativně civilní a umírněný pořad, MasterChef je oproti tomu vysokorozpočtová efektivní přehlídka a nerad to říkám, také o dost zábavnější. Pohlreich si jako spolu-porotce přizval další dvě kapacity z oboru gastronomie v ČR - Romana Vaňka a Evu Filipovou. Ačkoliv jsou i oba další porotci bezpochyby zajímavé osobnosti, co se týče hodnocení předkládaných jídel, většinou se dost opakovali. A tahle hra na ozvěnu začala být po čase docela stereotypní: "Vynikající..., vynikající..., vynikající..." Asi by to chtělo si ty hlášky promyslet, natrénovat - jednou říct "je to vynikající", pak "chutná mi to" a potom třeba "tohle jídlo mě baví"... Drobnost, ale bohužel esenciální. Ale to bych už chtěl asi moc po "made in pade" napodobeninách dle předloh z USA.:-) V každém případě to není ten typ pořadu, který bych musel sledovat od začátku do konce. Pokud vás též odrazuje délka a rozvleklost, ale chcete se s Na nože! seznámit, doporučuji snadný trik: podívejte se na první a prostřední díl a na finále a jste doma. Na nože! hodnotím kladně za civilní, nepřeefektovaný a s divákem méně manipulující projev. Ale atmosférou, zajímavostí a pohotovostí porotců je pořad válcován triem Ramsay, Bastianich, Elliot z MasterChef. A jak je to s tou otázkou, kterou si prostě nemůžou odpustit ani soutěžící Na nože! - lépe vaří muži nebo ženy? Odpověď poroty: Vítěznou cenu si odnese muž. A cenu sympatie si diváci vyesemeskují pro ženu.:-)