UhLee

První série - (6/10). Obi - Wan Kenobi pro řadu fanoušků představoval ohromně vyhlížený projekt. Sliboval návrat Ewana McGregora do jeho ikonické role a navíc neuveřitelný návrat Haydena Christensena do role Dartha Vadera. První díly se mi to hodně líbilo. Zobrazovalo to zlomeného Obi - Wana kvůli následkům z epizody III. Potom se to ovšem začalo tvůrcům začalo rozpadat pod rukama. Nevyužitý potenciál byl cítit z každé druhé scény a ta zkratkovitost byla opravdu iritující. Navíc to bylo tak hloupé. Naštěstí se tvůrci dokázali z těchto světelných sraček vyhrabat a poslední dvě epizody mi vrátily nějakou naději v Disney + seriály. Jde z toho vidět, že to chtělo daleko větší péči a čas. Kvůli pitomé politice, kterou mají v Disney nastavenou fanouškům zůstala pouze hořká pachuť v ústech než pořádný fanservice. Já jsem na Star Wars nevyrostl, takže to pro mě nepředstavuje až tak srdcovou záležitost. Mám to rád, ale že bych to nějak žral, tak to se říct nedá. Je mi však hrozně líto zarytých ortodoxních fandů Obi - Wana, kteří tady museli hrozně trpět a pokud jim zůstaly ještě nějaké vlasy na hlavě, tak bych to považoval za úspěch. Od hudby Natalie Holt jsem si taky sliboval daleko více, ale přesto se tady našly krásné tóny. Obi - Wan bude patřit rozhodně k největším zklamáním letošního roku. Nejlepší epizoda: Part VI (E06)

Filmová výzva griph - film č.3 - (6,5/10). Zpočátku jsem se chytal za hlavu a proklínal jsem gripha, co mi to doporučil za film. Po pár replikách si mě film však dokázal získat. Důmyslné zakomponování Vivaldiho čtyř ročních období mě pohladilo na srdci. Líbilo se mi, že každé roční období, které tady bylo prezentováno, přineslo mezi partu kamarádů plno radosti, ale taky strastí. Každé období bylo unikátní a otevíralo novou kapitolu jejich přátelství. Škoda, že Alan Alda nemá až tak pevnou ruku v režii. Celkově se však jedná o velmi povedený film, který je krásně rozdělený na 4 kapitoly. Postavy vám během nich přirostou k srdci a chcete prozkoumávat další zákoutí jejich životů. Líbí se mi, jak je každý z nich v něčem jiný. Taky má film velký přesah a ukazuje, že si občas ani nejlepší přátelé nemohou přijít na jméno, ale pokud je potřeba, tak se dokážou semknout neskutečným způsobem. Odpočinkové, melancholické a ve výsledku hrozně příjemné.

(6/10). Když v roce 2015 dorazil Jurský svět, tak se mi ten film opravdu líbil. Dinosauři jsou látka, která je zkrátka atraktivní a lidé na to slyší. Proto bylo velkým zklamáním, když jsme o tři roky později dostali slabý pokus o sequel v podobě Fallen Kingdom. Očekávání ke třetímu dílu Dominion byla proto dosti skeptická a opatrná. Třetí díl mohl dostat dinosaury opět na výslunní a nebo mohl tuto značku na hodně dlouhou dobu zase pohřbít. No kdybych řekl, že jsem spokojený, tak bych lhal. Ale čekal jsem to horší. Jurassic World: Dominion pracuje s atraktivní zápletkou, která je opravdu originální. Oproti druhému dílu máme v příběhu veliký posun. Co se ovšem hodně nepovedlo, tak to byl střih, který opět nedopřeje lidskému oku, aby se pokochalo krásnými akčními záběry, ale místo toho se třepe kamera a při soubojích nejde nic vidět. Klasický problém dnešních blockbusterů. Musím ocenit pár hezky natočených scén, kdy si dá kamera na čas (scéna v žabinci). Ale to jsou jenom miniaturní světlé výjimky v moři chaosu. Nostalgie byla v mém případě na bodu mrazu, neboť jsem neviděl původní Jurské parky. Co musím ale ocenit, byl hudební podkres, který se opíral i o legendární soundtrack Johna Williamse. Třetí Jurský svět zkrátka a dobře jenom ukazuje, jaké filmy se točí v dnešní době. Filmy bez duše, hlubší myšlenky ukryté uvnitř. Filmy které cílí pouze na monumentální akci bez nápadu. Potom nadějné látky jako právě dinosauři trpí tímto trendem a mě to nesmírně mrzí.

