Hřiště snů

Čakal som skôr niečo blbé o blbom americkom športe, ale nakoniec som videl skvelý film, ktorý ma naozaj prekvapil. Prekvapil ma svojou magickou atmosférou, skvelou hudbou, dojemným i vtipným príbehom aj hereckými výkonmi(trochu mi akurát nesadla herečka hrajúca Rayovu manželku, ale Costner hral super). Už úvodný Rayov monológ bol výborný, po Rayovom prvom stretnutí s Shoeless Joe Jacksonom som sa už od filmu nemohol odpútať až po krásny záver. Paráda. (06.07.2008)

Film o naivnej túžbe napĺňat svoje sny, resp. aspoň ten najväčší, a to aj za cenu toho, že vás ostatní budú považovať za blázna. Costnera aj Earl Jonesa mám rád, ale tu mi vôbec do rolí a do tejto témy nepasovali. Na druhej strane, potešila minirola Lancastera, jedna z jeho posledných. Film síce neurazí a dokáže (hlavne v tých komických scénach) zaujať, ale nič viac som v ňom nenachádzal. Hodnotenie: 60% (22.03.2014)

o existenci Hřiště snů jsem sice věděl, ale nikdy sem neměl potřebu si zjišťovat o čem ten film je ani se na něj podívat. Teď na něj došlo a nemohl mě víc překvapit. Místo tuctového sportovního dramatu jsem dostal melancholické drama s osobitou poetikou a extrémní náloží nostalgie. Je to velmi zvláštní kombinace, která rozhodně nemusí sednout každému a je třeba jí jít trochu naproti (postavy se přeci jen chovají celkem divně), ale když to sedne a zapadne do sebe přijde odměna v podobě trochu kýčovité pohádky, která je ale docela nakažlivá a má svoje nesporné kouzlo...80% (12.12.2023)

Hřiště snů je opět film přesně na hraně. 3 hvězdičky jsou málo a 4 hvězdičky moc. Celkově se však dá říct, že jde o přijemný filmeček, který je i dobře zapamatovatelný díky dobrým hereckým výkonům Costnera i Amy Madigan a příjemné hudby Jamese Hornera. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tenhle film jde tak trochu mimo mě. Řekl bych, že je dělaný pro americké fanoušky baseballu a tímto mě režisér tak trochu ´´vyřadil ze hry´´. Baseball mě prostě nikdy nezajímal a proto mě to ani moc nechytlo. (23.12.2009)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)