Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (3 497)

plakát

Muž se zaječíma ušima (2020) 

Myslel jsem, že to je český film Muž se zaječíma ušima a on to byl slovenský film Muž so zajačími ušami. Ten rozpor mezi češtinou a slovenštinou jsem mi nedocházel častěji, než bych chtěl. Hlavní postava mluví česky, ale píše slovensky, jeho děcka mluví taky slovensky, asi žijou na Slovensku. A Krobot a Kaiser jsou tam jediní Češi, takže to dost bije do očí a jiných smyslových orgánů, přestože jsou z obsazení nejlepší. Aspoň že Pauhofová mluví slovensky a hned je snesitelnější ji pozorovat (v českých filmech mi většinou vadí a vůbec mi nepřipadá atraktivní, jak si většina lidstva myslí). Našel jsem tam ale několik dobrých myšlenek. "Stárnutím se víc přibližuji lásce." Nebo třeba ten monolog o tom, jak je církev jen sviňská instituce a že by člověk měl sám rozhodnout, jestli se vstoupí a ne křest nic netušícího mimina. A nebo ta hláška jak řekne "Vždycky se najde někdo, kdo na tebe vytáhne minulost." Dobré. Ale jinak mi smysl zaječích uší vlastně unikl. Asi je to alegorie, ale ať je to klidně trajektorie, mě je to jedno. Mohla to taky být metafora, ale spíš mi k tomu sedí metablbost. Nechce se mi nad tím moc přemýšlet, tak sem napíšu to nejjednodušší, co mě v souvislosti s tím napadlo: že jak člověk stárne, tak je jak polní zajíc. Jestli to tak není, tak to měli vysvětlit. Jestli to mělo vyznít nějak artově, tak to nelze docílit jen tím, že některé scény budou černobílé. Pak jsou s ušima i barevné, pak jsou i bez uší. A jedinej pořádnej art byly podle mě opravdu jen ty krásně vyvedené zaječí uši. Co se hereckého obsazení týká, tam je Krobot k nezplacení a bez něj by ten film už vůbec nefungoval. Tím jsem se dostal k tomu, že ten film moc nefunguje. Ale tvářit se jak zajíc umí Krobot parádně! A nechci se nikoho dotknout, ale ti slovenští herci jsou... až na pár výjimek... takoví divní. Asi jsou lepší lidé než herci. Aspoň že jsem se několikrát docela zasmál (třeba nápis "Nepolievať!!! Umelý!!!"). Celkově z toho cítím tu snahu, aby to divákovi něco dalo, ale zrovna já asi nejsem ten typ diváka.

plakát

Em a On (2011) 

Film o přátelství, lásce, chlastu a hnusu s troškou sociální kontroverze, s čímž je Baumaxa už tak nějak spjatej. A samozřejmě chlast. Jinak je to vesměs průřez jeho tvorbou do roku 2011, s Rudenkem v zádech (škoda, že ten tam toho předvedl poskrovnu). Ti dva se s ničím prostě neserou, protože to asi ani neumí (teda fyzicky srát umí, což také uvidíme), ale hlavně je to sranda. Xavi je můj oblíbenec a koho není (i to se může stát), třeba bude časem. Už se těším na druhej díl.

plakát

Útok na Bílý dům (2013) 

Pro Američany-patrioty tohle musela být naprostá bomba. Bílý dům jako symbol USA, akce uvnitř i na zahradě, prezident jako hrdina a samozřejmě všechno dobře dopadne! Pěl bych ódy. Ale nejsem žádnej amík, jsem českej pepík, teda spíš moravskej kuník, takže tahle historicko-kulturně-patriotická stopa ve mě nezanechala větší rýhu, než pneumatika na ježkovi. Přesto jsem za ty dvě hodiny neměl pocit, že se nudím. Samozřejmě je potřeba vypnout hlavu... a pak je šance, že se budete bavit i vy, co upřednostňujete akci před romantikou. A právě akce to vše zachraňuje nejvíc, ať je jakkoliv přehnaná (a někdy i digitálně pěkně hnusná). Tahle sólo akce jak kdyby byla psaná pro Johna McClanea (akorát bez samomluvy). Hlášek sice poskrovnu, ale ucházejících. Jamie Foxx na prezidenta moc ksicht nemá, zato Channing (i když ho zrovna nemám v oblibě) tady tatumoval poměrně dobře. Zbytek je už takovej ten potřebnej balast kolem, bez kterýho by to nešlo. A ono to šlo.

plakát

Last and First Men (2020) 

