Ray

Sú to už štyri dni, čo som Raya videl a chutí mi stále veľmi dobre. Je to síce po filmárskej stránke také starosvetskejšie, akoby z produkcie 90. rokov vypadnuté, čo však v dnešnom zmätku nevadí, naopak - pôsobí oživujúco, upokojujúco. Moduluje sa tu len do tej miery, akú si zvolený prístup žiada, neuberá ani nepridáva kde vyslovene nemusí a kdesi pod povrchom nenápadne tvorí vôbec nie nezaujímavú myšlienku... Popri výkone Jamieho Foxxa ma najviac omráčili scény zachytávajúce momenty momentálnej inšpirácie, či už na pódiu, v štúdiu alebo súkromí, medzi ktorými ešte o nejaký ten stupienok vyššie čnie scéna hádky s jednou z Rayových mileniek. Spadol som na riť a vzrušením sa rozklepal ako už dlho nie! Priam zhmotnený obraz talentu a asi najlepšia možná pocta jeho hĺbke. Ako vlastne celý takto nekompromisne ľudský a pritom stále pekný film. To nekomplikované čisté teplo mi už veru ako divákovi začínalo chýbať. (28.03.2007)

Scénář: James L. White .. Ray Charles Robinson byl výjimečný hudebník a prožil skutku zajímavý život. Podle něj vznikl neméně poutavý životopisný film. Mimo slavných a světlých období prožil Ray také spoustu temných životních období, ať už po smrti bratra, po ztrátě zraku či v zajetí heroinu. Taylor Hackford na režijní stoličce drží téma pevně v rukou a servíruje jednu zajímavou scénu za druhou. Vše podstatné ale stojí na geniálním hereckém výkonu a Jamie Foxx se jednoduše stal Rayem a předvedl strhující herecký koncert. Samotná hudba je pak kapitola sama pro sebe a jelikož tento žánr mi jde celkem do noty, tak musím jen a jen pochválit všechny ty hudební vystoupení, scény z nahrávacího studia i pobrnkávání na klavír jen tak v hotelovém pokoji.. 90%. (15.03.2006)

90%. Film, který mi na dlouho utkvěl v hlavě. Vždycky jsem myslel, že slepí lidé jsou díky poznamenání svým postižením pokorní, mírní lidé, kterří se radují z každé maličkosti. Ray Charles je podle tohoto filmu notorický děvkař, feťák, sobec posedlý penězi a taky hudební genius:) Nevím jaký byl doopravdy, ale tenhle film mu zrovna reklamu dvakrát nedělá, možná proto mě tolik zaujal. Možná taky proto, že Foxx je naprosto přesný a režisér Ďáblova advokáta těžko odvede špatnou práci, Hackford nám nevnucuje svůj názor, jen nám ukazuje jaký charles byl, je na nás abychom si vybrali, jestli to byl takový parchant, kterému nelze odpustit, nebo to byl prostě obdivuhodný génius a géniové holt mají své vrtochy. To je po těch všech oslavných životopisech docela vítaná změna. (13.08.2005)

Solidně odvedené řemeslo, ze kterého dýchá atmosféra 50. - 60. let, přesto však konvenčně pojatá a filmařsky nikterak vyjímečná (pro mně trochu záhadná Hackfordova nominace na Oscara) biografie hudebního génia. I přes přítomnost dvou, tří dojemných scén z Charlesova dětsví mně náhledy do jeho života nechaly emocionálně chladným, ačkoliv přepestrý Rayův život vybízel k opaku, ale mnohé zachraňují FANTASTICKÁ hudební čísla (naprosto smrtící nářezovka "The Mess Around" ve zkušebním studiu, improvizace na "Baby, It´s Alright", okolnosti vzniku a samotná skladba "Hit the Road, Jack" a spousta dalších), které diváka totálně "nakopnou" a bezchybně tepají v rytmu R´n´B. Foxx imituje skvěle, že je klavírním virtuozem a soulovým machrem jsem mu sežral i s navijákem. Výsledné hodnocení - tři a půl*, vzhledem k přehněné vysokým očekáváním zaokrouhleno tentokrát dolů :o) (09.02.2005)

Dlouho sem uvažovala mezi 4 a 5, ale biografie sou moje, tak sem sáhla po 5. Ray byl sice klasickym případem muzikanta minulýho (pokračování v tomhle) století, kdy se stal úspěšnym, založil rodinu, získal prachy, ale ničeho si nevážil, tak se tahal s ženskejma a utrácel za drogy. Dopad...jak to vlastně dopad?;) Do toho to tragický dětství. Jak někomu můžou jen tak začít slzet a hnisat oči, až prostě ohluchne? Hrůza. O to víc byl ale cítit Rayův smysl pro prožitek. Vůbec sem ho neznala, ale jeho písničky zná každej, i když jazzu zrovna neholduju. Zato piánu jo! (02.11.2008)