Oněgin

"Já píši vám, co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout......". V titulcích se to jménem Fiennes jen hemží, nevím, jestli je to náhoda, ale hudba je opravdu nádherná, kamera, která jakoby se dívala Oněginovýma očima, když sleduje křivku Taťánina porcelánového krku, rovněž. Estetický skvost v podobě Liv Tyler hraje báječně......vůbec tohle zpracování mě podebralo jít do předlohy a doplnit si mezery ve vzdělání. Krásná záležitost všemi směry. (14.09.2005)

Staré ruské reálie v tomto spracovaní vidím tak napoly. Na jednej strane pochmúrno, zima, prázdnota šľachty, nudný život, na druhej strane tu je vidieť anglické správanie, prehnane spomalený film, listy v angličtine, neruské tváre. Chcel som vidieť najnovšie spracovanie tohto príbehu, už na začiatku som sa toho obával, keďže sa toho nechytili Rusi, no a výsledok je taký, že to bola veľká nuda, kde sa toho veľa neudialo. V Oneginovi som sa miestami videl. Môj pohľad na to, čo sa pokladá za vznešené, čo je hlavný prúd, je tiež prázdny, tiež som si nechal takpovediac ujsť ženy, ktoré sa mi páčili, lebo som si nahováral, že s nimi nemôžem byť, akurát tu to bolo prehnané a zbytočné. Pri scéne so streľbou, som si hovoril, prečo ho len neporanil a rovno zabil, to bol taký zlý strelec alebo si chcel zachrániť život, či ubrániť divnú česť? Neviem, no koniec, kde zostal sám, bol taký poetický a smutný. Čiže film vás prinúti rozmýšľať, najmä tými listami vás nenechá chladnými. Ako je to verná adaptácia knihy neviem, pokiaľ je však kniha takáto, asi by som sa do jej čítania nepúšťal, lebo depresie mi nie sú potrebné, ale ruských autorov chápem, že písali aj takéto príbehy, ktoré zaujmú skôr svojou hĺbkou myšlienok, než dejom. (24.11.2012)

Nevěřila jsem vlastním očím, ruská klasika Made in USA. A jímala mě hrůza stejně jako Barta. Alexandr Sergejevič Puškin, můj druhý nejoblíbenější klasik Ruska ( Michail Jurjevič Lermontov je neotřesitelně první). A nevěřila jsem vlastním očím podruhé, překvapivě výborné zpracování. Navíc, jako bonus, mě velmi potěšil nádherný hlas Jitky Ježkové propůjčený krásné Liv. Dokonce jsem ve svém nadšení, ochotna odpustit i hodně nepřesný překlad dopisu, který znám dodnes nazpaměť, a to jak v češtině tak v ruštině. (14.09.2005)

Musím sice říct, že se mi znovu potvrdilo, že "Doktor Živago" je asi jediný anglofonní film, jehož "neruskost" nepůsobí rušivě, a že Ralph Fiennes mi na Oněgina ukrutně neseděl; Na druhou stranu Liv Tyler byla jako Tatiana překvapivě skvělá (chvíli mi trvalo si zvyknout, ale hrála úžasně osobitě a tak nějak zvláštně "vnitřně" se mé představě Tatiany podobala). Také několik experimentů (různá poetická zpomalení času, změny lokací některých scén apod.) a dokonce přidání několika scén oproti knize se, řekl bych, (ač bylo určitě riskantní se takovým způsobem odchýlit od klasiky) vyplatilo. Nemyslím, že mi film prohloubil dojem z knihy... naopak, zachránilo ho jako film právě to, v čem se od knihy odlišoval - Jako adaptace byl dost špatný, ale jako samostatný příběh rozhodně ucházející - jen ta Tatiana by byla (alespoň z mého pohledu a mé představy) "adaptačně použitelná". (05.01.2013)

Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. (19.04.2011)