Kdyby tento film měl být způsob, jak nás zkontaktovali poslední lidé z budoucnosti, tak by to asi moc nefungovalo. Většina lidí by u toho asi usnula. Je to takovej ten typ filmu, u kterýho se dá dělat i něco jinýho. A to jsem taky dělal, protože koukat na to byl trochu ztracený čas - černobílé obrazy betonových geometrických objektů a ponuré krajiny se po chvíli okoukají a vizuální stránka mi přišla úplně zbytečná. Ale může to klidně dobře posloužit jako uklidňující relaxační hudba, klidně i s tím komentářem. A ten je hodně sci-fi, obdivovat se dá představivost Olafa Stapledona, který už v toce 1930 měl takhle rozvinuté fantastické myšlenky. Hlas a přízvuk Tildy Swinton zní taky docela futuristicky, hlavně v kombinaci s dost složitým anglickým jazykem, se slovy, která se často nevyskytují. A pak je tu Jóhannssonova hudba, která jediná mě úplně odvařila. Né že bych byl nějakej fanda ambientu, ale jako podkres k čemukoliv je to sen. K čemu ale pak obraz, když by mi stačil zvuk? Jako filmové dílo proto hodnotím takhle nízko, protože mít super audio a zbytečné video, to je špatnej mix.

plakát

Kdo mi jde po krku (2021) 

Po všem, co Taylor Sheridan udělal (hlavně vynikající Wind River) jsem čekal nějakou podobnou bombu... a hlavně uvěřitelnou!!! Ale tohle není ani stejný hřiště, to je úplně jiná liga. Něco jak okresní čutaná. Průser na n-tou. Z počátku mě hned absolutně odradila Angelina Jolie, která se do role vůbec nehodila. Ta její drsná chlapská póza k ní vůbec neseděla, to by musela mít jinou tělesnou stavbu, než vychrtlá samá ruka, samá noha, samá koza. Dokonce mě tady napadl rým: dělá chlapské pózy, ale ční jí kózy. Podle mě byla tohle prostě role spíš pro chlapa, ale holt chceme mít asi genderově vyváženej film, tak co už... A pak je tu samozřejmě logika a chování postav. Největší peklo bylo to množství blesků, které nejdřív zničily vysílačku a pak při běhu po otevřeném prostranství jich kolem Angeliny uhodilo tolik (a jeden jí dokonce osmahl nohu, chch), že to bylo jak někde na třeskotéce. Ale to nic, blesk sem, blesk tam, jedeme dál. Duo zabijáků Aidan Gillen a Nicholas Hoult, na které si všichni stěžují, že byli jak Pat a Mat, to jsou asi až moc silná slova. Já s jejich nekompromisností neměl problém a jistou dobu působili fakt profesionálně (a herecky taky v pohodě)... a holt pak se trochu nezadařilo, no. No ale je pravda, že těch chyb ke konci dělali čím dál tím víc. A pak tu je Jon Bernthal - na to jakej je to kabrňák, tady měl dost nevýraznou roli - větší bad-ass byla jeho těhotná černá manželka, která jela jak namydlenej blesk (ha, další blesk!) a pěkně si je podala. Prostě takhle: celej film měl docela dobrej námět a nápad, ale zmrdali to výběrem herečky do hlavní role a různými hloupými detaily.

plakát

Všichni svatí mafie (2021) 

Může obsahovat spoilery:  No nekecej, on existuje prequel k Rodině Sopranů (z názvu to nejde poznat)? Super. Super? Moje chyba. Neměl jsem se tak těšit... Teda ono to nebylo úplně na odpis. Mělo to dobrou dobovou atmosféru, omrkli jsme mladší verze známých postav (což bych vůbec neocenil, kdybych neznal seriál) a herecky mi tam vadil snad jenom mladej Gandolfini (možná to bylo tím páčem, ale možná taky proto, že je to kopyto). Jon Bernthal buď sedí nebo tam skoro není, takže na toho se moc netěšte. Nejvíc tam je  samozřejmě Alessandro Nivola, jehož ánkl Moltisanti je sice hajzl, ale taky trochu svatej... a aspoň do něj trochu vidíme... a za mě herecky spokojenost. Ostatní postavy zůstávají trestuhodně bokem a užijeme si jen jejich náznaky. Děj sem tam oplyne nějakým tím násilím, ale seriál oplýval víc. Škoda, že to všechno vyšumělo tak nějak do nikam. Černošská stopa tady rezonuje, ale zanikne někde v ozvěně v prostoru. Přitom to bylo docela solidně rozehrané - pouliční nepokoje, touha vymanit se z bělošské nadvlády, válka gangů... A úplně stejným tónem nevyužili Raye Liottu - obě postavy. Když už pořádně nepoužili tu druhou, proč zabíjeli tu první? Ale je fakt, že jsem zas pocítil takovej ten poměrně solidní mafiánskej podpažní odér. Tři dám...

plakát

Lví král (2019) 

