Odysseus

Odysseus dvoudílný fantasy film, podle Homéra. Dobrodružný film , kde nechybí bájní tvorové, Kyklopové a hlavně bohové . Začínáme na rodné Ithace, jak se kvůli jablku Odysseus nechal naverbovat Agamemnonem a Meneláem. A když je konec trojské války 20 let Odysseus a jeho vojáci vracející se z Troji plují po moři a objevují, co a kdo všechno obývá bájný svět.Film se mi líbil nebyl to žádný velkofilm a na 5 hvězd to není, ale i 4 stačí. (21.10.2018)

Na Odysseovi se celkem dost viditelně podepsal zub času. Když jsem byl mladší, přišlo mi Odysseovo dobrodružství více napínavé než nyní s odstupem času. Na první pohled je vidět, že jde o TV film, což ale nemusí být na škodu - viz Merlin - nicméně v tomto případě mi přišla většina hereckých výkonů příliš strnulá a z technického hlediska nešlo též o bůhvíjaký skvost. Z postav mě rozhodně nejvíce zaujala Athéna v podání Isabelly Rossellini a nejzajímavější částí byl Odysseův návrat, ke kterému se ale musel člověk prokousat skrze dvě a půl hodiny děje. (31.05.2019)

Mytologický road movie s parádní přehlídkou mulletů a vygradovaným finále, jak se na správný drama sluší a patří. Triky i na tu dobu slabší, ale jinak hodně pěkná práce. Mimo zmíněných kadeřnických střihů oku lahodí ještě pohled na krásnou Vanessu Williams. Z tý by si měly tenisový Williamsky vzít příklad, obzvlášť ta mladší obluda. (19.02.2021)

Na Hallmark vskutku ucházející... Kdybych ale použil tatáž slova k ohodnocení stavu lodi na otevřeném moři, posádka včetně kapitána by jistě nadšena nebyla... Ovšem v porovnání s gigantickými bouřemi a jiným smrtelným nebezpečenstvím, kterým Poseidon "odměnil" Odyseovu sebechválu, by se takový stav lodi nutně musel zdát téměř bezvadný, a to každému námořníkovi bez vyjímky. Je zajímavé, že o "trochu" později přišel jiný Řek, zvaný Archimédés, se zákonem o tělese ponořeném do kapaliny. Ještě zajímavější ovšem je, že Archimédův zákon vystihl již autor této básně. A vlastně již tehdy viděl (což nás po zásluze přivádí k otázce: Kdo že je tu vlastně slepý?) jeho platnost i v oblasti, kterou Archimédés očividně neviděl, a proto jí, ani i kdyby chtěl, nemohl věnovat pozornost. Tedy v lidském srdci. Ucházející srdce, ať už z důvodu velké pýchy, předsudku, či jiného poklesku, klesá ke dnu stejně jako ucházející loď. Změnu stavu pak může způsobit jen změna stavu mysli, například projevená pokora. Srdce, které ucházelo a šlo ke dnu se pak snáze dostane na hladinu, a je-li pokání dostatečné, tak až do krajiny zalité sluncem... A stává se tak vskutku "ucházejícím"... ... ... Přiznávám, autoři tohoto díla mají můj obdiv za ne až tak marný pokus vyjádřit poezii obrazy. Jsou-li však obrazy v zásadních pasážích doprovázeny slovy v souladu s původním zněním básně, stává se dílo unikátem. Zejména v samotném závěru to vyšlo znamenitě... :) (09.08.2015)

Laciné - ale někdy méně je více. Armand Assante rozhodně hraje dobře. Nudné to opravdu není, i když stopáž vypadá vražedně. Triky nejsou žádná hrůza. A bylo moc dobře, jak do děje zahrnuli i samotné bohy. To bylo dobré. (To úplně chybí v moderní a rozpočtově znýčkané "Troji"). Konec je fakt brutus. Překvapil mě. Učebnicová ukázka manželské oddanosti. (Já osobně bych zůstal u Kalypsó). (11.06.2012)