UhLee

(4/10). Na tenhle film jsem se podíval, když jsem měl Den blbec a doufal, že mi to alespoň trochu zvedne náladu. Machete Kills je však o hodně slabším kouskem než byl první díl. Vtipy, které byly svěží a neokoukané u prvního dílu se tady vůbec nevyskytují a dostáváme pouze recyklovanou verzi prvního dílu bez novějšího nápadu. Přidaly se tady však nové herecké esa, které se chtěly objevit ve filmu Roberta Rodrigueze. Vrátila se mu jeho hvězda ze Spy Kids Alexa Vega, která tady má docela zvláštní postavení. Kdykoliv je na scéně, tak jí kamera tak nějak úchylácky snímá. Nevím, jestli to byl záměr, nebo na mi se ní Rodriguez fakt zamiloval. Potom je tady asi nejlepší nová postava. Chameleon s tváří několika hereckých hvězd. Od Waltona Gogginse po Antonia Banderase. Fakt jsem tak pestré obsazení nečekal a byla radost očekávat, jaká další tvář se vylíhne pod jeho maskou. Nevím jak by se na roli Amber Heard dívali lidé po soudu s Johnny Deppem, ale tady působila taktéž docela trapně. Celkově ten film působil trapně a vůbec mě nezajímá nějaký Machete in Space, protože to působí jako ještě větší úlet jako dvojka. A to už bych asi nezkousnul.

(7/10). Asi nějak takhle bych si představoval kvalitní zombie apokalyptický biják. Zombie masky byly perfektní a celkový chaos, který vládl po většinu filmu diváka parádně vtáhl do děje. Brad Pitt tady hraje docela dobře, ale že by mě vysloveně dostal něčím do kolen, to říct úplně nemůžu. Taktéž mi moc nesedl casting jeho ženy, protože k sobě vůbec nehodili a jejich odloučení na mě mělo nulový dopad. Co se týče zpracování filmu, tak k němu nemám nějaké větší výhrady až teda na tu akci, která byla opět totálně nepřehledná. Přestřelky to samé. V paměti mi asi nejvíce zůstane scéna s přelézáním zni v Izraeli a taktéž závěrečná scéna se zombie v laboratoři. To z něj fakt šel strach a člověk by se nejraději schoulil do klubíčka. Nedokážu si představit, co bych dělal kdyby tady najednou přišli zombíci. A ten konec mohli udělat taky lépe. Šlo vidět, že tam hrály svou roli přetáčky.

(6/10). Pokud od Macheteho divák očekává šílenost v podobě ohyzdného hlavního hrdiny Danny Treja, který má celý film stejný výraz, nebo odporných efektů, tak si asi bude tento film užívat. Já jsem se bavil u některých scén, které mi sice přišly naprosto absurdní, na stranu druhou jsem se u nich výborně bavil. Například smažené vejce pod Macheteho postelí, nebo Bungee jumping na střevech. Vůbec jsem nečekal, že se tady objeví herecké legendy jako Robert De Niro, který si je moc dobře vědom toho v jakém filmu se to nachází a taky si to podle toho užívá. Jessica Alba je nádherná herečka, ale tady působila trochu naivně. Ruský propagátor Steven Seagal je tady už tradičně řádně vypasený. Krev tady cáká na všechny strany a já si to místy vážně užíval. Roberta Rodrigueze respektuju a mám toho chlapce, který stvořil Spy Kids rád. Ten film se nedá brát vážně, ale nemůžu tomu hodit více než 3*, protože mě to nezabavilo na celou dobu a urazil bych řemeslně lépe zvládnuté filmy.

(6/10). "To the infinity and beyond!" Vždycky jsem byl fanouškem původní myšlenky Pixaru. Vytvářet originální projekty, které pokud možno nejsou pokračováním a stojí odděleně jako samostatný příběh. Za tímto tvrzením si stojím čím dál více, protože Rakeťák opravdu nebude patřit mezi mé oblíbené Pixarovky. Spíš se bude pohybovat na úplně opačném konci tohoto studia s lampičkou v logu. Rakeťák disponuje řadou nesporných kvalit. Ať se bavíme o dechberoucí animaci, která se stala u Pixaru už jakousi tradicí, protože divák má opravdu někdy problém rozeznat, jestli se kouká na animovaný film nebo hraný jak je ta animace živá. Máme tady postavy, které si každý musí zamilovat. Vrací se všemi milovaný Buzz s hlasem ještě víc milovaného Chrise Evanse, kterému dělá doprovod kocour Sox, který si tady většinu scén krade pro sebe. Ostatní se taky fajn poslouchali, ale za pár dní na ně zapomenu. Velký problém mám s celkovým příběhem, který prostě není tolik poutavý jak bych čekal. Pracuje se tady se zajímavými tématy a myslím si, že by se z nich dalo vytěžit daleko více. I co se týká toho přesahu, který většinou útočí na divákovo srdce, ale tady mě to docela dost minulo. Není každý den posvícení a věřím, že budoucí originální projekty si ke mně opět najdou svoji cestu.

