Bohové Egypta

Na tohle téma už bylo natočeno hodně filmů, a to mnohem lepších. Film je to dobrý, dobře se na něj dívá a děj odsýpá. Nenabídne ovšem nic nového, protože většinu už jste viděli někde jinde. To z něj dělá jeden z těch bijáků, kterej nijak zvlášť nenadchne, ale taky vůbec neurazí. Nicméně to trochu ukazuje, že z tohohle tématu už se toho moc vycucat nedá. U dobrodružného filmu bych čekal mnohem výraznější výpravu, ale tady bije do očí zelené plátno a všechno se zdá až moc předigitalizované. (07.03.2016)

Připravil jsem se na Anubise dalmatina, Rea jakožto vlastníka vzducholodě na solární pohon i pyramidy ve tvaru krychle, takže mě nějaký ten drobný historický nonsens či mytologická nesrovnalost nemohly rozhodit. Zatímco poprsí špulící křoví mě docela oslovilo (od toho tam ostatně je), charismatu skoupý Lannister z Trocnova či Leonidas hrající si na Xerxese nikoliv a u chmatáka Thwaitese jsem si dokonce přál, aby sestoupil Apofis a udělal s ním to, co hladová krajta dělá potkanům. Nevadil mi scénář, který neměl ani cenu papyru, na kterém byl vytištěný. Skousl jsem i Proyasovu snahu vytáhnout mi měděnými dráty trikového bordelu mozek z dutiny lebeční. Vlastně v zásadě proti té pohádce nic nemám, jen mě ti různí starověcí bohové v moderních hollywoodských sandálech už poněkud unavují.. (08.04.2016)

„OD TÉTO CHVÍLE NEMŮŽE BÝT POSMRTNÝ ŽIVOT ZASLOUŽENÝ ŽÁDNÝM ZLATEM, ALE DOBRÝMI SKUTKY, SOUCITEM A VELKORYSOSTÍ“…“ /// Potěší, že v tý záplavě digitálních efektů nezapomenou na špetku ftipu. Příběh je mozaika z dobrodružství, který už jsme jinde viděli a tak se aspoň snažej vyrazit dech novejma kouskama z ošatky CGI, ve který není prostor na emoce. „No a jakej z toho máš pocit?“ (ty vole já fakt neví… ale čekal jsem větší mrdu!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dosud mi při žádným filmu nezkapalněl mozek a nevytekl ušima. 2.) Nikolaj Coster-Waldau je (můj) Bůh! 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ ne (24.08.2016)

Po opravdu, ale opravdu bolestivém kurvení řecké mytologie Prsy Džexnem jsem byl značně tutenskeptický. A do jisté míry kleoprávněně. Do digitálního mrdníku pastelově vybarvičkovaných Sdružených barev Egypta tu taky napochodoval vyhřátý homopanteon nilských božstev, aby pubescentnímu vytlemenci ukázal, zač je toho MTv, a připravil mu žužu dobrodružstvíččččko, při kterém by nejeden egyptolog intenzivně dumal, jak v hieroglyfech napsat „slaboduchý pičus“. Nicméně… Ten náctiletý buznič je tam tentokráte spíše jen do počtu a film si pro sebe urvali slizce mačistický Žérár Řiťler a hlavně spanilý Mikuláš Zelinář – Aules, na němž paradoxně s potěchou spočine i oko zarytého odpůrce brázdění mužských rekt. A tihle kočkující se bohové jsou tak nějak docela odsejpající, sem tam i nápadití a poměrně dost akční, až jeden zapomene na homofobní předsudky a ten kýbl popkornu u toho sežere vcelku bez dávení. Prostě takový přiblble zábavný Souboj mumií, něco, jako když hodíte kupírovanému Anubisovi do podsvětí Cheopsovu stehenní kost a on ji s rozverným vrtěním zbytku šakalího ocasu aportuje. (10.03.2016)

Jaime Lannister a Leonidas si dávají po hubě ve velkolepé variaci na Souboj Titánů, která egyptskou mytologii znásilňuje způsobem, že by asi i Pepik Fritzl záviděl... Výrazně mi na tom vadí vlastně ale jen to, že je tam bohužel dost scén, kdy se z roztomile nablblé fantasy stává spíš fakt hodně špatná (a výtvarně skutečně hnusná) sci-fi s paprskomety, vesmírnými loděmi a "bohy" v okřídlených pozlacených brněních... Ale nenudil jsem se skoro vůbec. ;) 60 % (14.03.2016)