Star Trek VII: Generace

|90%| 7.plnohodnotný, celovečerní film Star Treku. Máme zde střetnutí dvou skvělých kapitánů. Kapitána Picarda a Kirka. Samozřejmě, hlavní roli tu má Picardův tým. Přesto tu má Kirk dostatek prostoru. Úvodní dlouhá scéna a pak ke konci asi půlhodky cca, nevím přesně kolik. Příběh to má strašně prostý, ale to mi vůbec nepřekáží. Samozřejmě mohl být lépe zpracován a postavy mohly mít více prostoru, ale vzhledem k tomu, že jsem vášnivý trekař, tak se k plnému počtu přikloním. Nenudil jsem se ani na okamžik. Hudba byla dobrá jako vždy, sice Goldsmitha mám radši, ale nevadí. Tempo to má pozvolné. Jde hodně o dialogy postav a tak. Ale jak už jsem řekl, jen pravý fanoušek ST si v tom bude přímo libovat a nehledat v tom žádnou přehnanou akci, o tom ST není (pokud se počítají ty s prominutím remakovaný sračky s Pinem, kde jde o světoborné efekty jen). Jako neviděl jsem je. Jen u toho z r.2009 jsem si pár scén přetočil a byl jsem v šoku jak to zprznili, ale to nebudu raději řešit. Bylo tu dost zajímavých scén. Třeba jak Dat použil emoční čip, to se povedlo. Nebo plachetnice v simulátoru, ošklivé Klingonky stěžující si na ošklivost lidských žen – to bylo vtipné atd atd. Takže střetnutí kapitánů se povedlo. Finále bylo docela napínavé. !!!SPOILER!!! Překvapila mě smrt Kirka. Mohlo to být ještě lepší, ale i tak to jistou logiku a úvahu k zamyšlení mělo, že Kikr umřel se ctí, v podstatě ve službě, ikdyž už byl v penzi. !!!KONEC SPOILERU!!! Takže ještě víc rozšířit příběh a prostor k postavám a bylo by to nej. Přesto plný počet radostně pálím a těším se až si to někdy opět pustím. (20.11.2014)

Hodně zajímavá rozehrávka, kterou pak ale skrečovalo přenesení děje do budoucnosti (lépe řečeno současnosti z Nové generace), čímž se například z dcery Kapitána Sulu stal jenom prostředek pro to, aby se mohlo o postavě alespoň mluvit, když už se herci na natáčení moc nechtělo (a to jeho postavu nemohli předhodit k děsivé smrti nějakému kosmickému běsu a pak se mstít, ptám se?!), navíc kdyby film skončil po těch pár minutách začátku, bylo by to i důstojné rozloučení s... Jednou postavou, to co se děje poté ji totiž moc cti nedělá, takhle legenda končit nemá, to jak odešla totiž hraničilo s obdobou ponechání v ústavu pro choromyslné kapitány v důchodu, kde by se zadusil kouskem Romulanského hranolku. Jenže naštěstí se otěží drží hlavně nová posádka se skvělým kapitánem a charismatickým padouchem. Hodně slabé čtyři. (17.09.2014)

+3* po shlédnutí dvou filmů s původní posádkou mě už trošku omrzela, a proto jsem chtěl změnu a tak jsem si pustil první film s posádkou Jean-Luc Pickarda. Je to rozhodně zpestření a třeba mě překvapila účast Whoopi Goldberg ve vážné roli, v které jsem ji snad ještě neviděl. Záporňák je taky zdařilý a tentokrát jako správný závislák touží po své droze a je schopný pro to udělat vše. Občas to vtipně oživuje přehnaně emocionálně laděný android Dat. Ale jinak je to stále standardní Star Trek příběh se svými klady i zápory, tak to na čtyři hvězdičky u mě nedá. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (23.12.2017)

Sci-fi pohádka pro děti do 15ti let. Provedení spíš televizní, než filmové a místy spíš jako ze sedmdesátých než z devadesátých let. Neusnul jsem sice u toho, ale parkrát jsem to přerušil kvůli lákavějšímu hraní hry na mobilu a podruhé bych si to už nepustil. A McDowell nijak nezaválel, taky nemohl, s takovým scénářem... (02.03.2013)

Hlavním důvodem, proč mám rád vesmírnou(!) sci-fi, není většinou to "sci", ale ono "fi". Pro představivost je ve vesmíru místa takřka nekonečně, takže se jí místo teorií warpových pohonů a červých děr nechávám unášet prakticky bez zábran. Ale důvod, proč mám rád Star Trek, je ještě trochu jiný a souvisí s tím, že většina sci-fi daleko více než o budoucnosti vypráví o své přítomnosti. Každá doba, kultura má svou morálku, etiku, ideály a také tendenci je do budoucnosti projektovat v destilované a koncentrované podobě. A právě fenomén Star Trek tuhle skutečnost zrcadlí hodně. Baví mě sledovat jeho postupný vývoj a proto tenhle komentář dávám právě na místo, kde se obě generace střetávají. I když spíš než nějaká vize vévodí tomuto dílu Datův emoční čip. Když vás bude zajímat minulost, zkuste zjistit, jak tehdy přemýšleli o budoucnosti. (26.08.2006)