Hanebný pancharti

Navzdory tomu, že film má přeci jen trošičku pošramocenou dynamiku, jež v rámci celku nefunguje úplně tak výtečně, jako v rámci kapitol (kde působí famózně), plno zdnánlivě obyčejných dialogů oplývá unikátním vnitřním napětím, i při konverzacích jsou Parchanti atmosferičtí a sledují se s hlubokým zaujetím, ať už pro to, že se na pozadí uvědoměle "hřmí", nebo proto, že se chytře pracuje s diváckými očekáváními (klasická nepředvídatelnost i decentní oddalování potěšení). Přestože Parchanti jsou styloví a oplývají patřičnou nadsázkou, jsou také krutým filmem (nejen díky otevřenému násilí), nezdráhají se v mžiku odpravit i několik sympatických postav. Z řady narážek na jiné filmy jdou některé rozeznat snadno (hudba + pár záběrů jak vystrižených ze spaghetti westernů) a potěší, ale jiné kladou dost velké nároky na diváckou všeznalost, tudíž Kill Bill z mého tarantinovského trůnu nesestupuje... 9/10 (11.09.2009)

:::::::::::::::::::::: Ach ano. Pan Tarantino, který si odešel z videopůjčovny, protože ho už to tam už nebavilo (a chtěl v životě taky jednou něco dokázat), k filmům, nám zase naservíroval nějakou tu filmovou lahůdku. Samozřejmě je to Tarantino, takže film musí mít drajv, styl, akční krvavé scény, z kterých se Vám bude chtít zvracet (ne proto, že by byly špatně natočené, to ne, to by Tarantule nedopustila, ale musí být tak krvavé, že se Vám z nich udělá zle, a v tomhle filmu zaručeně takové jsou), 50 minutové dialogy, ale pozor ! - (tlachání musí být cool a sexy, jinak se lidé začnou nudit, a to by pán, který rád ukazuje "véčko" , nechtěl). . . . Tentokrát jsem mu to nesežral, ale pořád ho miluju. Prosadil si svůj styl, naučil lidi vnímat a naslouchat svým filmům. To si zaslouží poklonu a já smekám kloboukem až k zemi. Ale bohužel, tenhle film na mne dojem moc neudělal. Těžko napsat své pocity. Přesto dávám vyšší hodnocení, je-likož zážitek z kina byl veliký. ::::::::::::::::::::: (28.10.2009)

Moje nejoblíbenější Tatantinovka. Úžasně trojjazyčně konverzační, fantaskně historická, nadpozemsky dobře obsazená (ach ten Pitt 💕), s přesnou dávkou explicitního násilí, hlášek a humoru. Židovská pomsta náckům, jak s ní mohl přijít jedině Quentin... Dechberoucí lekce v bastardím dějepisu. (13.01.2013)

Hanebný pancharti jsou Tarantinovo nejlepším filmem, dál nemá téměř smysl cokoli dodávat... Jak je u něho zvykem, pečlivě nastudoval daný žánr a natočil dokonalou kopii evropského válečného filmu (navíc spíše francouzsky konverzačního než americky akčního) s řadou přesahů a nejen žánrových vychytávek (westernové představení panchartů s detaily očí a obličejů jednotlivých hrdinů, westernová hudba, akční zastavovačky obrazu atd.), to, jak objeví víceméně lokálního rakouského herce Christopha Waltze a udělá z něj snad nejsližtějšího záporného hrdinu v dějinách válečného filmu je úchvatné, navíc očividně napsal skutečně originální a dobře vypointovaný příběh (z hlediska Američana je úctyhodné jednu z dějových linií založit na rozdílnosti německých akcentů), který sice popírá skutečné reálie a historicitu dané doby, ale zase se opravdu hodně osobitě vypořádává s mnohdy neuchopitelným fenoménem holocaustu - myslím, že Quentina Tarantina musí mít Židé za takovýto druh židovské pomsty (scéna v kině je až infernální) skutečně v oblibě, já ho mám (po těch několika hluchých letech) znovu také - ti němečtí pancharti potřebovali dostat od těch hanebných židovských panchartů pořádně na frak... A v intencích dnešní audiovizuální kultury: - pozor spoiler - Zabili Hitlera, ti pancharti! :-) Při druhém zhlédnutí jsem si uvědomil, že celý film je také Tarantinovou poklonou médiu zvanému film, neboť je celý doslova prošpikovaný odkazy k dobové německé a americké kinematografii, ten člověk toho musel neskutečně moc načíst a nakoukat... PS: Tak mne napadá, že bych hrozně rád viděl druhý díl, ale hlavní hrdina by tentokrát musel být fiktivní Simon Wiesenthal, lovec nacistů, kterého by samozřejmě hrál zase Brad Pitt... :-) (16.09.2009)

Příjemně starosvětský válečný film s krásnou hudbou. Tarantinovi tleskám za hrátky s jazyky a přízvuky. Na ty je tu kladen veliký důraz a Němci tu mluví německy, Francouzi francouzsky a když si mezi sebou dvě národnosti nerozumí, tak mají tlumočníka. To mě v dnešní době plné anglicky mluvících nacistických Cruisů hrozně potěšilo a navíc z toho vyplyne spusta vděčných filmových momentů, ať už je to nechápající vystrašená Melanie Laurent na nacistickém obědě či italsky mluvící Brad Pitt. Ano, je to chvílemi trochu roztahané, ale Aldo Raine je megasympatickej a Hans Landa je asi nejlepší nacista filmového plátna. (03.09.2009)