(6,5/10). Dog byl v mém hledáčku už nějakou dobu, ale dnes na něj konečně během horkého odpoledne přišla řada. Musím uznat, že film překypuje řadou nejrůznějších klišé. Ale my jsme si to nesmírně užili. Takových filmů není mnoho a navíc vás film pohladí na srdci. Věřím, že tady by zaplesalo srdce i největšího cynika :) Channing Tatum se na roli hodí jako ulitý a jde vidět, že se jedná v jeho případě o opravdu srdcovou záležitost. Ve výsledku jsme teda dostali velice příjemný film se spoustou krásných záběrů, kdy jde vidět láska psa a člověka. Je to taktéž proloženo řadou vtipných scének, které mě nenechaly chladným. Pro milovníky dojemných příběhů a čtyřnohých mazlíčků úplně ideální.

Filmová výzva griph - film č.2 - (6/10). Že bych francouzské komedie přímo nějak vyhledával, tak to se říct nedá. Když se na nějakou podívám, tak to musí být nějaký výjimečný projekt. Jako třeba Nedotknutelní, nebo třeba trochu odlišný film Asterix a Obelix. Hlavička pro mě byla velkou neznámou a vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Film to nebyl špatný. Měl svoje originální nápady a vtipné situace. Že by mě něčím učaroval, tak to se říct tak úplně nedá. Nejedná se tak úplně o komedii, jako spíše o takovou satiru. Film to ovšem byl zajímavý a disponoval svým kouzlem.

(8,5/10). Top Gun: Maverick je v dnešní době naprostým unikátem. To samé platí o představiteli hlavního hrdiny. Tom Cruise je vymírajícím druhem herců, kteří nehrají pouze před zeleným plátnem. Hrají na hraně vlastního života a filmu obětují úplně všechno. Už od prvních minut, kdy se ozvala báječná hudba mi naběhla husina po celém těle a nezmizela po většinu filmu. O nostalgii se v mém případě nejednalo, protože původní Top Gun jsem viděl poměrně nedávno. Ale ta hudba je sama o sobě dokonalá. Nedokážu si ani představit, co prožívali lidé, kteří na Top Gunu vyrostli. Dechberoucí záběry střídají překrásné širokoúhlé záběry na krajinu. Místy se mi opravdu špatně dýchalo, protože jsem sledoval herce, kteří reálně pociťovali géčka na jejich hrudnících. Kino zážitek to byl opravdu intenzivní. Tím nejlepším je však práce s postavami. Po dlouhé době se jedná o nějaký film, kde mi opravdu záleželo na osudu postav a při některých scénách jsem musel zatlačovat chlapské slzy. Miles Teller a Tom Cruise mezi sebou mají neviditelné, přesto hmatatelné napětí. Mám z tohoto filmu fakt ohromnou radost. Ve společností CGI komiksových filmů je Top Gun: Maverick hvězdou s čistého nebe a bude se určitě řadit mezi highlighty roku 2022. Aktuální skóre je opravdu vzhledem k povaze ČSFD neskutečné a film si to rozhodně zaslouží. Plná kina vhledem ke konci pandemie jsou už jen pomyslnou satisfakcí.

Filmová výzva griph - film č.1 - (8/10). Historická detektivka se světskou atmosférou. Nic podobného jsem v životě neviděl a byl to neopakovatelný zážitek. Atmosféra na diváka promluví po několika sekundách snímku, kdy se ozve neskutečná hudba Jamese Hornera. Potom sledujeme impozantní záběry italské přírody a přilehlého opatství. Vznešená Old English tomu dodává ještě víc na autenticitě. Co se týče hereckých výkonů, tak nemám co bych vytknul. Ron Perlman jako chodící hrbatý slovník je rozhodně nejvýraznějším hereckým představením. Ještě bych vypíchnul mladičkého Christiana Slatera, který tady náramně kulí oči a vůbec mi nedošlo, že se jedná právě o budoucí hvězdu seriálu Mr. Robot. Obecně jsou tady hrozně povedené masky a karikatury lidí. Jsme svědky opravdu prapodivných výjevů nejrůznějších lidských povah. Kdybych měl najít nějaké negativum, tak bych asi zmínil pomalejší tempo, které místy slábne. Ovšem ten konec mi vzal doslova dech. Celkové rozuzlení mě dostalo do kolen společně se zjištěním, proč se snímek jmenuje právě Jméno růže. Drsný, ale zároveň hrozně krásný historický film. Středověk byl opravdové peklo. Škoda, že už takovéhle klenoty nikdo kromě Ridleyho Scotta v dnešní době netočí. PS: Knihu jsem nečetl. Jít do toho naslepo, bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat.

