Walk the Line

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

Rovnice vedoucí k pětihvězdičkovému ocejchování filmu je vlastně hrozně jednoduchá: silný příběh, emoce, herecké výkony, které dokáží vymazat osobnost herce a vytvořit hranou postavu, upřimnost, talent a práce dělaná z lásky k filmovému umění a ne z lásky k pěnězům. To všechno Walk the Line splnil a já tedy moc rád plním tu svou část rovnice a cejchuji Walk the line pěti hvězdičkama. A Vám drazí filmaři, režiséři, producenti, kamerameni, scénaristi a herci přeji ať do svých filmů dávate kus sebe, svého talentu a svého srdce, protože my fanoušci tu poctivost poznáme a rádi jí odměníme. (08.09.2015)

James Mangold v mých očích prozatím nenatočil žádný mnou obdivovaný snímek a i u oscarového WtL zůstal tak nějak na půli cesty. Dějově se velmi hlásí k nedávnému Rayovi, i když díky menšímu časovému záběru (než detailně biografický Ray) drží mnohem lépe pohromadě. Uznávaný, pohublý Johnny Cash se stal legendou, hudební nebe mu zobalo z dlaně, mně jako divákovi ale chybí větší množství zapamatovatelných scén, výraznější scénář, stejně jako mírně svižnější tempo – snímek se tak pro mě stal pouze poskládanou životní rekonstrukcí tu a tam otravného umělce bez nějakého výrazného tvůrčího vkladu. A uměřené, prakticky identické životopisy v poslední době ne a ne nějak zázračně oslnit!! Jak už to tak bývá, nedostatky úspěšně překrývají zejména herci, zatímco o skvostném Joaquinu Phoenixovi už bylo napsáno leccos, tak i Reese Witherspoon obstála znamenitě. Navíc na mnohem menším prostoru než její herecký kolega. Možná znovu diblíkující, ale velmi civilní. Tady s akademiky souhlasím, je skvělá, s hnědým přelivem navíc ještě roztomilejší než dřív. WtL je bezesporu kvalitní záležitost a adekvátní chválu si na těchto stránkách zcela jistě zaslouží – je dramatem, který rozhodně není průměrný, ale na 4* u mě (prostě neholduji životopisným snímkům) nedosáhl. A na naskakující husí kůži to vážně ani zdaleka nebylo. (14.11.2006)

VHS/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Prostředí 8/10/// +velice potěší Joaquin Phoenix a Reese Witherspoon, příjemně hrají i zpívají, hudba určitě neurazí, příběh je poutavý, děj je zajímavý, na konci dojemný -původní očekávání nebyla tak vysoká, ze začátku chvilku trvá než tomu přijdete na chuť, osobnost zpěváka Johnyho Cashe a jeho život mi není tak známí/// No jsem překvapen a potěšen co se z filmu nakonec vyklubalo. Tím že jsem o filmu ani o hlavní postavě moc nevěděl, jsem byl hodně nejistý tímto filmem a moc jsem mu nevěřil. Jsem však mile překvapen, protože ve filmu je vše co si divák žádá (složitý vztah otce a syna, dramatická ztráta bratra, problémy se sebou samým a náhlým úspěchem a bohatstvím, slávou a taky je tu romantika, vztahy, písničky, zpěv...) Tohle je prostě jasný příklad toho, jak má správný životopisný hudební film vypadat. A teď mě omluvte, jdu si dát karaoke a zaspívat si Johnyho písničku :-)/// Celkem 80%/// (16.08.2010)

Silné 4*. Vlastně nebýt toho zakončení (rovina otec - syn) a asi i pocitu, že jsem to už někde viděl (to vážně v USA neexistuje jediná star, která neměla problémy s fetem a chlastem, nebo se o nich jen netočí filmy ?:), bylo by to na plný počet. Líbí se mi ''tyhle časy'' a stejně tak tehdejší způsob tvorby muziky - 80%. PS: Skoro se mi nechtělo věřit, že ta půvabná a talentovaná slečna, co zde chodila po lajně, je tatáž blbka, co se onehdá učila na právníka. Kdo ví, kdyby si vybírala o něco serióznější role, mohla mít těch plešounů třeba víc. (18.02.2012)