Pátá série - (7/10). Půjdu asi mírně proti proudu, ale řeknu, že se mi předposlední série tohoto velmi specifického seriálu nelíbila tolik, jako tomu odpovídá hodnocení, které tady na CSFD svítí. Pořád divákovi servíruje epizody, které daleko přesahují hranice animované tvorby. Můj nejzásadnější problém je v tom, že postavy z tohoto seriálu jsou neustále vláčeny depresí, že jsem si na to tak trochu už zvykl a začínají mi být lhostejné. Na začátku série to na mě ještě fungovalo, ale postupem času a s přibývající dávkou deprese začínala převládat chladnost vůči charakterům. V normálním světě by to asi chtělo delší pauzy mezi sériemi, ale já už to chtěl mít prostě z krku, tak jsem si mezi sériemi dal tak měsíc pauzu. Očividně to bylo málo, aby se můj kalíšek deprese vyprázdnil a mohl  se začít opět plnit. Já v BoJackovi vidím to obrovskou kvalitu a přesah, ale už to na mě prostě nemá takový dopad jako předchozí série. Pořád to má hodně co nabídnout a seriál nepůsobí, že by nevěděl kudy kam. Jsem zvědavý na celkové zakončení, protože si s ním dám asi načas než to dokoukám. Nejlepší epizoda: The Dog Days Are Over(S05E02)

(8,5/10). Manchester by the Sea je film, který se točí kolem známých témat, ale je tak dobře natočený, že nehorázně vyčnívá mezi ostatními filmy podobného rázu. Vyniká lidským a uvěřitelným přístupem, který k sobě mají postavy a každý člověk, který film sleduje se s nimi bez problému ztotožní. Sledujeme život Leeho (už jenom kvůli tomu jménu jsem se s ním neměl problém sžít), kterého hraje precizní Casey Affleck, který není tolik známý jako jeho bratr, ale svým hereckým uměním si u mě vysloužil hluboký respekt. Pomalu jsou nám odkrývány střípky z jeho života a začínají vyplouvat na povrch první otázky. Vzpomínky jsou tady stěžením pomocníkem na cestě jeho životem a divák každou vzpomínku hltá se zatajeným dechem. Když potom dojde na osudovou vzpomínku, tak mi puklo srdce. Emocionálně vypjaté scény doplněné mrazivou hudbou byly vražednou zbraní pro moje emoce. Už si dlouho nepamatuju, že by mě nějaká scéna takto zasáhla. Bude rozhodně patřit mezi nejsilnější scény, které jsem měl možnost na obrazovkách vidět. Od té doby jsem na ten film nahlížel jako na něco neobyčejného. Byl jsem svědkem jednoho z nejsilnějších dialogů mezi Caseym Affleckem a Michelle Williams, kteří tady předvedli další útok na lidské srdce. Byl to velice silný film, který zamává i s tím nejodolnějším člověkem, protože je to hlavně realistické a zlomený člověk to může brát jako nástroj, jak se odrazit ze dna.

(6/10). Přestože jsem k tomuhle filmu podle ohlasů přistupoval velice kriticky, tak ve výsledu to taková katastrofa nebyla. Rozhodně se jedná o nevyužitý potenciál, ale mohlo to dopadnout daleko hůř. Těch 200 milionů dolarů tam podle mě jde vidět. Ať už se jedná o pompézní dehonestace Prahy, nebo hvězdné obsazení, tak si myslím že to tam vidět jde. Netvrdím, že ty peníze nešly lépe využít. K hereckému obsazení nemám nejmenší výhrady Ryan Gosling si zopakoval roli zabijáka s kamenným výrazem z filmu Drive, Chris Evans byl překvapivě perfektní v roli záporáka a neskutečně si to užíval. Kdo mě naopak zklamal, tak to byla postava Ana de Armas, která kopala za béčkový tým a hrála druhé housle. Těšil jsem se na její scény, ale žádná z nich mi ji nedokázala dostatečně prodat. Ze začátku mi The Gray Man vyrazil dech svojí šílenou akcí a zběsilým tempem. Fakt jsem si to užíval. Dokázal jsem opomenout nepřehledné bitky a hlavně to, že se to celé odehrávalo v šeru. Bohužel s přibývající stopáží film ztrácel na uvěřitelnosti a na zábavnosti. Bratři Russovci jsou kvalitní tvůrci, ale jejich loňské Cherry pro Apple se mi líbilo teda daleko více. Cítil jsem však hrdost na to, že na nejdražším filmu Netflixu má výraznou stopu Česká republika. Slyšet tam policisty křičet "jménem zákona" bylo na jednu stranu hrozně zvláštní a na stranu druhou hrozně kouzelné.