(8,5/10). Milý Marvelku, milý Kevinku, takhle nějak bych si představoval film s podtitulem Multiverse of Madness. A24, já vás miluju! Za poslední dobu jsem neviděl film, který by mě takto uchvátil svojí šíleností a nepřeberným množstvím nápadů. Něco tak hravého, šíleného a zároveň v jádru hrozně křehkého. To je dámy a pánové Everything Everywhere All at Once. Hned od začátku se to rozběhne na plné obrátky, kdy samotný divák ani nevím, kde mu hlava stojí a je svědkem opravdu něčeho neobyčejného. Člověk, který tohle stříhal je Bůh! Tolik střihů v dobrém slova smyslu nemají ani nejnovější závodně - epileptické filmy Vina Diesela.  Po technické stránce tomu nemám co vytknout. Hraje to barvami, nápady s kamerou a ta hudba. Ze zápletky nechci nic prozrazovat. Tento film je jasným důkazem, že nepotřebujete herce světového kalibru, aby vám předvedli herecké koncerty, které vás uhranou. Celý štáb do toho dal své srdce a maximum. Jde to hrozně poznat. Hlavně teda mladičká Stephanie Hsu je tady ohromný herecký objev. Nečekal bych, že jedním z největších letošních filmových zážitků bude snímek o paralelních světech. V tom je kouzlo filmu, které vás uhrane a ani nevíte jak. PS: Rozhodně si před shlédnutím nic bližšího nezjišťujte. Přijdete o velké množství šokujících zážitků.

(7/10). The Bad Guys jsem vnímal jako potencionální comeback studia DreamWorks. Celkový koncept byl hrozně nápaditý a synopse slibovala originální podívanou. Dočkal jsem se nakonec něčeho neobyčejného  a jedinečného? To asi ne, ale snímek mě v některých aspektech dost potěšil. Jako největší pozitivum bych viděl rozhodně animaci, která je opět originální a v dnešní době je tohle rozhodně vítané. Dalším skvělým aspekte jsou samotní "hrdinové". Každý má rozmanitou osobnost (jestli se tomu tak dá u zvířat říkat) a má svoje charakteristiky. Žádné ze zvířat není ploché a každé z nich tady má část svého prostoru. Posledním pozitivem bych zmínil neověřitelnou nápaditost co se týče zločinů a loupeží. Jde vidět, že toho mají tvůrci hodně nakoukané a nechali se inspirovat plejádou heist filmů. Bohužel, aby to byl výborný animák, tak mi tady chyběl moment údivu a překvapení. Ten film je hrozně předvídatelný a kdo je pravým záporákem jde odhadnout opravdu lehce. Jinak se jedná o originální počin, který měl možná ambice ještě trochu výše, ale rozhodně si to zaslouží uznání. Také kvůli snaživým hercům, kteří dabují jednotlivá zvířata.

(8/10). Mám hrozně rád filmy podle skutečné události. American Underdog skvěle balancuje a servíruje divákovi autentické záběry, které se prolínají společně s filmem. Zachary Levi je jako legenda amerického fotbalu Kurt Warner neskutečný sympaťák a jde vidět, že do toho dal srdíčko. Nevím proč, ale chemie mezi ním a Annou Paquin na mě prostě nefungovala. To je asi ale jediné negativum, které vidím na tomto filmu. Je to natočené tak, aby to diváka zahřálo u srdce a on se po konci filmu jenom usmíval. Těchto filmů je nepřeberné množství, ale pokud se člověk dívá spíš na psychologické dramata, tak tento vesměs pozitivní film na něj funguje. Nejsilnější na celém byl samozřejmě příběh, který psal sám život. Mě osobně se však nejvíce dotýkal vztah Zacharyho s jeho nevlastním synem. Americký fotbal pro mě nepředstavuje nějak extra atraktivní sport, ale záběry ze zápasu byly fakt parádně natočené a slowmotion byl použit přesně tam, kde to bylo potřeba. Věřím, že Američani budou tento film milovat. U nás si moc pozornosti nezískal mému hledáčku rozhodně neuniknul.