Oněgin

Rodina Fiennesů se pustila do amerického zpracování ruské klasiky. Když jsem se tohle dozvěděl, jímala mě hrůza už dopředu. Režírovala Martha Fiennes, sestra hlavního představitele. Hudbu měl Magnus Fiennes a ještě je pod filmem podepsaná nějaká Sophie Fiennes. Ale když jsem film viděl, dlouho jsem nemohl vydechnout. Tak vynikající zpracování jsem opravdu nečekal. Tvůrcům se podařilo zachytit přesně tu poetiku a atmosféru Puškinova díla a ruské literatury vůbec. Skvělé herecké výkony, hudba i kamera. Ani jsem nedýchal. Vřele doporučuji! (22.07.2005)

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat... (13.01.2022)

Ten konec, ten prostě...! To nemyslí vážně? Jako když usnete v půli věty. Režie Martha Fiennes, sestra Ralpha. No, berme to jako ne zcela zdařený debut, i když koukat se na to dalo. Nevím, neznám předlohu (až je mi hanba to přiznat), atmosféra asi vystižena byla, výkony byly průměrné, ale ten konec, ten uspěchaný a necitlivý konec, ten to prostě všechno zkazil a normálně mě naštval, do té doby to šlo až nad očekávání dobře a s hodnocením bych šla rozhodně mnohem výš! (07.02.2010)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Neveršovaný Oněgin je pro mě poloviční Oněgin. Navíc mi charaktery postav přišly hodně podobné, v knize jsem je vnímal víc rozdílně (hlavně Taťjánu a Olgu). Zajímavý je střih - hlavně v 69. minutě, kdy se Taťána otevřením dveří přenese o několik let a několik set kilometrů dál. A neotřele působí i Oněginovy reflexní pohledy. (02.01.2013)