Původního Lvího krále jsem nikdy neviděl (on mě docela odrazoval ten opěvovaný stupidní song od Eltona Johna). A hlavně jsem nikdy neměl chuť na filmy pro děcka. Teď přišla nová verze a děcka už taky mám, což byla skvělá příležitost to zkloubit. Hned jak to začalo, uchvátila mě skvělá animace (hned mi to připomnělo Knihu džunglí a hle, on to taky natočil Jon Favreau! - animace je to jak přes kopírák a to je v tomto případě pochvala). Ta animace je prostě ta největší deviza, od začátku do konce, orgie pro kukadla. Zvířecí postavy jsou jak živé, žádné karikatury, a to se mi velmi líbí. Samozřejmě děj, humor, postavy a všechno ostatní primárně cílí na děti, ale i jako dospělý jsem to snesl. Prostě jsem nadšený a věřím, že u původních animovaných výtvorů bych se takhle určitě nebavil. Dokonce jsem ochotný to s dětma někdy skouknout znovu (čemuž se určitě nevyhnu, soudě i podle jejich nadšení). Jinak teda ten dětský faktor při společném sledování je priceless - bez těch je to poloviční zážitek. PS: hodně lidí tvrdí, že to je digitální kopie původního filmu, ale mě je to jedno. Jediná vyloženě trapná věc tady byla ta strastiplná cesta lvích chlupů k opičákovi, to bylo fakt idiotské.

plakát

Král Richard: Zrození šampiónek (2021) 

Nejdřív musím říct, že Will Smith v této roli opravdu herecky ještě povyrostl. Ok, možná tam nemusel tak hrát na city, když mu zvlhly oči a tak, ale věřím, že scénář mu nedal jinou možnost. Jako životopisný a sportovní film to bylo fajn a být větší příznivec tenisu, chrochrám si. Samozřejmě o sestrách Williamsových jsem už slyšel, ale o jejich původu kdesi v Comptonském ghettu a o tom, jak to měly ze začátku těžké, slyším poprvé. A že jejich tatík to takhle spískal, to je už jenom takovej bonus. Nevím, jak moc měl být tento film objektivní nebo působit jako pocta, ale mám takový pocit, že vidíme jen to, co má být vidět. Jak se to daří a jakej je to ten pan otec borec. Má i negativní stránky, ale ty jsou divácky přijatelné, takže opět je tu jakési takové zbožštění, jak kdyby chtěli tvůrci (a producenti) vlastně panu králi poděkovat, dát mu tento film jako dárek. Zlobím se za to na ně? Ne. Je to dobrej film (a to i přesto, že všichni chlapi tady chodí furt v trenkách a že Jon Bernthal tady vypadá jak pakoš - ale skutečný Rick Macci je na tom ještě hůř - ten mi na konci filmu úplně připomněl Olivera Tree, chch).

plakát

Okupace (2021) 

No jako žádná sláva. Proč hned takové drama? Měl jsem představu, že to bude aspoň trochu komediálně laděné. Nemůžu říct nic negativního na herecké výkony, s těmi jsem byl spokojen. Ale jediné, co mi v hlavě zůstalo v tom pozitivním zážitkovém smyslu, byl to ujeté úvodní choreo. Škoda, že to celé nebylo v podobném duchu... Ale k tomu duchu, který to mělo, mi tam nějak neseděl ten výběr hudby - ne že by byla špatná, ale nehodila se tam - teda v té době se taková hudba určitě nehrála. A kde se tam vzal jukebox? To asi těžko, ne? A pak ta ruština - díval jsem se na to přes HBO Max a nebýt anglických titulků, tak v české verzi úplně chyběl překlad ruských dialogů (možná v kinech to bylo, nevím). A kdo byl přesně ten Fučík? To jsem si musel dohledat... nebo jakože bych to měl vědět? Nevěděl - asi jsem už generace, kterou tato osoba nepostihla. Takže celé mi to smrdělo tím, že to je tak trochu film pro pamětníky. Pro ty, kteří vědí, kdo to byl Fučík a kdo ještě ovládají základy ruštiny, protože se ji tenkrát učili. A kromě toho jsem měl pocit, jak kdyby někdo zfilmoval nějakou divadelní hru (v tomto případě dvakrát divadelní, vzhledem k tomu, že se odehrávala v divadle) - na to, že okupace je tak velké téma, se pohybujeme jen v interiéru a zfilmovaná příhoda s ní souvisí jen okrajově. Vlastně by se to mohlo odehrávat v úplně jiné době, protože česká odvaha, ehm, teda to druhé, je historicky profláknutá a dá se aplikovat na jiné scénáře, které by mohly být mnohem zajímavější. Ale Ceny české filmové kritiky jsou v tomhle proti mě.