Pátá série - (8/10). Pátá série Cobra Kai je bezesporu nejslabší sérii, kterou nám tvůrci nabídli a přesto si odnáší plný počet hvězd. To vypovídá o obrovské kvalitě, kterou tento seriál disponuje. Tím nejsilnějším aspektem, který Cobra Kai dělá výjimečným a tak kvalitním jsou postavy, které každou sérií procházejí určitým vývojem. Johnny a Daniel si v této sérii prohodili role a Daniel byl právě tou postavou, která si sáhla na samotné dno. Bohužel nastává tady takový nemilý trend a to je fakt, že série jsou vydávány zběsilou rychlostí a jde to cítit na výsledné kvalitě. Akční scény nejsou to, co bývaly a poslední epický souboj to nezachrání. Velké plus bych viděl v hlavním záporákovi, protože Terry Silver je ztělesněné zlo a jeho ďábelský pohled je k nezaplacení. Já pevně doufám, že Cobra Kai nesklouzne do kategorie průměrnosti kvůli velkému počtu sérii. Sice Cobra Kain Never Dies, ale někdy je potřeba myslet racionálně. Nejlepší epizoda: Extreme Measures (S05E05)

(7/10). Určitě každý zná ten pocit, když přistupuje k nějakému filmu spíše pesimisticky, protože recenze nejsou zrovna nadšené, ale pokud přijde překvapení v podobě kvalitního bijáku, tak je radost z výsledku dvojnásobná. Jan Žižka je pro mě důkazem, že mnozí Češi nepřejí úspěch ani svým vlastním filmům, které se podívaly za hranice Hollywoodu a dělají nám tam výbornou reklamu. Vsadím se, že Američané do premiéry tohoto filmu ani nevěděli, že nějaký Jan Žižka kdy existoval natož, aby věděli, že nebyl nikdy poražen a tím se zařadil mezi velikány jako Alexander Veliký nebo Čingischán. Jsem hrdý na to, že Jan Žižka je právě českým filmem, protože Petr Jákl odvedl skvělou práci. Ukázal, že filmy jsou opravdovým uměním a když si jdete za nějakým snem, tak to jde dotáhnout do zdárného konce. Už od prvních minut jde vidět, že ten film daleko převyšuje možnosti v naší zemi. Velkolepá kamera, která pracuje se zajímavým filtrem, takže film působí temně a špinavě. Medieval hudba dokreslující atmosféru středověku. Divák má tímto úvodem možnost si udělat během několika prvních minut o filmu určitý obrázek. "Brutalita, špinavost a surovost" jsou synonymy pro tento film a i pro samotného Bena Fostera coby Jana Žižku, kterému je tady krásným protikladem křehká Sophie Lowe v roli Kateřiny. Je sympatické, že režisér tady obsadil i české herce a tak tady dostali prostor nejrůznější české hvězdy a divák má radost, když na plátně objeví nějakou další známou českou tvář. Film se s ničím nesere ať už od samotné animálnosti hlavních postav ze kterých vyčnívá dánský medvěd Roland Møller nebo taky s explicitními scénami, které byly i pro otrlého diváka překvapující. Kdybych měl najít nějaký zásadní nedostatek, kterým film trpí, tak by to byl určitě střih. U takto pojatých filmů jsou souboje stěžením pilířem, na kterém to všechno stojí. Když je střih zbrklý a působí místy až epilepticky, tak to je docela zásadní důvod, proč film není tak kvalitní, jak by mohl být a je to veliká škoda. Celkovým dojmem na mě Jan Žižka působil trochu jako The Last Duel, protože to taktéž nebyl typický historickým filmem, ale nabízel něco jiného. Stejně na mě zapůsobil i konec Jana Žižky, který mě chytil za srdce a až nečekaně mě emocionálně pohltil. PS: Někdo mohl očekávat, že film bude vypadat draze, ale v porovnání s ostatními Hollywoodskými filmy se jedná o levnou jednohubku, takže se poměrně komornímu pojetí nelze divit.

(4/10). Crimes of the Future byl má první zkušenost s režisérem Davidem Cronenbergem, který je považován za mistra nechutností. Důvodů, proč jsem se na tento snímek podíval bylo několik. Ale asi největším tahounem byl muž se zašitou hubou a miliony uší po celém těle. Howard Shore jakožto mistr skladatel, který je znám především geniálním soundtrackem k Pánu Prstenů se tady opět shledal s Aragornem. V prvé řadě bych chtěl říct, že ten film má fakt vymazlené všelijaké futuristické stroje a nástroje mučení, protože to bylo opravdu zajímavé. Také bylo zajímavé sledovat celkový nápad a myšlenku celého filmu, protože je klidně možné, že za pár let se tento film stane realitou a tak trochu nadčasovým poselstvím budoucnosti. Po herecké stránce ten film taktéž divákovi servíruje zajímavé karikatury v podobě neustále se dusícího Vigga Mortensena, nebo věčně nadržené a k sežrání Kristen Stewart. Kromě těchto aspektů je tady ještě impozantní hudba od již zmiňovaného mistra. Potom už je to jenom nezajímavý patvar s absolutně nezáživnými dialogy. Zmatečnost celého vyprávění tomu ještě víc láme vaz a z toho filmu se stala v mém případě docela kvalitní ukolébavka. Nálepku horor bych tomu filmu taktéž určitě nedal nedal. Z mé strany se jedná o jasné zklamání.